New York Times: Putinovo syrské defilé

17. 140. 2015   Střípky ze světa
Ruská vojenská modernizace americkými očima
„Dva týdny ruských leteckých a raketových útoků v Sýrii“ už vyhodnocují i  New York Times. Coby doklad „transformace ruských ozbrojených sil za Putina“, schopných vést „operace v zahraničí“, „demonstrace nových zbraní, strategie a taktiky“.
Za průlom mají mj. bitevník Suchoj Su-34 (vedený v NATO cobyFullback) a „křídlaté rakety odpalované z Kaspického moře a technologicky podle některých analytiků své americképrotějšky převyšující“.

„Prvé vojenské tažení za někdejší sovětské hranice od rozpadu Sovětského svazu“ – píší Steven Lee Myers a Eric Schmitt – je přehlídkou „modernizace, unikající dosud pozornosti a stále i neúplné, probíhající ovšem v Rusku už po několik let i navzdory rozpočtovým limitům země“. Aby teď – hned vedle ruského angažmá na Ukrajině – „vyvolávala na Západě poplach“.

Ruské ozbrojené síly – zaznělo před pár dny v Evropské radě pro zahraniční vztahy – „procházejí nejrychlejší transformací od 30. let“. Rusko je tak – konstatoval tu někdejší člen rakouské generality Gustav Gressel – „vojenskou mocností, schopnou dosáhnout převahy nad kterýmkoli ze sousedů, pokud by přišel o západní podporu“.

Ruské bitevníky – navazují New York Times – „zasazují jednotkám vzbouřenců proti vládě prezidenta Bašára Asada za den tolik úderů, jako Amerikou vedená koalice proti Islámskému státu za celý měsíc“.

„Operace v Sýrii“ (ač „stále relativně omezená“) je přitom i geopolitickým „polygonem“. „Vzkazem“ ambicí, která máMoskva znovu na světové šachovnici. Že z výzbroje poslední generace, kterou předvádí, staví štít své suverenity, dal Putin otevřeně najevo i v nedělním televizním interview.

Krym se pod ruskou správu vrátil „bez jediné kapky krve“. Jen inkognito se příslušníci ruských ozbrojených sil angažují i na východní Ukrajině“. „Naproti tomu údery v Sýrii probíhají naprosto otevřeně.“ Ba „za velkých fanfár moskevského Ministerstva obrany, jež videa se zásahy cílů distribuuje stejně, jak to dělal Pentagon za války v Zálivu v roce 1991.“

To mění od základu i optiku zahraničních analytiků, kterým se ruská armáda – už po čtvrt století od kolapsu SSSR – jevila jako „upadající a bezvýznamná“, „zastarale vyzbrojená“, „prolezlá korupcí“ a „za vlastními hranicemi představující mizivou reálnou hrozbu“.

„Teď dostáváme větší lekce, než za posledních 10 let,“ formuloval to například Micah Zenko ze špiček vlivnéCouncil on Foreign Relations, poukazující hlavně na nové bitevníky a křídlaté rakety Kalibr. „Tak jak mi to bylo popsáno, chce to v otázce, co dnešní ruská armáda umí, znovu do školy.“

Ta naopak čerpá i z lekce „krátké, vítězné války s Gruzií v roce 2008“. Tady totiž, ač „nad Amerikou vycvičenými silami gruzínské vlády vyhrály“, podaly „vzdušné i pozemní síly slabý výkon“. Už „prvý den tu ztratily tři bitevníky a bombardér“. Nakonec jich bylo „dokonce sedm“. „Vázly koordinace a spojení.“ Došlo i na „případy střelby do vlastních řad“.

Pro Putina, tehdy premiéra, to byl podnět k zahájení „programu vojenské modernizace“. Vedle „nové generace letounů, válečných plavidel a raket“ vsadila i na razantní „zlepšení organizace a výcviku, redukci důstojnického a výstavbu profesionálního poddůstojnického sboru“.

„Ruský vojenský rozpočet se propadl na dno v polovině 90. let, za Putina však roste trvale.“ „Nehledě na pokles cen ropy a mezinárodní sankce“ je „nejvyšší za čtvrt století“. Dosáhl „81 miliard dolarů“ – „4,2 procenta hrubého domácího produktu coby měřítka vojenských výdajů“.

„Pokroky, které Rusko dělá, nejsou jen o zbraních.“ Rostou i „profesionalita a připravenost“. Příprava „probíhající operace na letecké základně v Latákiji ve severovýchodní Sýrii trvala jen tři týdny.“ Šlo přitom o přesun „víc než čtyřiceti bojových letounů a vrtulníků, kvanta tanků a obrněných vozidel. raketových a dělostřeleckých systémů, protiletadlové obrany a mobilních ubytovacích kapacit pro přinejmenším 2.000 mužů“. A ve finále tak i vůbec „největší dislokaci na Středním východě od 70. let“.

„Ze všeho největší dojem na mne“ – netají se v interview ani generálporučík Ben Hodges, velící americkému kontingentu v Evropě – „dělá jejich schopnost přesouvat toho tolik skutečně rychle, opravdu bleskově“.

V případě jiných amerických vojenských expertů, uzavírají New York Times, je to i „půl tuctu různých typů munice“ – „řízené i neřízené“, včetně „fragmentární“ i „pronikající zvlášť silným opevněním“ („bunker busters for hardened targets“).