Břetislav Olšer
2.11. 2015 Rukojmí
Proti veřejné ochránkyni práv Anny Šabatové se bouří další a další lidé, míchá se totiž nejen do uprchlických zařízení, ale i do hidžbábů, únosu českých dětí v Norska, stejně jako kdysi měla prsty v Kuřimské kauze týrání dětí…
Urážíte naši práci, ohradil se personál uprchlického zařízení v Bělé-Jezové se otevřeným dopisem proti kritice veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. Ombudsmanka po návštěvě areálu pro server Aktuálně mimo jiné uvedla, že personál zařízení je laxní a podmínky označila za horší než ve vězení. Otevřený dopis zveřejnila Správa uprchlických zařízení ministerstva vnitra.
„Důrazně se ohrazuji proti Vašemu výroku ‚personál v Bělé je laxní‘ (lhostejný, povrchní, neodpovědný, beroucí vše na lehkou váhu), domnívám se, že by se to dalo vysvětlit i jako urážka práce všech zaměstnanců, každé uklízečky, údržbářů, sociálních pracovníků, pedagogů volného času, ubytovatelů, pracovníků stálé služby a všech, kteří se podílejí na chodu tábora,“ uvedla A. Černá, která podle svých slov pracuje v zařízení deset let a má zkušenosti s migranty, kteří do ČR proudili ze zemí bývalé Jugoslávie, Kosova, Afriky i zemí někdejšího Sovětského svazu.
V dopise se rovněž pozastavuje nad skutečností, proč ombudsmanka kritizuje personál, který stejně jako v minulosti takříkajíc „dělá, co může“. Politici tam prý jezdí jak do zoo. V dopise je mimo jiné zdůrazněno, že migranti, mezi nimiž je mnoho diabetiků i kardiaků, mají zajištěnou zdravotní péči a všechny děti jsou očkovány například proti obrně, která je v mnoha částech světa stále rozšířena. Problémem prý není ani komunikace, neboť většina uprchlíků se stejně jako personál domluví anglicky.
„Proč nejsou terčem Vaší kritiky nedůstojné a mnohočetné návštěvy ze strany některých politiků v našem zařízení, které naprosto nedůstojným způsobem chodí sledovat zadržené migranty za plotem… omlouvám se za ten výraz, ale s nadsázkou se dá říci, že k nám chodí jako do zoo… toto je pro migranty nedůstojné a ponižující jednání!“ připomíná se v listu s tím, že kritika se zaměstnanců dotýká i v osobní rovině.
Horší než vězení, kritizuje ombudsmanka podmínky pro běžence v Bělé
Senátor Tomáš Grulich připomněl, že uprchlíci nejsou na dovolené, a jejich pobyt má proto jasná pravidla. „To neznamená, že by se personál choval k uprchlíkům nějak nevybíravě. Nikoho netěší vidět děti za plotem, ale každý občan, který je na území ČR v tomto případě nelegálně, musí ctít a respektovat naše zákony…”
Jaká je role ombudsmana a jak došlo k tomu, že byla ombudsmankou zvolena právě Anna Šabatová? Ombudsman je vážená osobnost – Otakar Motejl byl příkladem charakterního člověka, po jehož smrti ho zastupoval Pavel Varvařovský. Za odstoupivšího Varvařovského se na místo ombudsmana soupeřilo mezi dosavadním zástupcem ombudsmana Stanislavem Křečkem a jeho předchůdkyní v této funkci Annou Šabatovou. Její úloha veřejného ochránce práv v rámci právního systému České republiky je zřejmá. Ombudsman ČR vám může pomoci, pokud nesouhlasíte s postupem nebo rozhodnutím nějakého státního orgánu či při jeho nečinnosti. Kdykoli prostě máte pocit, že je právo na vaší straně, ale nemůžete se jej obvyklou cestou domoci, nastupuje právě ombudsman ČR, který k tomu vydá své stanovisko.
