Jon Rappoport
26. 10. 2015 ProtiProud
Jon Rappoport vysvětluje, na čem stojí nejen imigrantské šíleství “spuštěné” politickými elitami EU, ale ukazuje, že tento poslední “výkřik” je pouze součástí dlouho plánované operace na nastolení nové totality.
“Kdybyste měli pod kontrolou význam slova Dobro a měli byste nekonečné zdroje pro financování propagandy a přístup k tisku – a kdybyste současně ovládali ozbrojené sbory včetně policie – dokázali byste nejspíš i vy vybudovat ‘novou společnost’ v krátkém časovém horizontu. Dokázali byste zbořit staletí přežívající tradice během pár krátkých desetiletí. A kdybyste k tomu ještě jen tak mimochodem ovládali vzdělávací systém, mohli byste úplně vymazat vzpomínku na to, co dříve existovalo. Nikdo by si nepamatoval. Nikoho by to nezajímalo. Přesně to se děje nyní v Evropě. Nevědomost je osvícení.”
Hranice
Jedním ze základních principů globalismu je zničení hranic, konec samostatných států a národů. Evropská unie byla vybudována jedině za tímto účelem, krok za krokem, z popela druhé světové války: superbyrokracie, politický systém řízení pro celý kontinent. Ale to nestačilo. Musel se najít způsob, jak vymazat z existence samostatné, suverénní národy, a teprve na této prazákladní úrovni neodvolatelně změnit vzhled světa.
Prostředkem k tomu je otevření hranic a příliv přistěhovalců – “náhradních populací”. Proud nových obyvatel, kteří nemají žádný zájem přijmout zvyky a styl života ve svých nových domovech.
Výsledek? Faktické znovuvytvoření populace všech národních států. Takže, podíváte-li se na mapu Evropy za dvacet let, řeknete si: proč vůbec mluvíme o Německu, Francii nebo Anglii? Vždyť vlastně nejsou. Celá Evropa je jeden obrovský kotel plný imigrantů. Evropa je ve skutečnosti jediná země. Tak konečně tedy pojďme definitivně zrušit ty staré umělé hranice!
Kdy bude pojem Čech trestný?
Nakonec se dostaneme do situace, kdy i vyslovit podstatná jména “Švédi, Norové, Němci, Francouzi, Holanďané,…” bude pokládáno za malý (nebo možná i velký) útok na “evropský lid”.
Samozřejmě, že než se do tohoto bodu dostaneme, bude následovat jisté období chaosu a násilí. EU ovšem sází na to, že bude schopna ho kontrolovat, udusit případné nepokoje, a udržet se jako evropská vládnoucí síla číslo jedna.
Zmizí i jazyky
V kulturní oblasti se “posun” projeví tím, že jména jako Locke, Shakespeare, Goethe, Mozart, Beethoven, Bach, Lorca, Goya, Cezanne, Monet, Van Gogh, Michelangelo, Rembrandt, Dante, Galileo, Faraday nebo i “moderní” postavy jako Bartók, Stravinskij, Rimbaud, Orwell, dokonce i Camus, budou jen neurčitými, mlhavými přízraky, jejichž zjevení bude vyvolávat nechápavé pohledy a poznámky typu: “Minulost je mrtvá…”
“…Ale to je vlastně fuk. Důležité je, že každý člověk v Evropě je evropským občanem a má nárok na výhody, které z toho vyplývají. To je humánní, to je Dobro, to je triumf benevolentního Státu. Na ničem jiném nezáleží.”
Všechny evropské jazyky nakonec zmizí. Kdo by také měl mít právo mluvit řečí, které většina nedokáže rozumět?
Kreslím teď hrubý nárys mříží, které se roztáhnou přes evropský kontinent.
Vždy záleží na jednotlivci
Samozřejmě, je nutno také vzít v úvahu, že jak bude postupovat automatizace, mnoho “občanů-dělníků Evropy” se stane nadbytečnými. I velké korporace padnou, protože nebudou sto prodávat své výrobky ožebračené populaci. Budou doufat, navzdory všemu, že miliardy na Východě, v Číně a Indii, jim poskytnou nové trhy. Marně.
Moderní státní špiclování zcela důstojně nahradilo východoněmeckou tajnou policii, jen se tomu říká “hledání ohnisek nesouhlasu”.
Na tomto pozadí se na jakoukoli lidskou bytost bude nutně pohlížet jako na číslo, jednotku v “modelech a algoritmech”. Otázkou zůstává, kolik lidí doopravdy návnadu spolkne a bude se považovat za pouhou “součástku” ve všeobecném soukolí? Kolik se jich vzdá a bude svou budoucnost odvozovat od toho, kolik mohou “zdarma” získat od Státu? Kolik jich bude věřit, že jejich moc jako jednotlivců je nepatrná – nebo dokonce je jen přeludem?
