Ne fyzické, ale duševní porno

Avatar
Původní autoři


Kolem ředitele think tanku Evropské hodnoty, Jakuba Jandy, je náhle živo. Bohužel nikoli v souvislosti s vyvracením jeho pohádek a bájí, jež by podobně jako určité filmy měly být dostupné až po desáté hodině večerní, ale kvůli pornu, k němuž se uchýlil jednou – a jako nezralý mladík. 

Osobně považuji tuto záležitost za nechutnou – a stejně tak nedůležitou. Proč si všímat něčího těla? Nezajímá mě. Zato mě zajímá, jak dotyčný používá své schopnosti – a co z titulu své pozice šíří mezi veřejnost.

Jakub Janda je znám především jako velký kritik Ruska. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby jeho kritika byla podložena důkazy – a  nebyla spíše ubohou ideologií.

Co vskutku není evidentní…

Jiří Schmied kupříkladu píše: „Think-tank sice nelže přímo, k odkazu na report OBSE přidává, že je evidentní, že jde o ruské jednotky vstupující na Ukrajinské území. Nic z toho OBSE netvrdí a dokonce ani z reportů OBSE nelze s jistotou tvrdit, že jde o  jednotky ruské, natož že v té době vstoupily na území Ukrajiny z Ruska. Závěrem lze tedy tvrdit, že se think-tank Evropské hodnoty dopouští dezinformace poukazující na report OBSE s tvrzením obsahující slovo „evidentně“, i když to, co think-tank popisuje, evidentní není.

Nezapomínejme, jakým způsobem se Janda vymezil vůči Miloši Zemanovi. To není objektivní kritika – to jsou spekulace, navíc popírající princip „presumpce neviny: „Téměř usnul u korunovačních klenotů, čímž se vysmál veškerým tradicím, ke kterým se český národ se svou systematickou ničenou historickou pamětí může odvolávat. Veřejně ponižoval respektovaného profesora literatury za jeho homosexualitu, kterou se akademik nebojí dávat veřejně najevo. Tím přímo a úmyslně povzbudil latentní xenofobii, kterou část společnosti cítí vůči všemu odlišnému. Cíleně uráží jednotlivé společensky důležité profese – novináře. Tím nezlepšuje jejich práci, ale cíleně likviduje důvěru lidí (nyní i s  razancí úřadu hlavy státu) v důležitou součást demokratického systému – média.“ (Aktualizovaný seznam zločinů prezidenta Zemana na principech liberální demokracie a slušného vládnutí, janda.blog.ihned.cz, 2. 8. 2013).

V souladu s evropskými hodnotami…

Ředitel think tanku Evropské hodnoty, Jakub Janda, nevystupuje toliko sám za sebe. Má reprezentovat určité postoje – dokonce má v logu slovo „hodnoty“. Jistě, jednorázový mladický počin není něčím, co by ho dnes mělo ohrožovat. Ale je tu jedno neopomenutelné „ale“. Vyvstává zde otázka, zda člověk, který je ochoten účinkovat v pornosnímku, nebude ochoten snížit se i k pornu duševnímu.

Jak může Janda například psát o „výsměchu veškerým tradicím českého národa“, když nemá jediný důkaz, že by hlava státu byla opilá. Naopak, existují zde indicie, že má vážné zdravotní potíže spojené s motorikou. Skutečně je Jandův nekompromisní závěr na místě? A nakolik hodnověrně to zní od „kovaného obhájce evropských hodnot“, který má sám kostlivce ve skříni, jehož se nyní bude snažit bagatelizovat? Je vlastně jakýmsi samozvaným arbitrem morálky, jenž káže vodu, ale sudy jeho vínem přetékají.

Stejně tak Janda pouze obtížně obhájí své tvrzení, že prezident republiky „úmyslně povzbudil latentní xenofobii“, když se vymezil vůči Putnovi a jeho chování, jež mu nepřijde hodné profesora. Profesoři by neměli čmárat sprosté nápisy po záchodcích jako malí kluci, neměli by jako puberťáci pěstovat aktivismus, který se uchyluje ke zkratkám a  nedůstojnému vystupování a neměli by argumentovat stylem, že některý státník patří leda tak na toaletní papír. Až příliš jsme uvykli na politickou i akademickou kulturu čtvrté cenové kategorie.

