Spěchají. Proč? A v čem se O. Krejčí mýlí – 1.

Radim Valenčík
22.9.2015 blog autora
Hrál jsem si s tímto textem a chtěl jej zveřejnit, až víc uzraje. To, co se děje je bezprecedentní nátlak a je potřeba číst, co se vlastně děje. K tomu zastaralá schémata nepomohou. Proto uveřejňuji s předstihem (ještě nedozrálé). Ale je potřeba učit se na probíhajícím dění chápat, o co jde. Zde je první část článku, který jsem chtěl zveřejnit, až dozraje:

21. září 2015 poskytl pro První zprávy Oskar Krejčí rozhovor, který je na jedné straně velmi erudovaným pohledem na současnou realitu, na druhé straně ukazuje následující:

1/ Ani tak zkušený a přemýšlející odborník (a vědec v pravém smyslu slova) nepochopil, že model objasnění geopolitického vývoje “postaru”, tj. jako výsledek jednání států, které hrají určité hry a které jsou v těchto hrách vedeny více či méně racionální reprezentací již neodpovídá realitě. Je to starý a zavádějící model, který neumožňuje postihnout nejdůležitější jevy a ani dostatečně spolehlivě předvídat vývoj.

2/ Státy (jejich institucionální systémy) jsou ovládány vlivovými skupinami, které jsou mimo jakoukoli kontrolu. Tyto vlivové skupin dosazují jak vrcholové politiky, tak i viditelné představitele mocenských složek, včetně zpravodajských služeb apod. Tyto vlivové skupiny vytvořily globálně propojený systém, ve kterém vůbec nejde o zájmy jednotlivých států.

K tomu si dovolím předběžně učinit pár poznámek, ze kterých vyplývá řada verifikovatelných (a pochopitelně i falzifikovatelných) závěrů:

– To, co se jeví jako selhání racionality politické reprezentace je ve skutečnosti projevem toho, že viditelná politická reprezentace je dosazena na základě výsledků globálního špiclování, je vydíratelná a vydírána, plní roli figurek a málokdo z ní má šanci i schopnost se z této role vymanit.

– Systém moci (založený na propojení struktur vzniklých pozičním investováním a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které penetrovaly institucionální systém včetně mocenských, finančních a zpravodajských center) uvedl do chodu mechanismus “vytloukání klínu klínem”. Velká lež je překrývána ještě větší lží, velká lumpárna ještě větší lumpárnou, velká tragédie ještě větší tragédií. Tento proces se sám od sebe nezastaví a už vůbec nelze spoléhat na racionalitu dosazené reprezentace. (K tomu podobněji odkaz 1.)

– Proces “překrývání” lží lžemi a lumpáren lumpárnami bude gradovat. Bude se “tlačit na pilu”. Začala hra o čas. Zřetelně se projeví snaha, abychom byli zaskočeni, abychom rezignovali na pochopení toho, co se děje. A svět bude hnán do ještě dramatičtějších událostí. Hraje se totiž hra “Titanic” (ať se nám to líbí či nelíbí). (K tomu podrobněji odkaz 2.)

– Zásadní otázkou bude to, zda a nakolik se podaří oslabit vliv těch mocenských struktur, které budou (v určitém smyslu zoufale) “tlačit na pilu”, eskalovat situaci. Které budou ochotny zajít jakkoli daleko. Logikou vývoje k tomu budou tlačeni. Budou však narážet na neochotu podřídit se i ze strany těch, kteří systému doposud slouží či plní v něm roli figurek. Budeme se stále častěji setkávat s případy vystřízlivění slouhů.

– Jedním z projevů toho bude (a v některých zásadních momentech současného vývoje už tomu je, už to začíná) neschopnost silového prosazení “řešení” konfliktu jeho vyhrocování a demonstrativním uplatňováním politiky dvojího metru. Celý systém moci, jejíž obrysy jsem naznačil, se totiž začíná rozpadat právě ve chvíli, kdy se nedaří prosadit prestižní řešení demonstrující schopnost prosadit politiku dvojího metru v tom či onom konkrétním případě. A to ani přes snahu zajít jakkoli daleko, použít k tomu jakékoli prostředky.

