Konec (zmenšení) Schengenu, aneb možné řešení

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
26. 11. 2015
Zaujal mě článek „Konec Schengenu“ mladého, 18 letého studenta, který se zamýšlí nad současnou funkcí a osudem tzv. Schengenského prostoru . Podle dostupných informací se situace s imigranty stává neudržitelnou, což vyvolává u politiků různé úvahy, resp. spekulace např. když ne o samotném konci Schengenského prostoru, tak alespoň o jeho zmenšení.


Schengenský prostor, tedy území některých evropských států, kde není potřeba pro vstup do té které země EU žádných víz a povolení, jinými slovy je možné volně cestovat po celém teritoriu Evropy, vznikl za relativně ideálních podmínek. V Evropě panoval relativní klid a mír, státy byly ochotny jednat nejen o ekonomické a hospodářské spolupráci, ale i o vzájemných výhodných podmínkách ve volném pohybu lidí mezi evropskými státy v rámci demokratizace států evropského kontinentu po pozitivních změnách s komunistickým režimem, tedy převážně států východní části Evropy. To bylo občany států, které byly do Schengenského prostoru začleněny, vřele přijato a pohyb občanů nabyl nebývalých rozměrů.

Jenže časy se mění ani ne tak vlivem či vinou samotných občanů nebo států Schengenu, ale do hry vstoupili nečekaní a hlavně nezvaní hosté – imigranti z oblasti blízkého Východu. Není smyslem rozepisovat celou záležitost a problematiku expanze muslimských imigrantů ze Sýrie, Egypta, Iráku, ale i Afghánistánu, Albánie atd., podstatné je, že běženci svévolně vstupovali na území Evropy a států EU cestou nijak nestřežené hranice Schengenského evropského prostoru bez jakýchkoliv dokumentů, tedy pasů apod. Jistou dobu, především díky Německu a kancléřce A. Merkelové, byly tyto „nájezdy“ tolerovány až do doby kdy bylo konstatováno, že čeho je moc, toho je příliš a i Německo se proti trvalému přívalu imigrantů začalo stavět na zadní.

Imigrantská expanze se však rozrostla do rozměrů, na které museli nutně reagovat přední politici členských zemí a představitelé EU, aby řešili osudy imigrantů, pro které už v některých státech nebyly možnosti k jejich přijetí. Ozývají se různé hlasy a názory, jak zabránit dalšímu či pokračujícímu přílivu běženců a mezi jiným padají návrhy na ochranu samotných hranic členských zemí EU, protože zvýšit či zabezpečit ochranu celých hranic Schengenského prostou je zcela nereálné.

Je-li ze strany politiků EU opravdu seriozní zájem a vědomí odpovědnosti za občany svých zemí, měli by konat. Nabízí se jistá varianta, která by mohla z velké části ochranu hranic Schengenského prostoru zajistit. Pokud by se totiž jednotlivé (jihovýchodní) členské státy EU (odkud pochází hlavní vlna imigrantů) které tvoří vnější hranice Schengenského prostoru uvolili k zabezpečení svých hranic vlastními silami (případně i za podpory dalších vnitro evropských zemí EU, např. ČR. SRN a pod.) ), bylo by mnohem snazší zabránit nelegálnímu přechodu imigrantů. Lze totiž předpokládat, že každá tato země disponuje dostatkem ozbrojených sil k tomu, aby hranice svého územního teritoria byly schopny zabezpečit a příchody imigrantů zadržet.

Tímto opatřením by mohly zůstat hranice Schengenského prostoru v původním stavu, nebylo by třeba jej ani zmenšovat, ani v krajním případě úplně rušit. To by totiž bylo už to poslední, co by nám bylo vzato jako výdobytek listopadu 1989 – možnost volného a svobodného cestování.