Jaroslav Bašta: Časová smyčka

Avatar
Původní autoři
Jaroslav Bašta: Časová smyčka27. 9. 2015 První zprávy
Události uplynulého týdne ve mně vyvolaly vzpomínky na naivitu mou i mé generace v srpnu 1968, kdy teprve burácení tankových motorů v ulicích nám ukázalo realitu a naše místo v ní.

Neposlušné Československo následně bylo přivedeno k rozumu těmi politiky, které jsme podporovali a obdivovali. Přes noc se z relativně nezávislého státu stal protektorát a ze slov, jimž jsme předtím chtěli rádi věřit (třeba těm o bratrství a solidaritě) výrazy, které jsme nevyslovovali vůbec nebo se zžíravou ironií v hlase, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Uplynulo něco málo přes čtyřicet let a zase zjišťuji, že řeči o demokracii, nezávislosti, státní suverenitě a rovnoprávnosti členských zemí EU dostávají stejný význam jako měly v době, kdy mi bylo dvacet let. Jen nezaznívají z Moskvy, ale z Bruselu a Berlína. Vždy se musím dvakrát podívat, že je nepronáší Walter Ulbricht, ale Angela Merkelová.

Žena, která před pár týdny otevřela Pandořinu skřínku, z níž v milionových zástupech vylezou lidé, kteří ukončí bláhový sen o sjednocené demokratické Evropě. To, co půjde v patách milionům migrantů, bude v  lepším případě zchudlá Evropa plná vzájemně znepřátelených ghett, v tom horším kontinent plný pogromů a občanských válek. Násilné přesídlování lidí (co jiného jsou kvóty?), dehumanizace příchozích redukovaných na směrná čísla a ponižování původních obyvatel, kterým se takto po bruselsku dává najevo, že nejsou pány ve své vlastní zemi.

K násilnému přesídlování (či naředění původního vzpurného etnika) se uchylovali všichni vítězové válek už od starověku. Nevšiml jsem si, že by EU a Česká republika prohrály válku, nicméně budeme čelit podobnému jevu jako před sedmdesáti lety poražené Německo. Je neuvěřitelným historickým paradoxem, že sluníčkářské politické strany a hnutí, která téměř každodenně kritizují odsun Němců, jsou zároveň zuřivými zastánci kvót, tedy násilného přesídlování a zadržování lidských jedinců.

Neochota faktických majitelů dnes již otevřeně nedemokratického spolku s  anachronickým názvem Evropská unie podniknout účinné kroky pro zastavení dalšího přílivu migrantů, vede k důvodnému podezření, že se na otevření skřínky Angely Pandory Merkelové aktivně podíleli a podílejí. Pobavilo mě, že s potápěním prázdných pašeráckých lodí se má počkat do října nebo listopadu, tedy na konec pašerácké sezóny. Snad aby se nenarušil tak výnosný kšeft.

Nu, šok podobný srpnu 1968 máme tento týden za sebou. Česká vláda také funguje jako kdysi ta protektorátní, takže zbývá jediná otázka: budeme zase čekat dvacet let na osvobození? Můj odhad je, že nikoli. Čas běží rychleji. Stejně jako kdysi musíme počkat na nový kurz v německé politice, protože tehdejší Moskvou je dnešní Berlín. Ta změna (Merkelová na Sibiř, Putin do Berlína) přijde po  násilných střetech v německých ulicích. Jen nevím, budou-li pogromy následovat po islamistických atentátech, či naopak. Pravděpodobnost takového krizového vývoje je s ohledem na chaotickou a nekonzistentní německou politiku v migrační krizi enormně vysoká.

Pak teprve si budeme moci vybrat, zda se pokusíme EU zreformovat nebo raději opustit.

(kou, jb, prvnizpravy.cz, foto: arch. Jaroslav Bašta)
Související: