Luděk Prokop
27. 11. 2015
Sestřelení letounu válečného spojence, za dané situace pod naprosto neobhajitelnou záminkou. Za takovým činem může být skutečnost, že společný nepřítel není faktickým nepřítelem jednoho z válečných spojenců, konkrétně člena NATO – Turecka, ale spíš jeho obchodním partnerem Souvěrcem propojeným společnou vírou. Vírou, skrze níž nejsou nepřáteli Turecko a IS, ale naopak jejich společní nepřátelé jsou mezi nevěřícími a jinověrci.
Bez ohledu na členství Turecka v NATO. Logika věci, neúprosný boj Turecka proti Kurdům, proti Kurdům, kteří již delší dobu urputně válčí proti IS, plus sestřelení letadla oficiálních spojenců ve válce proti IS, naznačuje, že slova Tureckého prezidenta Erdogana o tom, že Turecko jedinou zemí, která s IS „bojuje upřímně“, jsou lživým výsměchem, uštědřeným všem spojencům ve válce proti IS.
Ještě horší může být alternativa, že administrativa USA v roli šéfa NATO, je si toho všeho plně vědoma. Vzhledem k razantnímu, zákulisnímu i otevřenému vměšování USA do interních záležitostí cizích zemí, včetně válečných aktivit s humanitárním bombardováním, vzhledem k jejich přípravám ke kroucení rukou neposlušných zemí, lze se domnívat, že Turecko z nějakých důvodů vykonalo sestřel letounu válečného spojence. Sestřel vyhrocující již tak dost napjatou mezinárodní situaci do krajnosti, vykonalo Turecko v přesvědčení, že USA neudělají nic víc než ono známé „ty-ty-ty“. Turecko nadále zůstane členem NATO se všemi závazky NATO k Turecku, co by k členu NATO.
Rusko se snaží usilovně hájit své národní zájmy a vlastní bezpečnost. Což se mu vzhledem k permanentně provokačnímu rozšiřování NATO a k obkličování Ruska základnami NATO, daří více či méně. Nicméně mezinárodní situace vzhledem k událostem na Ukrajině, kde finanční a jiná „výpomoc“ fašistům před a při majdanu na Ukrajině od USA, s dalším vyústěním do občanské války na Ukrajině, kdy Rusko z velice opodstatněných důvodů anektovalo, (vzalo si zpět protiprávně a svévolně Ukrajině darovaný Krym) – dlužno dodat na základě referenda, na základě přání výrazné většiny obyvatel Krymu. V návaznosti na všechny ty aktivity USA, které v řadě stabilizovaných zemí vyvolaly jen chaos a rozvrat, lze hádat, že administrativa USA rozhodla řešit ekonomické a celkové vnitřní problémy USA, rozvrácením řady států. Včetně rozvrácení celé EU. Tak, aby jednou bez jakéhokoli ohledu na kohokoli, mohla kdekoli dělat cokoli, co jí bude vyhovovat. Překážkou na cestě k takovému cíli nesporně je a nadále hodlá být, světová velmoc – Rusko. K odstranění této překážky je v dané fázi zřejmě potřebné vytvořit obraz Ruska, jako světového nepřítele. Nevím jak v samotných USA ale ve vazalských zemích, respektive v zemích podřízených spojenců, (členů EU a NATO), propaganda pro tvorbu obrazu našeho společného nepřítele – Ruska, pracuje na plné obrátky již delší dobu. Nicméně agresivita činů, podlé, podvraťácké vměšování do záležitostí cizích zemí, včetně tzv. humanitárního bombardování, plus evidentní lhaní, zamlčování a překrucování skutečností, obrací úsilí zmíněné propagandy zcela na ruby. Jako pomocná berlička hloupých výmluv pro tristní výsledky protiruské propagandy, slouží bláboly o proruské propagandě. Zní to o to více absurdně, oč méně lze jakoukoli proruskou propagandu vidět a slyšet v ČT, nebo zaznamenat v hlavním zpravodajském proudu masmédií působících u nás.
A právě z těchto důvodů může nastat zlom. A sice v tom, že při hroutících se civilizačních obyčejích a pravidlech, vymizí jakákoli potřeba nějak usměrňovat veřejné mínění, na kterém mocným tohoto světa pomalu přestává absolutně záležet. Přestává, tedy pokud se již nestalo, čemuž mnohé nasvědčuje. A v dané chvíli tomu nasvědčuje jak neuvěřitelně provokativní sestřel ruského bojového letadla nasazeného proti IS, proti společnému nepříteli, tak neskonale arogantní, vysoce provokující verbální přístup Erdogana k sestřelení letadla ruských spojenců. Málo platné ale pohrdání politiků veřejným míněním narůstá a pouze vidina dalších voleb jim brání, aby toto pohrdání nedávali najevo ještě výrazněji.
Může být, že proces růstu nezájmu o veřejné mínění, roste přímo úměrně s netrpělivostí a nedočkavostí administrativy USA v záležitosti zničení Ruska. Může být, že přeci jen, tak jako tak nechtějí mít na triku rozpoutání atomové války s Ruskem, slovy poslankyně TOP 09, Langšádlové – války za svobodu. Nyní, po sestřelu letadla spojence, jsou v očekávání kroky stále ještě spojence – Ruska. Ke zkáze dopravního letadla se přihlásil IS a Rusové to přijali, ať to bylo, jak to bylo. Nyní Rusové musí reagovat s ohledem na pachatelovo členství NATO. Osobně jsem toho názoru, že možnosti pro označení Ruska, které stále prokazuje, že světový nukleární konflikt je to poslední, co by si přálo, že takové možnosti byly činem Turecka vyčerpány beze zbytku, ať již Rusko bude reagovat tak či onak. Ať již v budoucnu na Rusko přichystají habaďuru jakoukoli.
Možná již půjde jen o to, kdy administrativě USA prdnou nervy a dojde jí trpělivost takovou měrou, že jí bude fuk, zda za viníky rozpoutání nukleární války bude označeno Rusko nebo USA. V každém případě maximum úsilí a nezměrnou snahu svádět a svést na Rusko cokoli jen lze, maximum takového úsilí a nezměrnou snahu ani americké propagandě – ale ani té naší, nelze upírat. To, že se čím dále více nedaří, svádět na proruskou propagandu, to by naše propaganda neměla. Jenom tím přiznává vlastní neschopnost.