https://www.youtube.com/watch?v=IzyWg2K2ocI
Kdo je Anna Šabatová: Od roku 1969 studovala filosofii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve třetím ročníku byla zatčena, uvězněna a odsouzena na tři roky pro podvracení republiky za organizování letákové akce k volbám a podíl na šíření samizdatu. V prosinci 1976 podepsala Chartu 77 (v roce 1986 byla její mluvčí): v době uvěznění svého manžela Petra Uhla (1979 – 1984) vydávala jeho i svým jménem periodikum Informace o Chartě 77, byla též spoluzakladatelkou a mluvčí Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Od září 1990 do konce roku 1991 působila jako poradkyně ministra práce a sociálních věcí pro styk s nevládními organizacemi. V roce 1988 se stala posluchačkou studia bohemistiky, magisterské studium dokončila v roce 1996.
Její jméno pošpinila zvláštní situace v tzv. Kuřimské kauze. v niž pomáhala s legalizací fiktivní třináctileté Aničky. Na Šabatovou se v roce 2006 obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat. Za to ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity; s tímto názorem se ztotožnilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Šabatová se hájila tím, že byla povinna zachovávat mlčenlivost o tom, co se při výkonu funkce dozví, a morálními důvody.
Při vyšetřování vyšlo také najevo, že Klára Mauerová pravděpodobně nejednala samostatně, ale v rámci širší skupiny, kterou tvořila její sestra, příbuzní, Barbora Škrlová a několik dalších lidí. Existovalo několik vyšetřovacích verzí, například, že jde o gang natáčející dětskou pornografii, nebo že šlo o náboženskou sektu… Jakub Patočka, bývalý vedoucí představitel Strany zelených, pomáhal Kláře Mauerové k získání opatrovnictví dívky Anny, za kterou se vydávala Barbora Škrlová. Zprostředkoval též sestrám Mauerovým pomoc ze strany zástupkyně ombudsmana Šabatové.
Patočka uvedl, že Mauerová byla kamarádka a bývalá spolužačka jeho ženy, které naletěl. Posléze vyšlo během vyšetřování najevo, že šlo o třicetiletou ženu. Kandidátka na ombudsmanku se ale brání, že byla podvedena. Naprosto prý tehdy netušila a ještě mnoho dalších měsíců nevěděla, že se nejednalo o dítě. Nalítli i lékaři a psychologové. Nebylo to údajně výrazem nějaké její naivity, což ji ovšem z hlediska špatných znalostí psychologie dosti handicapuje pro výkon funkce ombudsmanky.
Kuřímská kauza je definitivně sprovozena ze světa. Rozsudky byly rozdány, deviantní ženy a matka odsouzeny za nejhorší mučení dvou chlapců v české historii. Také vlastní matkou a tetou. Mráz z toho jde člověku po zádech. Zvláště když si uvědomím, že známá dvojka Šabatová-Patočka o všem hned na počátku věděla, přesto vše zamlžovala. Proč to tito bojovníci za rudozelená “lidská práva” dělali? Že by jen pro své zviditelnění či zatím utajené důvody, kvůli kterým se skrývali před novináři…? Kdyby vše včas oznámili policii, asi by žádné týrání nebylo…
Byť děti nemohou za své rodiče, faktem však je, že její otec Jaroslav Šabata byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. V 50. letech přednášel na katedře marxismu-leninismu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Poté byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ.
Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ. O rok později byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal Chartu 77, později byl jejím mluvčím…
Dáš prst a utrhnou ti celou ruku, aneb Věřit mírumilovnému islámu?
Dnes je nová ombudsmanka hyperaktivní. Viz. poslední případ, kdy dvě nastrčené pracovnice na žádost Šabatové zatelefonovaly do realitních kanceláří s tím, že se představily jako Romky a požádaly o zprostředkování nájemního bytu. Makléři jim následně sdělili, že byt jim nezprostředkují, protože v nich jejich majitelé nechtějí mít nastěhované romské rodiny. Ombudsmanka Šabatová poté v Ústeckém kraji řekla, že podle ní šlo o “diskriminaci v krystalické podobě”. Její zástupce Křeček se ale do Šabatové pustil; podle něj nejde v případě Romů o předsudky, ale o zkušenost.
