Čtyřicet šest (46) let. Je to málo nebo hodně? Aneb: jak to bylo dál?

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
22. 10. 2015
Než vysvětlím význam otázky v titulku článku musím předeslat, že tu dobu 46 let mi vnukl syn s otázkou, zda lze vůbec věřit tomu, že Američané (Armstrong, Collins a Aldrin na kosmické lodi Apollo 11 jako první pozemšťané) skutečně přistáli na Měsíci. Tím se vlastně dostávám i k  meritu významu nadpisu.


Mám-li být upřímný, vzhledem k mnoha jiným osobním či rodinným starostem, stejně jako řadou domácích, ale i zahraničních událostí, mi tato zcela jistě mimořádně zajímavá událost již delší dobu nepřišla ani na mysl, natož abych o ní nějak přemýšlel. Ovšem synova mimoděk utrousená poznámka a otázka, jestli 46 let od prvního přistání člověka na Měsíci z hlediska technického pokroku je málo nebo hodně mne donutila , abych nad touto otázkou poněkud zapřemýšlel. Dovolím si trochu laické filosofie z hlediska celosvětového technického pokroku.

Předně připomenu, že k této významné události došlo, resp. mělo dojít 20. července 1969, když americká kosmická loď Apollo 11 s posádkou kosmonautů Armstrong, Aldrin a Collins dosáhla Měsíce a na jeho povrch vystoupili kosmonauti Armstrong a Aldrin (Collins čekal ve velitelském v modulu). Tolik základní fakta. Nyní fakta z jiného soudku.

Nelze pochybovat, že technický pokrok v oblasti vesmírného výzkumu v šedesátých letech minulého století, byl jak na straně USA, tak tehdejšího SSSR cca na stejně vysoké úrovni. Jinak by totiž ani jedna strana nemohla dosáhnout takových významných úspěchů v dobývání kosmu. Zvážíme-li, že toho bylo dosaženo jenom nějakých cca 24 let, resp. ještě mnohem dříve, protože první člověk (Gagarin) se dostal do vesmíru a obletěl zeměkouli již v r. 1961 od ukončení II. SV, pak lze konstatovat, že technický pokrok, vzhledem k dosaženým kosmickým úspěchům, byl zejména v SSSR, obdivuhodný. Dnes je to tedy 46 let od doby, kdy na Měsíc údajně vstoupila lidská, pozemská noha.

A nyní otázka z písničky Waldy Matušky „jak to bylo dál“? Mám tím na mysli další vývoj a postup v technickém rozvoji, neboť jak jsem již zmínil, píše se rok 2015 a od přistání prvního člověka na měsíci uběhlo dlouhých 46 let, tedy téměř půl století. Jestliže za cca 24 let po těžké, vyčerpávající válce bylo dosažena v technice pokroku, který umožnil letět až na Měsíc, jak to, že za dalších téměř 50 let se už nic podobného neopakovalo? Ani ze strany USA, ani SSSR, později Ruska? U Ruska je to s ohledem na vnitrostátní změny režimu a mezinárodní vztahy, které proběhly za posledních 25 let celkem pochopitelné, ale u vždy a ve všem nej…, nej…, nej… Američanů je to dost zarážející. Lze pochopit, že jisté ekonomické důvody by mohly přibrzdit či zpomalit vývoj technického pokroku ve smyslu meziplanetárních letů. Je otázka, zda to má své své důvody v ekonomice, protože USA se nikdy nepoddalo veřejně přiznat, že má (ne malé) finanční problémy. Avšak skutečnost, že USA neustále vedou nějaké finančně náročné válečné aktivity, že neustále investují do zbrojení ( byť se jim prodejem zbraní investice vracejí), je dost nepravděpodobné, že by se na výzkum, vývoj a technický pokrok v oblasti meziplanetárních letů nedostávaly finance.

Není pochyb o tom, že by se proces v oblasti dobývání kosmu v USA (už ze strategického hlediska vojenského a imperiálního zájmu) zcela zastavil. Nicméně existují jisté velmi vážné a  seriózní pochybnosti, zda výše zmíněný čin, tj. přistání a vystoupení člověka na Měsíci je vůbec věrohodné. V médiích se vyskytla řada zpochybnění, doložených technickými, vědeckými či jinými faktografickými důkazy, které přistání a výstup na povrch Měsíce vážně znevěrohodňují. Fakt, že Američané po celých 46 let nedosáhli nejen stejný, ale s odstupem doby by se dal očekávat mnohem náročnější, efektivnější a sofistikovanější úspěch, než „pouhé“ přistání a vystoupení člověka na povrch měsíce. Ostatně že americká věda ve své kosmické činnosti pokračuje svědčí řada jiných kosmických úspěchů různých sond, vyslaných na Mars či na jiné tělesa ve vesmíru a jejich dosažených průzkumných výsledků. O to více je zarážející, že se USA po celých 46 let nepodařilo (?) v kosmickém létání s lidskou posádkou dostat dál než na již zmíněný Měsíc.

Ve světle těchto skutečností, pochybnosti o pravdivosti přistání na Měsíci umocňují i velmi relevantní, technicky a vědecky prokázané a doložené pochybnosti pádu budov dvojčat WTC po „teroristickém útoku Al-Kaidy“ v r. 2001. Americká administrativa do dnešních dnů trvá na svých původních „výsledcích“ (?) šetření, že to byl „teroristický“ akt, v jehož důsledku došlo k pádu budov a smrti téměř tří tisíc nevinných Američanů (včetně cizinců). Ostatně je otázka, čemu všemu lze Američanům, přesněji řečeno vládě USA a zvláště samotnému prezidentovi Obamovi (ne)věřit, když jejich politika je stavěna na bázi lživých, smyšlených a militantně imperiálních záměrů, o čemž nás USA a Obama přesvědčují dnes a denně.

Na úspěchy vědeckého pokroku v oblasti průzkumu kosmického prostoru včetně letů do vesmíru, jsou nepřehlédnutelné také nepřehlédnutelné úspěchy a  výsledky vědy a techniky v oblasti hi-tech a IT systému. Ty jsou kromě jiných nadčasových možností, schopny jak dokazovat, tak i úspěšně mystifikovat, paralyzovat výsledky čehokoliv a  jakékoliv lidské nebo technické činnosti, takže není vůbec vyloučeno, že i přistání na Měsíci je dílem, či spíše úspěchem této technologie, která je schopna prokázat a zhmotnit i vesmírné nekonečno. Prezentovat přistání Američanů na Měsíci by pak pro ně byla naprosto jednoduchá technická záležitost, potažmo velká hra s lidskou důvěřivostí, které lidstvo snadno uvěřilo. Vždyť toho dosáhli ti nejlepší z nejlepších – Američané!

Pokud nejsou v těchto úvahách zahrnuty ruské ambice, pak je to proto, že Rusové nemají důvod dokazovat, pokud k tomu nejsou vyzváni nebo vyprovokováni, že jsou „nejlepší“ na světě. Kromě toho mají „dost“ svých starostí po změně svazového, politického, ekonomického a národo-hospodářského režimu a po přechodu režimu SSSR na režim Ruské federace. O  úspěšném „mírumilovném a přátelském“ americkém atakování Ruska cestou Ukrajiny a upevňování pozic NATO kolem hranic RF, následné opatření ve formě sankcí EU na nátlak USA dopady na RF není třeba na ekonomickou situaci RF zvlášť upozorňovat. Jó Američané, to jsou přece machři! Tedy až na to, že … (viz výše).