Nyní již nejvýznamnější pasáže z rozhovoru s O. Krejčím (odpovědi jsou proloženě, to nejdůležitější v nich jsem zvýraznil tučně):

PZ: Na internetu se na druhé straně objevuje řada komentářů, které tvrdí, že za současnou vlnou migrace je snaha Spojených států destabilizovat Evropu. Ta, potažmo Evropská unie, představuje pro USA konkurenta, kterého je třeba oslabit. Sdílíte tento názor?

Také jsem se mnohokrát setkal s touto představou. Samozřejmě nikoliv v mainstreamových sdělovacích prostředcích, které upřednostňují hru na diskusi mezi stejně smýšlejícími. Setkal jsem se s ní v debatách se studenty či kolegy. Osobně ale tento názor nesdílím.

PZ: Proč?

Především nejvyšší představitelé evropských mocností, ale i novináři v hlavních sdělovacích prostředcích už několik let vykazují podřízenost názorům a prioritám Washingtonu. Pryč jsou časy, kdy francouzský prezident Jacques Chirac či německý kancléř Gerhard Schröder dokázali vzdorovat tlaku USA, aby se připojili k intervenci v Iráku. Dnes není třeba unijní politiky k něčemu nutit drastickými akcemi, jako je migrační vlna. Vzniklo něco jako “atlantická elita”, skupina politiků, úředníků a publicistů spojených na veřejnosti řečmi o solidaritě či západních hodnotách. V praxi pak jsou sjednoceni zapojením do obhajoby především amerických zájmů. Jádro této atlantické elity je stmeleno takovými akcemi jako bombardování Jugoslávie, intervence v Iráku a Libyi či podpora válečné opozice proti syrské vládě. Všimněte si, jakou vzájemnou podporu vykazovali ti, kteří si zašpinili ruce při náletech na Jugoslávii, jací jedinci se dokázali přesouvat z NATO do Evropské unie.

PZ: Přívrženci vize amerického zdroje migračních problémů ale zdůrazňuji především konkurenční ekonomické zájmy USA a Evropy.

Evropská a severoamerická ekonomika jsou provázané. Dnes nikdo pořádně neví, které evropské podniky jsou americkým vlastnictvím a které americké podniky mají evropského majitele. O vlastnických podílech nemluvě. Destabilizace unijní ekonomiky zákonitě povede k propadu ekonomiky USA. A pak je tu to, co americký politolog Samuel Huntington nazývá “davoská kultura”. Název je odvozen od švýcarského města, kde se na Světovém ekonomickém fóru každoročně schází tisíce obchodníků, bankéřů, vládních úředníků, intelektuálů a novinářů z mnoha zemí. Je to prý “soubor názorů, hodnot a doktrín, které dnes zastává mnoho lidí v západní civilizaci a také někteří lidé z civilizací jiných”. Hodnot obecných – podle Huntingtona je to “víra v individualismus, tržní hospodářství a politickou demokracii”. Ty přirozeně konkretizuje a realizuje ten nejmocnější; ten, kdo má světovou síť odposlechů a je schopen okamžitého globálního raketového úderu. Také se v této souvislosti mluví o “washingtonském konsenzu”. To je desatero, které koncem 80. let zformuloval britský ekonom John Williamson. Je to krédo, které vyznávají tři instituce: Mezinárodní měnový fond (MMF), Světová banka (SB) a ministerstvo financí USA.
…
PZ: Vraťme se zpět k migraci. Vy sám říkáte, že příčinou současné migrační vlny do Evropy jsou především války v severní Africe a na Blízkém východě. Ty ale rozpoutal především Washington. Není v tom, co říkáte, protimluv, když zároveň tvrdíte, že migrační vlnu cíleně nevyprovokovaly Spojené státy?