Argumentuje jednoduše. “Je diskriminací to, že řidiči-senioři musí od určitého věku předkládat policii zvláštní potvrzení o zdravotním stavu? Je s nimi bezpochyby z důvodu věku zacházeno méně příznivě než s jinými osobami. Všichni Romové opravdu neničí byty, ale stejně tak všichni senioři nezpůsobují dopravní nehody.” Ničit byty znamená je “vybydlovat”. Co to je “vybydlování”? Prostě “čorkaření”, ať jsou to poklopy na kanalizaci, kliky u dveří či oken, elektrické vedení, kovové trubky na vodu, kovové zárubně… zkrátka, co je z kovu, s tím do sběrných surovin. Ale když si nakoupí cigarety a alkohol a mají zaplatit nájem, stěžují si, že nemají za co, když ještě nedostali sociální dávky z daní gadžů, Lidé se podle Křečka prostě bojí, že mu Romové byt prostě “vybydlí”.
Další případ má souvislost se současnou běženeckou krizí. Viz. výše uvedený případ s uprchlickým zařízením v Bělé – Rezové. Proč nezasahují ombudsmani v Rakousku, kde neubývá čekajících uprchlíků ani na hranici mezi bavorským Pasovem a rakouským Achleitenem. A staví se po celé Evropě jeden plot s žiletkových drátů za druhým. To ombudsmance nevadí? Během minulého týdne na hranice rakouské úřady přivezly ve čtyřiceti autobusech zhruba 2500 lidí. Červený kříž jim dá čaj, zeleninovou polévku, suchary a ovoce. Deky, které dobrovolníci nabízejí, ale přijme jen málo migrantů. Mají totiž strach, že přijdou o drahocenný čas, když vystoupí z fronty a budou se pak muset zařadit zase na konec. O několik hodin později toho ale litují. Posedávají či polehávají na chladném asfaltu a mrznou. Někteří z nich se ohřívají u ohně. Čeká se, kdy zemře první dítě z podchlazení.
IS infiltruje mezi běžence; napřed Barroso, pak prelát Halík a teď, babo hidžábová (Šabatová), raď…
Zastupitelstvo města Teplice chce vydat městskou vyhlášku o zákazu zahalování obličeje. Zákaz nikábu má být v Teplicích proto, aby přestupky páchající muslimky mohli identifikovat strážníci. Arabové potom nejčastěji dostávají pokuty za porušování dopravních předpisů, které povětšinou zcela ignorují. Avšak to je zase v rozporu s výrokem ombudsmanky Anny Šabatové, co se postavila za studentku ze Somálska; Střední zdravotnická škola v Praze jí totiž zakázala nosit hidžáb, který muslimky používají k zahalení vlasů a krku.
A děvče se poté nemohlo soustředit a mělo bez šátku úzkostnou neurózu a stres… Paní Šabatová se opět mýlí, nebylo by to pro ni první faux pas. Podvedli ji už v tzv. Kuřimské kauze, v niž pomáhala jako zástupkyně ombudsmana Motejla s legalizací fiktivní třináctileté Aničky, za což ji kritizoval Fond ohrožených dětí, podle kterého porušila zákon, když neoznámila sociálním pracovníkům, že ví o dítěti bez identity. Posléze vyšlo během vyšetřování najevo, že nešlo o třináctileté dítě, ale třicetiletou ženu… Jen pro připomenutí – na počátku potíží Zdravotní školy v Praze nešlo vůbec o šátky, jak včera lhala i ČT 24; dívky měly dle školského zákona předložit doklad o pobytu na území České republiky.