Proč se vůbec obtěžuju o tom psát? Proto, že nehledě na převládající kolektivistické naladění většiny společnosti – propagované a využívané elitami – státní represe, v jakékoli své formě, se projevuje především skrze jednotlivce.
Co “Oni” chtějí
Boris Pasternak, ruský spisovatel a básník, který opravdu něco o útlaku a nesvobodě věděl, napsal v roce 1960: “Oni (sovětští byrokraté) toho po vás nechtějí moc. Jen abyste nenáviděli věci, které milujete, a milovali věci, které nemůžete vystát.”
Obdobný hodnotový obrat je nyní vnucován i občanům evropských zemí.
Bývalí poddaní sovětského impéria onen veletoč rozeznají okamžitě, protože ho sami prožili. Evropská verze se zdá měkčí, ne tak násilná, ale to je jen otázka strategie. Prostě totalitu vaří na mírnějším plameni.
Ale to, že nám na dveře uprostřed noci neklepe tajná policie, není vůbec známkou toho, že snad vládne individuální svoboda. Vše se už posunulo tak daleko, že mnozí evropští politici (nejen v Německu a Rakousku) si dnes troufají už zcela otevřeně vyhrožovat svým voličům: “Nemáte právo kritizovat příliv migrantů, a pokud něco takového na veřejnosti prohlašujete, jste v konfliktu se zákonem.”
Zdá se vám to povědomé? Tajný sen každého kolektivisty se právě plní. Všechna moc je na vrcholu a konformita (které se přezdívá “jednota” či “solidarita”) je všude pod ní. Právě povstal nový Sovětský svaz.
Svoboda jako nebezpečná iluze
Za starých časů východoněmecká policie sbírala data o každém jednotlivci a celou populaci prošpikovala práskači a tajnými agenty. Moderní státní špiclování ji zcela důstojně nahradilo, jen se tomu říká “hledání ohnisek nesouhlasu”.
Kolektivisté mohou také mluvit (a hlasitě to dělají) o nebezpečích plynoucích ze všudypřítomného sledování, odposlouchávání a jiných druhů fízlování občanů všemocným státem. Pokud je však užíváno proti těm, kteří si nechtějí představit lepší svět, založený na – mezi jinými – otevřených hranicích, pak jde jen o vynucení Dobra na těch, kteří ho sami nedokáží rozpoznat. Pokud k “velkolepé humanitární myšlence” potřebují trochu policejně popostrčit – proč ne?
Kdyby Lenin žil dnes, přehlédl by Evropu a souhlasil by jistě, že se jeho myšlenkám daří výborně.
Pro skalní kolektivisty – eurobolševiky – totiž lidská svoboda není jen politickou překážkou na cestě – je to prý nebezpečná iluze. Nikdy neexistovala. Všechny lidské bytosti přece pracují na základě programů, od narození až do smrti. Je tudíž důležité do nich “nainstalovat” lepší program, a to jakýmikoli dostupnými prostředky. Vyrobit “lepší lid”.
Pro úspěch experimentu je to jak politická, tak technologická nutnost.
Skvělý biják s tragickým koncem
Otevření hranic a imigrace jsou dobrým lakmusovým papírkem. Ti, kteří cítí, že se jim lže, že je společenství, v němž žijí, právě trháno na kusy, kteří se cítí osobně ohroženi nebo mají za to, že toto je ve skutečnosti tajná operace na proměnu Evropy v nový Sovětský svaz, ti všichni potřebují převýchovu na nejhlubší možné úrovni. Protože takoví lidí nutně trpí hlubokým narušením psychiky. Jejich mozky nepracují správně. Nevidí věci ve správných souvislostech.
“Národní stát jako základní jednotka organizace lidské existence přestal být principiální tvůrčí silou. Mezinárodní banky a korporace jednají a plánují v rozměrech, které daleko přesahují politické koncepty národního státu.”
To je pravý stratég globalismu v akci: Muž, který údajně nenáviděl Sovětský svaz, se pokouší instalovat jinou verzi téhož. Jen prostředky se různí. Kdyby Lenin žil dnes, přehlédl by Evropu a souhlasil by jistě, že se jeho myšlenkám daří výborně. Možná by něco namítal vůči relativně pomalému tempu kolektivizace. Možná by chtěl násilnější cestu. Ale nejspíš by nakonec uznal, že jeho duchovní zplozenci vymysleli pár výtečných triků.
Určitě by musel schválit “humanitární altruismus” a způsob, jakým je modelován a manipulován tak, že se stavba Dobra jeví jako zářící maják uprostřed temnot. Krásný scénář. Dokonalá výprava. Divákům tečou po tvářích slzy účasti. Myšlení se právě scvrklo na jedinou větu: Musíme pomáhat těm, kteří nemají tolik štěstí, jako my sami.
Biliony a biliony dolarů jsou věnovány na natočení tohoto totálního velkofilmu, nehledě na cokoli – okolnosti, zhoubné následky nebo skutečný zlovolný záměr elitních architektů nové bolševické euro-reality.