Příčinná souvislost ještě neznamená úmysl. Většina amerických akcí, o kterých mluvíte, byla velmi špatně promyšlená a má celou řadu neplánovaných důsledků. Včetně trvajících bojů v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, ale i krvavých zmatků v Libyi. Migrace je zákonitý důsledek válek, které v Bílém domě na jejich začátku pokládali za snadné a krátké. Migrace není výsledkem konspirace, ale hrubých politických a vojenských chyb. Tedy alespoň já se tak domnívám – a mohu se samozřejmě mýlit. Skutečnou motivaci chování státníků v mezinárodních vztazích je téměř nemožné rozkrýt.

PZ: Podivné výsledky válek, které vede Západ, jsou zřejmé. Ekonomické i morálně-politické škody jsou obrovské. Proč tedy Západ nezmění politiku?
 
Když pomineme nedostatek racionality a zájmy některých skupin vojenskoprůmyslového komplexu, je tu obava ze ztráty tváře. Strach některých mocností z ponížení, když uznají chybu. Všimněte si, jak opatrně ruská diplomacie řešila první kolo války kolem Sýrie, kdy Moskva zabránila bombardování Sýrie v duchu libyjského scénáře. Například americký prezident tehdy dostal v Petrohradě prostor oznámit jako první, že Damašek přistoupí na dohodu o likvidaci chemických zbraní.

PZ: V čem vidíte nedostatek racionality současné politiky Západu?

Rozumná politika se opírá o věcnou analýzu, o přesné vyhodnocení vlastních sil a sil těch druhých a stanovení priorit…

PZ: To nezní moc srozumitelně.

…Nikdo z dnešních západních vůdců nedokáže říci: nesmíme bojovat na několika frontách najednou, když to nezvládáme. Teď je nutné soustředit všechny prostředky, a to jak Západu a Ruska, tak i vlády v Damašku, na boj proti tzv. Islámskému státu. Pak na stabilizaci regionu, protože válka odtud vyhání do nepřipravené Evropy miliony běženců. Až tyto úkoly zvládneme, pak je možné rozdat si to znovu se syrským prezidentem. Ale neválčit! Kromě toho, že Západ neumí vyhrávat, vraždění už bylo víc než dost a existují i jiné prostředky, jak dosáhnout cíle.

PZ: Takto podané se vše jeví snadné, ale oba víme, jak těžké je chtít po lidech, nejen státnících, aby pochopili, že se mýlí. Jak by podle Vás měla začít změna politického kurzu, která by vedla k zastavení proudu běženců?

Především by se Západ měl naučit dělat kompromisy, přestat si plést spravedlnost a právo s nadvládou Washingtonu. Nelze donekonečna odpovídat Moskvě na výzvy ke společnému boji proti tzv. Islámskému státu a terorismu tím, že se Rusko musí napřed Spojeným státům podřídit. To není možné očekávat od mocností, které mají sebeúctu a chtějí hájit své vlastní zájmy. Rusko a Čínu je nutné chápat jako partnery, ne jako vazaly. Jsou to jiné státy než Německo či Francie. A pak – je těžké podřizovat se washingtonskému vedení, které dvě dekády vrší jednu strategickou chybu na druhou.

Celý rozhovor viz:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/oskar-krejci-iluze-a-chyby-atlanticke-elity/

Zítra se k rozhovoru vrátím a v intencích toho, co jsem uvedl v úvodu, jej podrobím analýze. Návazně pak zformuluji některá doporučení, pokud jde o odpověď na otázku, co dělat.

Odkazy na teoretické zdroje:

1. Struktury a mechanismy toho, jak funguje současná moc, jsou popsány v monografii Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb, která je plně ke stažení na:

http://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_perspektivy.pdf

2. K tomu, co je hra typu “Titanic” podrobněji viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2688-hraje-se-hra-titanic-je-cas-odpovedet.html

(Pokračování zítra)