Jan Urbach
8. 9. 2015 Vaše věc
Při návštěvě Bruselu minulý týden řekl maďarský předseda vlády Viktor Orbán, že „evropský“ problém imigrantské vlny je spíše problémem Německa. Sílu jeho slov umocnilo, že před novináři stál vedle předsedy Evropského parlamentu a německého politika Martina Schulze. Byl to jen řečnický obrat pro mnohé kontroverzního Orbána? Nebo je v jeho slovech přinejmenším kus pravdy?
V roce 2014 německý Spolkový úřad pro otázky migrace a utečenců nechal vyrobit propagační film, který ukazuje imigranty z Blízkého východu. Zařízení pro utečence připomíná hotel se čtyřmi hvězdičkami, jeho šťastné obyvatele obsluhuje tlum pečovatelů a dostávají takřka vše, co si přejí. Agitka má arabskou, srbo-chorvatskou, paštunskou, albánskou a ruskou verzi.
Nyní to byli také němečtí politici – Angela Merkelová nebo Sigmar Gabriel, kteří ujišťovali migranty, že dveře do Německa jsou zcela otevřené a žádná osoba potřebující pomoci nebude odmítnuta. Jestliže dnes v Německu začínají mluvit v souvislosti s imigrační vlnou o velkých problémech, vděčí za ně nejvíce svým politikům.
Potom se ovšem není co divit, že pochod imigrantů z Budapešti do Vídně měl v čele jako ikonu fotografii Angely Merkelové a lidé skandovali „Směr Německo!“ a Německu provolávali slávu.
Němečtí politici ale také svými výroky přispěli ke vzrůstající agresivitě některých imigrantů v Maďarsku, které jednalo podle obecně platných předpisů. Migranti – nejčastěji nemající žádné doklady, které vyhazují – však začali odmítat registraci, neposkytli otisky prstů, nepodstoupili lékařské prohlídky a docházelo k násilným pokusům o útěk.
Vůbec neoroduji za V. Orbána, ale dovedu si představit kritiku, které by bylo Maďarsko vystaveno, kdyby migrační vlnu bez hnutí prstem propustilo přes hranice směrem na Rakousko a Německo. Těžko by se přitom bylo divit, když Brusel sice poskytl prostředky Itálii a Řecku, což nerozporuji, ale v řádech nižší příspěvek Maďarsku je přinejmenším zarážející. Příliš mnoho falše je okolo migrační krize.
Berlín dnes najednou mluví o tom, že situace těchto dnů je mimořádná a zodpovědnost musí přijmout všichni v Evropě a chce Evropské unii vnutit těžko pochopitelný princip kvót pro přijímání imigrantů. Sice na veřejnost pronikla již čísla, ale z Berlína v této chvíli nevíme, jak by imigranti byli pro jednotlivé země vybíráni, jak po Evropě rozváženi, když do jiných zemí než Německa a případně Velké Británie nechtějí, co by se dělo, když jim určenou zemi opustí třeba právě do Německa. Zcela stranou ponechávám otázku mnohých proč kvóty a nikoli dobrovolné přijímání, jak o tom hovoří (zatím) třeba i B. Sobotka.
Dosud v Evropě lpíme na slovech o řešení důsledků migrační vlny v Evropě, která ovšem bude pokračovat a dokonce se stupňovat, jestliže nebudeme řešit příčiny, které k migrační vlně vedou. Dnes známe, co nám přinesla hloupá politika Nicolase Sarkozyho a Davida Camerona – podporovaná Barackem Obamou – v Libyi nebo Sýrii. Počet uprchlíků z Afghánistánu, druhý největší po Syřanech, ukazuje na krach letité a miliardy stojící (i Česko) operace Trvalá svoboda.
Bez řešení příčin migrační vlny a osobních neštěstí migrantů jsou všechna momentální řešení k ničemu. Také nezodpovědná gesta navádějící další a další tisíce lidí z různých částí světa k cestě do Evropy v důsledku mají na svědomí i mrtvé ve Středozemním a Egejském moři. Takovou zodpovědnost má i Německo a nic na tom nezmění ani zlý pohled Martina Schulze na Viktora Orbána.