Jedna ho poskytla, druhá ne a ještě si stěžovala u ombudsmanky. Žádný doklad o pobytu ani průkaz azylanta u sebe neměla. To ještě nikdo nevěděl, že jsou muslimského vyznání; přišly bez pokrývky hlavy, aniž by je trápil stres či aby si připadaly jako nahé. Rovněž když přišla řeč na to, že budou muset ošetřovat pacienty v nemocnici a že tam budou muži, i to, že budou muset nosit uniformu, řekly, že to není žádný problém. A teprve poté z toho udělala Šabatová politikum, které se bude zřejmě muset obhajovat před soudem; Evropané také nevyžadují od muslimských zemí nudistické pláže…
A než se ztrapnila s hidžáby, podbízela se britské autorce Rowlingové, když po ní papouškovala kritiku na česká síťová, resp. klecová lůžka; nakonec se ukázalo, že jsou nezbytná pro ochranu pacientů s nejtěžšími postiženími. Jinak je prý nelze dostatečně hlídat čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu, proto jsou síťová a méně používaná klecová lůžka lepší alternativou, než nemocného tlumit léky, aby záchvat nedostal, nebo ho poutat. Nedávno se také ukázalo, že výměna klecových postelí za běžné má za následek zranění mentálně postižených dětí. Ty v noci padají na zem. Proto chytají klienty do molitanů, nechávají je padat do polštářů a mají radost, když si neublížili… A ředitel bohnické léčebny Ivan David měl zase pravdu…
Copak říkala Šabatová, resp. Rowlingová na to, že ve Velké Británii žije spousta nemocných lidí v otřesných poměrech v nemocnici v severoanglickém Mid Staffordshire, kde se v důsledku tzv. manažerské kultury děly tragické skutky. Co je to manažerská kultura? Na prvním místě enormní zisk nemocnice, pak dlouho nic a až poté pacienti. Těch zemřelo zbytečně hladem a žízní v letech 2005-2009 téměř 1200. Pacienti měli tak zoufalou žízeň, že pili vodu i ze špinavých váz… Že by královna neměla ombudsmany?
A co říká ombudsmanka, jež má ve zvyku mluvit do věcí, jimž nerozumí, na “zabavené” děti v Norsku? Podle ní by do norské kauzy českých dětí a matky Česká republika vstupovat neměla. „V Norsku vykonává sociálněprávní ochranu Norsko. A v tomto případě žila rodina dlouhodobě v Norsku.“ Šabatová přiznala, že se s několik let starým případem podrobněji neseznámila. I proto by petici, která v této záležitosti vzniká, nepodepsala. Kromě toho se vše odehrává na území norského státu a její pravomoci tam nesahají.
Musí Češi ctít zákony v Norsku stejně, jak islámské právo šaria v Iráku či Saúdské Arábii?
Ke kauze řekla? „Případ do podrobností neznám, nemám žádné důkazy o tom, že by sociálněprávní ochrana postupovala chybně. Nemám dost důkazů k tomu, abych řekla, že Norsko porušilo lidská práva… V Norsku mají dětského ombudsmana a sociálněprávní ochranu, a je třeba do určité míry důvěřovat tomu, že Evropa funguje v těchto věcech na určité úrovni. Já důvěřuji norskému systému.“
Karel Kříž z Pravého prostoru k tomu dodal: “Ze závěrů vyšetřování norské policie přeci jasně vyplývá, že Eva Michaláková se žádného trestného činu, natož sexuálně orientovaného, na svých dětech nedopustila. Jediným „prokázaným kriminálním činem“ je plácnutí přes zadek při zlobení, ke kterému se sama „přiznala“. Kde jsou tedy její lidská práva? Proč je nadále šikanována, ponižována a společensky likvidována? Kde je Jiří Dientsbier a Anna Šabatová se svými plamennými projevy…?”
Stejně jako Šabatová uvažuje též o běžencích i kníže Karel Spáč I. „Když někdo je trošku odlišné barvy nebo po staletí už se přiklonil k islámu, tak z toho máme plný gaťata,“ řekl Schwarzenberg. Veřejná diskuse o migraci v Česku je podle něj v ostrém kontrastu k debatám vedeným v Německu nebo Švýcarsku. Při srovnání se podle svých slov zastyděl nad „zaprdlostí, kterou tady žijeme“.
Inu, úloha veřejného ochránce práv v rámci právního systému České republiky je zřejmá. Ombudsman ČR vám může pomoci, kdykoli prostě máte pocit, že je právo na vaší straně, ale nemůžete se jej obvyklou cestou domoci… Anna Šabatová vám jistě jako ombudsmanka pomůže stejně bryskně, jako pomohla v Kuřimské kauze mučeným dětem…