Podpásovou reakcí ze strany Jandy je rovněž hodnocení Zemanova „útoku na novináře“. On svobodu slova nenapadl – pouze se ohradil vůči těm médiím, která zpravují špatně – a která manipulují, namísto aby informovala, čímž svobodu slova skutečně ohrožují. Přesně tohoto jednání se dopustil i sám Janda, když za každou cenu tvrdí navzdory faktům, že Rusko provedlo invazi na Ukrajinu. Janda tak zcela očividně vystupuje proti hodnotám, jež by měl hájit – proti pravdě a proti míru. Výzva Společně za mír ho evidentně neoslovila.

Není to nějaké video z mládí, co by mělo Jandu diskreditovat. Zato jeho snaha překrucovat fakta k obrazu svému pod hlavičkou „evropských hodnot“ – to je mnohem silnější káva. A pro mě osobně hůř stravitelnější.

Sedmnáctý listopad za dveřmi

Vzpomeňme si na loňské výročí 17. listopadu. Na to, jak „naše akademická fronta“ schvalovala házení vajíček na hlavu státu – a jak se Zima poslušně zařadil do zástupu, jen si trochu nesměle dovolil namítnout, že mu vrhání vajec na kohokoli není dvakrát po chuti. Jak budou rudokaretníci reagovat na prohlášení: „Vedení think-tanku Evropské hodnoty si je vědomo, že je to mimořádně trapná a pro mnohé oprávněně pohoršující záležitost. Nicméně k tomu došlo před tím, než se Jakub stal součástí Evropských hodnot a jeho pracovní výsledky a osobní integrita, které opakovaně prokázal v uplynulých téměř pěti letech naší úzké spolupráce, jsou pro nás a pro mě osobně důkazem, že tento jednorázový úlet z minulosti nemá žádný vliv na kvalitu práce, kterou Jakub odvádí. Proto Jakub Janda nadále zůstává zástupcem ředitele a součástí nejužšího vedení naší organizace.”?

Kam se poděli všichni ti pohoršení doslovným překladem skupiny Pussy Riot? Kde máme všechny ty ušlechtilé duše, které jsou citlivé na vše sprosté? Uprchli snad do nějaké jemnocitnější země, že po nich náhle není ani vidu ani slechu?

Obhajoba jako ze žurnálu

Jistě – vše se svede na mladické selhání. Jako když slyším řadu politiků, kteří mladickou nerozvážností označovali svůj vstup do KSČM, kterou brali jen jako výtah k moci, aby později využili výtahy jiné.

Pomalu se nám opět blíží den studentstva, kdybychom si měli připomínat boj studentů proti nacismu. Místo toho se v médiích objeví asi opět nekritická adorace listopadu 1989. V této souvislosti bychom si ale měli položit otázku, zda stále nemáme studenty, kteří jsou ze škol vyhazováni pro svůj názor, a nikoli pro nedostatek vědomostí. Nevím, kolik takových studentů je, ale obávám se, že se podobné případy vyskytují. Podezření na podjatost pedagogů můžeme mít například v případě politologie na ZČU v Plzni. Jenže Bláhů a jim podobných se žádné tanky nezastanou.

Z čeho nám (ne)má být špatně…

Nejděsivější na kauze pana Jandy mi přijde právě fakt, že je skandalizován na základě nějakého videa – a nikoli na základě svého veřejného působení. Z toho se mi dělá špatně rozhodně víc. Svým vystupováním totiž devalvuje evropské hodnoty. Samozřejmě je zde na místě námitka, že v tomto ohledu mu silně pomáhá sama Evropská unie, která se chopila mýtu o ruské invazi na Ukrajině, která uvalila na Rusko nesmyslné sankce – a která bagatelizuje vliv Pravého sektoru na politické dění v zemi zkoušení občanskou válkou.

