Ivo Šebestík
8.10.2015 AltPress
Pokud se za světovou válku považuje takový konflikt, jakého se účastní větší počet zemí z nejméně tří kontinentů, pak taková „světová válka“ skutečně už na Blízkém východě probíhá.
Kdyby neměla tak tragické následky pro civilní obyvatelstvo regionu, mohla by být považována za „velkou šachovou partii“, jak konflikt v Sýrii ostatně nazval Bernard Kouchner, zakladatel nevládní organizace Lékaři bez hranic a bývalý francouzský ministr zdravotnictví, jenž proslul mimo jiné tím, když výrazně proti srbským zájmům v letech 1999 až 2001, z pověření OSN a jejího generálního tajemníka Kofiho Annana, spravoval Kosovo. Je zajímavé, jak se v souvislosti s novými geopolitickými tragédiemi opět na scéně vynořují tragičtí aktéři těch starších, byť třeba jen názorově.
V Sýrii a v Iráku bojuje západní aliance pod dohledem Spojených států a Rusko, které se tomuto dohledu vymyká. Západní aliance chce Blízký východ proměnit v konglomerát zemí s dosazenými nebo schválenými loutkovými režimy, které budou spolupracovat s ropnými magnáty na světovém obchodu s touto surovinou a na jejích tranzitních cestách, což má zasadit Rusku velice tvrdý a bolestný úder přímo pod pás. A Rusko se v oblasti angažuje proto, aby tomuto scénáři zabránilo a onen úder odrazilo stranou.
Je to tedy tvrdý, nelítostný souboj mající existenční pozadí a hrozící mimořádně těžkými následky pro toho, kdo v něm podlehne. Ruské angažmá v Sýrii vyhlíží prozatím jako úspěšné. Moskva si dokonce pochvaluje příznivé počasí umožňující letcům v bombardérech dobrou orientaci při zaměřování cílů. Inu, jedna z ukázek našeho moderního infantilně mediálně cynického věku. Kdyby ruské bombardování úspěšné nebylo, dozvěděli bychom se to velice rychle a náležitou formou z našich mainstreamových médií. I s patřičnými komentáři.
Úterní vydání italského deníku Corriere della Sera otevřelo titulní stranu článkem o chystaném vstupu také Itálie do leteckého bombardování objektů v Iráku. Na straně tři téhož vydání, pak redakce posloužila čtenářům zajímajícím se o detaily (zřejmě těm, kteří si i v dospělosti hrají s pistolkami) nákresem bojového letounu, bombardéru Tornado, i s technickými údaji. Dovídáme se, že tato roztomilá hračka na zabíjení lidí dosahuje maximální rychlosti 1480 kilometrů v hodině, její délka je 16,70 metrů a výška 5,95 metrů, a letadlo unese až devět tun nákladu, jímž jsou míněny především střely „vzduch-vzduch“ AIM-9L Sidewinder.
Italské letectvo se má tedy čím pochlubit a je docela dobře možné, že nějaká Tornada byla k vidění i na populárních Dnech NATO v Ostravě, na které se každým rokem chodí dívat desetitisíce lidí, jež patrně nezajímá, k jakému účelu je vojenská technika sestrojována. Kdyby je to náhodou zajímalo, pak mohu přispět s trochou vysvětlení: Používá se jí mimo jiné například i k tomu, aby se některá oblast planety stala neobyvatelnou a lidé z ní museli prchat ve vratkých gumových člunech do Evropy, v níž se pak stávají nežádoucími uprchlíky.
USA a NATO sice tvrdí, že jejich cílem je tyto oblasti naopak proměnit v zónu svobody, demokracie a šťastného života. Výsledky ovšem podporují spíše první z obou uvedených teorií.
Itálie (je dost možné, že sami Italové nikoliv, toto je velké tajemství zastupitelských demokracií) nechce zůstat stranou tohoto „světového konfliktu“, neboť po jeho skončení by mohla zůstat stranou při rozdělování kořisti. Corriere della Sera, opět ve snaze nakrmit čtenáře hladovějícího po informacích, ještě dodává celkový přehled italských vojenských aktivit na straně Dobra. Tak se dovídáme, že Italové mají „v terénu“ 4500 vojáků, a to ve dvaceti osmi „mezinárodních operacích“, jež se odehrávají ve 38 zemích planety. Hlavně v Afghánistánu, Libanonu a na Balkáně. Pro úplnost deník dodává, že údaj je platný k počátku letošního roku. Dost možná, že aktuální čísla budou (vzhledem ke zhoršující se situaci ve světě) ještě o něco vyšší. Každopádně je vyšší počet zemí, ve kterých jsou vojensky přítomné Spojené státy americké. Podle některých zdrojů je jich nyní 135.
 |
| Italská tornáda |
Na Blízkém východě tedy opět bojují světoví giganti v ekonomice a v oboru výroby a hromadění zbraní, a to každý proti svému vlastnímu nepříteli. Cíle se tedy navzájem nejenom neshodují, ale dokonce kříží. Absurdita této situace je dána pouze tím, nakolik je tato bizarní „koalice“ nápadná. Jinak je docela běžné, že do válek zasahují vlády různých zemí s vlastními cíli, které bývají často v rozporu s cíli spojenců. Taková byla ostatně i protihitlerovská koalice.
Když se zamyslíme nad obecně deklarovaným hlavním protivníkem koalice gigantů, jímž je Islámský stát, nemůžeme uniknout podezření, jak je možné, že někdo tak malý může mít dostatek prostředků k boji s týmem tak velkých, silných a bohatých nepřátel? Islámský stát musí mít k válce zbraně. Sám je nevyrábí, musí je nakupovat a k tomu potřebuje obrovské částky peněz. Odkud je bere? Kudy tečou ony záhadné podzemní (ropné) řeky k financování takovýchto válek?
Svět, který je už úplně v moci peněz a dosáhl maximální hladiny cynismu v krvi, je schopen jednou rukou vysílat bombardéry určené k bombardování a druhou odesílat protiletadlové systémy na jejich sestřelení. Oběma rukama pak shrabuje peníze plynoucí z obojího byznysu i pohřbívá nevinné oběti krveprolití. Hnus? Ó nikoliv! Neviditelné ruce trhu!
