Putinova ‘nepřekročitelná čára v písku’ žádná ,,změna režimu v Sýrii’

Avatar
Původní autoři
18.9. 2015   Zdroj: globalresearch.ca

Překlad: Miroslav Pavlíček

„Činitelé Obamovy administrativy, kteří měsíce vyjednávali s Tureckem, ve čtvrtek řekli, že dosáhli dohody o tom, že pilotované i nepilotované americké válečné letouny povedou letecké útoky na pozice Islamistického státu z leteckých základen Inčirlik a Diyarbakir. Jeden vedoucí činitel administrativy dohodu popsal jako „změnu hry.“ New York Times, July 23, 2015
Syrskou válku lze dělit na dvě části: Období před Inčirlikem a období po Inčirliku. Období před Inčirlikem se táhne zhruba čtyři roky, během nichž US podporované islamistické milice a s al Kaiídou spojené skupiny bojovaly se Syrskou armádou se záměrem odstranit presidenta Bašara al Assada od moci. V první fázi skončila tato válka nerozhodně.

Období po Inčirliku vypadá, že by mohlo vyprodukovat úplně jiný výsledek vzhledem k faktu, že US budou moci posílat své drony a válečné letouny z tureckého letiště (Inčirlik) jen 15 minut letu od Sýrie. To zvedne počet možných letů USAF, takže tím zvýší efektivitu i jejich džihádistických sil v poli, které budou moci provádět své operace pod krytím US letectvem. To značně zvedne jejich šance na úspěch.

Když New York Times prohlašují dohodu o Inčirkliku za „změnu hry“, tak to je její podceňování. Když umožní US F-16 patrolovat na obloze nad Sýrií, tak Washington nad touto zemí v podstatě uvalí bezletovou zónu, čímž hrubě omezí Assadovu schopnost bojovat proti US podporovaným milicím, které zabraly velké oblasti venkova, a teď jdou po Damašku. A ač tu válku nelze vyhrát jen letecky, tak tato nová taktická realita naklání hřiště ve prospěch džihádistů. Jinými slovy dohoda z Incirliku mění vše.

Obamova administrativa teď tedy věří, že změna režimu je na dosah. Ano, vědí, že to bude vyžadovat i nějakou podporu od US speciálních sil a tureckých bojových vojenských útvarů, to je ale všechno proveditelné. Proto Obama krčí rameny nad ruským plánem na zformování koalice proti ISIS. US přeci nemají zapotřebí o této záležitosti uzavírat kompromisy, když přeci mají konec konců strategicky umístěné letiště, z něhož mohou své zástupné armády ochraňovat, bombardovat cíle za hranicemi a kontrolovat oblohu nad Sýrií. Všechno, co Obama potřebuje, je zintenzivnění válečného úsilí, aby vyvinul o trochu větší tlak na Assada a počkal na kolaps jeho režimu. Proto bychom měli očekávat se začátkem Fáze 2 tohoto konfliktu dramatickou eskalaci.

Ruský president Vladimir Putin to ví, proto posílá do Sýrie více zbraní a poradců. Signalizuje Washingtonu, že ví, co mají za lubem, a že když věci zajdou moc daleko, tak zareaguje. Putin v interview s ruským státním Channel 1 řekl: „Máme promyšleno, co budeme dělat a jak to budeme dělat, pokud se situace vyvine k použití síly nebo jinak. My své plány máme.“

Administrativa je z Putinových plánů velice nervózní, proto neustále zkouší zjistit, jestli si budou moci spočítat, co má v rukávu. Jen před pár dny ministr zahraničí John Kerry telefonoval svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi, aby vyjádřil své obavy z „nadcházejícího zvýšení ruského vojenského posilování“ v Sýrii. Tento hovor byl nešikovným pokusem obalamutit Lavrova, aby vyzvonil informace, které by mohly vrhnout světlo na záměry Moskvy ohledně činností, když bude Washington postupovat vpřed se svou strategií změny režimu. Ale ruský ministr zahraničí tuhle návnadu nespolkl. Držel se svého scénáře a neřekl Kerrymu nic, co by už nevěděl.

