22.10.2015 Eurozprávy
“Stanovisko ‘je to zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn’ se do politického folklóru dostalo dávno. Ať již to byl americký prezident Franklin D. Roosevelt, kdo to prohlásil o bývalém nikaragujském vůdci Anastasiu Somozovi, či se tato slova vztahovala k bývalému diktátorovi Dominikánské republiky Rafaelu Trujillovi, jak se domnívají jiní, myšlenka zůstává stejná: dané stanovisko jasně demonstruje dobře známý fenomén dvojích standardů v politice,” poukazuje ruský historik Pjotr Romanov. V komentáři pro server Moscow Times zkritizoval účelovou podporu terorismu ze strany světových mocností.
Při útoku na univerzitu v Keni zahynulo přinejmenším 15 lidí.
Neexistují dobří teroristé
“Vždy tomu tak bylo, je a obávám se, že v dohledné budoucnosti bude. Pochopitelně, nejen Spojené státy mají množství svých ‘zkurvysynů’. Sovětský svaz, Británie, Čína, Francie, Německo a další, ti všichni čas od času poskytují svou podporu četným darebným národním vůdcům, aby dosáhly čistě dočasných politických cílů,” konstatuje historik.
“Fungovalo to koncem 80. let a začátkem 90. let v Peru – vzpomeňme na válku vedenou maoistickou teroristickou organizací Světlá stezka. Dobře si pamatuji jaké hrůzy tito oblíbenci Pekingu páchali: vyhazovali do vzduchu vše možné, používali mačety k usekávání rukou svých obětí, vyráběli žlutou tekutinu páchnoucí po exkrementech, kterou namísto vody pouštěli do vodních potrubí a občas, jako vtípek, tato potrubí napojili na běžný vodovod,” připomíná komentář.
“Ve skutečnosti mnoho tehdejších maoistických agitátorů vedlo spokojené životy jako političtí uprchlíci v Holandsku, kde aktivně pracovali na přesvědčování Evropanů o svých demokratických a civilizovaných způsobech – v kontrastu k tomu, jak se chovali vůči peruánským úřadům. Peruánské úřady svého času nebyly příliš skvělé, ale maoisté v zemi byli mnohem horší. Evropané to však nechápali a mnoho z nich se pohoršovalo nad vojenským vybavením, které Sovětský svaz poskytovat peruánské armádě k boji s touto teroristickou skupinou,” pokračuje Romanov.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.
“Jen málo lidí si pamatuje tu barbarskou válku: dnes řádí jiní ‘zkurvysynové’ v jiných lokalitách. Mimochodem, oni teroristé často začínají jako ‘naši zkurvysynové’ a vymknou se nám z kontroly. Bumerang se často otočí zpět a zasáhne hlavu toho, kdo ho hodil – to je stát, který tajně financoval, vyzbrojoval a cvičil ony teroristy, když sledoval své krátkodobé politické zájmy. A přesto jak Západ, tak Východ si nikdy neuvědomí, že neexistuje nic jako dobří či špatní teroristé a je jedno, za jaké slogany se schovávají či jakým způsobem ospravedlňují své akce. Jednoduše neexistuje nic jako dobrý či umírněný terorista,” deklaruje historik.
“Východní a západní mocnosti se dokonce nedokážou shodnout na jednotném seznamu mezinárodních teroristických organizací. Jedna strana souhlasí s Hamasem, druhá ne. Jedna strana nevidí problém v Hizballáhu, zatímco druhá jednoznačně ano. A přitom je jasné, že obě skupiny používají ve svém boji teroristické metody. Ve skutečnosti se svět neshodne ani na společné definici slova terorismus. V důsledku toho každý ho stát interpretuje tak, aby co nejlépe sedělo jeho zájmům v příslušném momentě,” kritizuje Romanov.
Bumerang se často otáčí
“Když Západ vážně hovoří o umírněné opozici v Sýrii, nedokážu pochopit, koho tím myslí, pakliže každá skupina v tamním konfliktu pobíhá s automatickými zbraněmi, vyhazuje věci do vzduchu a zabíjí ostatní. V mém chápání slovo umírněný znamená výhradně politické metody boje. Americká letadla však jednoduše shazují další zbraně a munici na bojiště pro každého, kdo je potřebuje. A v těchto dnech v Sýrii potřebuje zbraně každý. Takzvaná syrská umírněná opozice je aktuálně oblíbeným ‘zkurvysynem’ Washingtonu a z politických důvodů nikdo ve Washingtonu nemyslí na to, jakou bestií se jednoho dne toto malé štěňátko stane,” nebere si servítky publicista.
“Mimochodem, bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski také přikládal jen malou váhu výslednému rozhodnutí poskytnou americkou pomoc Al-Káidě. Tato podpora se později vrátila jako smrtící bumerang: americké ambasády v Keni a Tanzanii vyhozené do vzduchu v srpnu 1998 a nakonec i zničení Dvojčat v New Yorku 11. září 2001. Svého času však Washington věřil, že ozbrojenci z Al-Káidy jsou dobří hoši; byli to naši zkurvysynové,” připomíná Romanov.
“Postoj Moskvy k poslední vlně terorismu v Izraeli je rovněž lehce divný, mírně řečeno. Ačkoliv Palestinci nepochybně vznášejí vůči izraelskému vedení některé legitimní požadavky, neospravedlňuje to noži se ohánějící Palestince, kteří nedávno zaútočili na sedmdesátiletou židovskou ženu na autobusové zastávce v Jeruzalémě. A ruská státem ovládaná televize přesto klidně vysílá projev palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse, ve kterém obhajuje tyto ‘hrdiny’ a ve skutečnosti podněcuje palestinský lid k dalšímu násilí,” nabílí se historikovi.
“Moskva však nadále mlčí, stejně jako Washington. Oba hrají hru velké politiky. Problémem je, že tato velká politika vždy vyžaduje velké oběti od malých lidí. Nepamatuju si, kdo to původně řekl, ale je to pravda. A jelikož mám ty malé lidi rád, nikdy jsem neměl rád politiky,” uzavírá komentář.