Hnědá někdy nevadí…

Naši poslanci zatím v klidu hlasovali o asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou. Většina z  nich názorně ukázala, že nemají problém s pány Jaceňukem, Avakovem či  Jarošem. Že jim nevadí zcela nepokryté hnědnutí vrcholné ukrajinské politické scény, pronásledování politických odpůrců – a dokonce ani militantní a agresivní postoj ukrajinské vlády vůči Rusku, třebaže bychom měli prosazovat dohody z Minsku. Na jednu stranu nutíme Řeky nést na svých bedrech nesmírné ponížení, na druhé straně se tváříme, že máme bezednou kasu, abychom postavili Ukrajinu na nohy. Skutečně je tomu tak? Zajímá nás, kolik set tisíc lidí již z této země emigrovalo – a  kolik jich trpí následky války? Zima je za dveřmi.

Už budíme ostudu po celé Evropě, poněvadž nejsme schopni tuto dohodu konečně odhlasovat, což je pro Ukrajinu nesmírně důležité,“ poznamenal k celé záležitosti K. Schwarzenberg. Knížepán zřejmě pronesl další ze svých vizionářských projevů. Možná si pamatujeme na jiná jeho věštecká slova: „Pád režimu Muammara Kaddáfího otevírá novou etapu historie svobodné Libye, která je z mnoha hledisek velmi důležitá pro klidný vývoj a bezpečnost celé oblasti.

Ano, nová etapa historie má již dávno brány dokořán. Jenom bezpečněji jaksi není ani omylem. Ale to je patrně pouze malý nepodstatný detail.

Jaké hodnoty to Evropská unie vlastně hájí? Řeky necháme krvácet, aby velké finanční kruhy mohly dále nerušeně spekulovat. Na Ukrajině nás nezajímají lidé, kteří kvůli občanské válce ztrácejí vše včetně smyslu života – a někdy i život samotný. Podpořit Kurdy v boji proti takzvanému Islámskému státu se nám nechce – zřejmě by to odporovalo „evropským hodnotám“.

V tomto kontextu je Janda nejspíše mužem na svém místě – neboť jako jeden z mála pochopil, jaké hodnoty vlastně EU střeží.  

Nemocná společnost, bujení elit…

Nemůžeme se pak ale divit, že v zemi, kde politolog Rosůlek označuje za jediné vhodné místo pro prezidenta Putina toaletní papír, kde politoložka Leichtová místo věcných argumentů hlavu státu nálepkuje, kde „obhájce evropských hodnot“ Janda propaguje mýtus ruské invaze na Ukrajinu, kde politik Štětina obhajuje nacistický prapor Azov, kde „profesor“ Putna nazývá zrádcem každého, kdo si dovolí nesouhlasit s jednostrannou protiruskou propagandou, kterou sám pomáhá šířit, či kde bývalý ministr zahraničí Schwarzenberg obhajuje dodávku zbraní nedemokratickým zemím – a navíc usiluje o vyzbrojování Ukrajiny v době, kdy se mají v tomto státě uplatňovat mírové dohody z Minsku, značná část populace médiím ani takzvaným elitám nevěří. Nato až příliš vidí jejich neupřímnost i dvojí metry, které jim z úst čouhají jako sláma z bot. Připočtěme velice chatrný všeobecný přehled – zejména v oblasti historie u řady studentů nejenom středních – ale i vysokých – škol, a získáme obrázek manipulátorů i manipulovaných. Obrázek velmi neradostný. Obrázek společnosti, která je rozčarována z těch, kteří jí mají jít příkladem. Všechny hodnoty se relativizují, lidé nejsou v stavu odlišovat fakta od výmyslů – a paradoxně tak tvrzení, že jedna a jedna dají pět, dostává podobnou váhu, jako že výsledkem jsou dvě. Takováto společnost je nemocná – a lék je v nedohlednu. Ti však, kdo prstem ukazují na většinu občanů, by měli začít sami u sebe. Na ideologické porno totiž skoro nikdo zvědavý není. Pak není divu, že člověk hledá jinde a že je vděčný za cokoli, třebaže to může být stejně negativní jako to, co už nemůže ani vystát.