Skutečností ale je, že Putin nedovolí, aby byl Assad odstraněn silou. Je to tak prosté. Obama a jeho poradci na to měli podezření, ale nejsou si tím na 100 procent jisti, takže se snaží tak či onak o potvrzení. Ale Putin jim nedá jasnou odpověď, protože nechce ani otevřít ruku ani vypadat konfrontačně. To ale neznamená, že není rozhodnut. To on je a Washington to ví. Putin v podstatě nakreslil čáru v písku a řekl US, že když ji překročí, tak budou mít potíže.

Takže je to už na Obamovi. Buď se může snažit o mírové řešení v rámci linie, kterou Moskva doporučila, nebo tlačit na změnu režimu a riskovat konfrontaci s Ruskem. Jsou tu jen tyto dvě volby.

Bohužel Washington už nemá knoflík „vypínače“, takže změna politiky ve skutečnosti v kartách není. Místo toho se bude US válečná mašinérie nadále zmateně protloukat dopředu, dokud nenarazí na slepou uličku a kuckavě se zarazí. A zase jednou se nezastavitelná síla zarazí o nehybné objekty (jako k tomu došlo na Ukrajině), ovšem za hroznou cenu pro ztrápený lid Sýrie, jejich zemi i celý region.

Pamatujte, že imperiální plán pro Sýrii je scénář, se kterým je spousta lidí obeznámená. Jak konstatuje ve svém spise s názvem „Rozložení Sýrie: Nová strategie pro nejbeznadějnější válku Ameriky“ Michael E. O’Hanlon z Brookingského institutu:

„Tento plán nebude ani tak výslovně usilovat o jeho (Assadovo) svržení, jako spíše o to odepřít mu kontrolu nad územím, nad kterým by mohl mít ještě aspirace znovu vládnout. Autonomní zóny budou osvobozovány s jasnou srozuměností s tím, že už se nevrátí pod vládu Assada nebo jeho nástupce. V tomto konceptu nebude Assad v žádném případě cílem útoku, ale oblasti, které v současnosti kontroluje, budou. A kdyby se Assad příliš zpozdil s přijetím dohody o exilu, tak by nevyhnutelně čelil přímému nebezpečí pro svoji vládu a i pro svoji osobu.“ („Rozložení Sýrie: Nová strategie pro nejbeznadějnější válku Ameriky“, (Michael E. O’Hanlon, Brookingský institut)

Takový je základní plán: Zmocnit se významných měst a velkých částí venkova, rozvrátit zásobovací linie a zničit životně důležité civilní infrastruktury a progresivně podvracet Assadovu schopnost vládnout zemi. Konečným cílem je rozlámat ten stát na milion nepropojených enkláv ovládaných ozbrojenými žoldnéři z poboček al Kaiídy a místními válečnými barony. Takový je washingtonský ďábelský plán pro Sýrii. Jeho podobnost se sionistickým plánem na „podstatné rozkouskování celé oblasti na maličké státečky přes rozložení všech existujících arabských států.“ („Sionistický plán pro Střední východ,“ Israel Shahak) Ve skutečnosti je to téměř identické.

Je jasné, že Obama se po dohodě o Inčirliku osmělil a věří, že by s tureckou pomocí mohl US imperiálních ambicí v Sýrii dosáhnout. K tomu ale nedojde. Rusko, Írán a Hizballáh jsou připraveni bránit svého spojence Assada a zastavit washingtonskou káru smrti na její dráze. Obamovi se sice povede zničit zase další suverénní národ a roztrousit jeho lid po celém Středním východě a Evropě. Ale US mise selže v dosažení svých původních cílů. V Sýrii k žádné změně režimu nedojde. Putin, Nasrallah a Chamenejí se o to postarají.