Zásady informování ve vztahu k Rusku (manuál pro novináře)

Michal Mikulenka
5. 10. 2015
Stále častěji se nám množí případy selhání redaktorů hlavních českých médií ve vztahu k Ruské federaci. Do tisku prosakují zprávy, jenž jsou vůči Rusku málo kritické a mohou ideologicky zpochybňovat konání nejen evropských institucí v Bruselu, ale dokonce i činy našich spojenců v NATO. Tento nešvar se bohužel občas objevuje i v jinak spolehlivé České televizi, zejména když editor pořadu dopředu dostatečně neprověří světonázor pozvaného diskutéra. 


Pak se divák dozvídá informace, které ho jen matou a někdy i přímo šokují. Vyloženě odstrašujícím případem se stala infiltrace analytika Martina Kollera do programu veřejnoprávní televize. Jak je možné, že ČT tak dlouho trvalo, než byl tento živel odhalen? Lidé jako Koller, Jan Petránek, profesor Oskar Krejčí, vojenský lékař Marek Obrtel a podobní zkrátka nemůžou dostávat prostor ke své nezodpovědné prostořekosti. Copak chceme snižovat autoritu evropské vlády v Bruselu nebo mírové poslání NATO při obraně a budování demokracie ve světě?

Do budoucna je třeba ještě intenzivněji angažovat pouze ideologicky spolehlivé osoby. Patří mezi ně samozřejmě Jefim Fištejn, Jan Šír, Luboš Palata, Martin C. Putna, Libor Dvořák, bývalý velvyslanec Petr Kolář a mnoho dalších, kteří nikdy nezklamou a jejichž názory jsou bezpečné. Výběr je skutečně velký a další mladé kádry se profilují v neziskových organizacích, které naše vyspělá západní společnost posílá postupně demontovat státy neodpovídající naším hodnotám.

Konkrétní doporučení
– je třeba zdůrazňovat podlost Vladimíra Putina, který samozřejmě nechce nic menšího než ovládnout svět. Při troše snahy se vždycky dá najít nějaká skvrna na Putinově jednání, i když třeba právě posílá potraviny do míst postižených válkou. Pokud se nic neprokáže, můžeme alespoň vypustit informaci, že podle svědka, který nechce být jmenován, Rusové do jídla zabalili zbraně nebo že Putin pronásleduje homosexuály.

– stále platí, že ruská armáda v Sýrii bombarduje hlavně ženy a děti. Americká vždy jen teroristy. Když ze strany US armády nebo spojenců dojde k běžným přehmatům a je vybombardovaná nemocnice, televizní studio, je zasažen civilní vlak nebo raketa zabije svatebčany a zprávu kvůli nezodpovědnosti některých novinářů nejde ignorovat, je nutné současně uvést nějakou negativní zprávu o Rusku. V takovém případě ctíme zásadu vyváženosti. Pokud nemáme nic aktuálního, sáhneme do historie a připomeneme vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Lidi jsme naštěstí už naučili nerozlišovat mezi současným Ruskem a bývalým Sovětským svazem. Rok 68 zkrátka vždy zabírá a kritiky spolehlivě umlčí.

– co dělá Rusko, je vždycky podezřelé. Když chce, aby mu Ukrajina platila za odebraný plyn, je třeba zeptat se Jefima Fištejna nebo Libora Dvořáka, co tím Ruská federace sleduje.

– nenechat Putina dlouho mluvit. Ten totiž často, a naprosto úmyslně, říká pravdu – demagogicky se tak snaží nahlodávat věrohodnost demokratických médií. Vhodné jsou proto jen krátké útržky z jeho projevů, které zanalyzuje a uvede na pravou míru odborník na Rusko, nejlépe komentátor Romancov, známý svou schopností číst Putinovy myšlenky.

– pozor na výběr fotografií! Několik let stará fotka kolony tanků ze cvičení ruské armády přidaná k článku o vpádu desítek tisíců Rusů na Ukrajinu, určitě zabere na naivní americkou veřejnost. Mějme však na paměti, že Češi jsou zatím stále ještě poměrně geopoliticky vzdělaní, proto pozor na bezhlavé přebírání fotografií od našich kolegů z velkých agentur. Kvůli jejich chybám se zbytečně stáváme terčem pošklebků od jízlivé a tradičně nedůvěřivé české veřejnosti.

– stejně tak je třeba opatrnosti při úpravách fotografií ve photoshopu. Když snímky upravujeme, abychom bojovali s ruskou propagandou a dali jim správný protiruský význam, je třeba se přesvědčit, že originál není běžným uživatelům internetu dostupný. Lidé jsou totiž zlomyslní a na sociálních sítích škodolibě zveřejňují originály fotek před úpravou, jen aby nás ztrapnili.

– ještě k Ukrajině. Dnes je bohužel žádoucí vyhýbat se citacím prezidenta Petra Porošenka. Ten se sice snaží, ale někdy až moc, a tím připomíná neřízenou střelu. Je lépe více přebírat zprávy z jeho demokratické soukromé televize nebo jemu podřízených demokratických tiskových agentur. Vypadá to věrohodněji. Ukrajinského prezidenta totiž v současnosti nikdo nebere vážně. A to ani v Německu. Na druhou stranu je třeba Porošenka chápat: zmatenost jeho názorů je často daná protichůdnými instrukcemi jeho přátel z Washingtonu, které samotné zaskočily ruské reakce na jimi dobře míněnou výměnu ukrajinské vlády.

– vyhýbat se Jaceňukovi! Tomu už nevěří ani sami Ukrajinci. Ostatně podle plánu svůj díl práce odvedl a jako premiér brzy skončí. Až bude jednou vyšetřován z válečných zločinů a korupce, mohl by si někdo vzpomenout, že jsme ho chválili. Tak jako nám dnes vyčítají, že jsme chválili Kosovskou osvobozeneckou armádu (UCK). Přitom ne všichni členové UCK obchodovali s drogami a prodávali ledviny zajatých Srbů. Určitě by se v této organizaci našli i slušní lidé.

– připomínat čtenářům a divákům, že pouze my jsme svobodná, pravdivá a demokratická média. Vše, co jde z Ruska je propaganda, protože tam vládne krutá diktatura a tyranie.

– zdůrazňovat, že obyvatelé Ruské federace trpí nedostatkem šampaňského, polských jablek a německých paštik. Lidi, kteří u nás mají odlišné názory, nedej bože dokonce sympatizují s Ruskem, je třeba zesměšnit nebo je udělat nedůvěryhodnými. Stejně jsou to určitě agenti placení Moskvou. A když ne, tak by jimi býti mohli.

Poznámka: jako inspirace pro tento ironický článek posloužily zprávy zveřejňované hlavními českými médii. Jejich tendenčnost a stupidita je často tak zřejmá, že podobný manuál možná skutečně existuje.