Přemysl Votava
29.11.2015 Vaše věc
Při pohledu na nešťastného „Turka“ jsem si vzpomenul na koktajícího majora Terazkyho z Černých baronů: „Jsem z toho naozaj celý zmetený…!“ Také ten „Turek“ se do toho pěkně zamotal. Nejdříve střelil po letadle, opravdu trefil a potom začal teprve myslet.
Tak jsme se postupně dozvěděli, že to bylo ruské nepřátelské letadlo, potom jakési neznámé…a dnes již ten „Turek“ neví, proti komu vlastně bojuje. Proti Rusku, nebo proti Islámskému státu? Přitom bombarduje statečné Kurdy, jedinou sílu, která v pozemních bojích čelila ISIS.
On ten „Turek“ se do toho dostal trochu nevině. Už dva roky EU (NATO) trestá Ruskou federaci sankcemi, již dva roky EU (NATO) vede nevyhlášenou válku proti Ruské federaci. Přes média byla vyvolána nenávist ke všemu ruskému, nenávist, která nemá v poválečné době obdoby. Položit květiny u hrobů sovětských vojáků je málem trestným činem.
Turecko je členem NATO, je součástí sankcí a tlaku na Ruskou federaci. Mezitím však se přes Turecko přivalil do Evropy milion migrantů, především z islámských zemí. A vše vrcholilo v Paříži, která s islámským terorem si prožila své hrůzné dny. Obdobně další města v západní Evropě obchází strach. Nepřítelem číslo jedna už není Rusko. Proto se stalo, že problém radikálního islámu, zatlačil do pozadí protiruské tažení.
Doba se začala měnit. Roční hra Západu na boj proti ISIS v Sýrii se změnila vstupem Ruska na syrské bojiště. ISIS začal mizet ze Sýrie. Sestřelením ruského letadla SU-24 Turecko odkrylo své zájmy. Čekala se pochvala od Západu. Přišla jen z nezápadní a tradičně protirusky rozjásané Ukrajiny, jinak to byly jen rozpaky. Evropa potřebuje Ruskou federaci.
Proto po silných slovech premiéra Turecka Ahmeta Davutogla se volá po klidu a udržení přátelských vztahů s Ruskem. Jeho slova jsou až výmluvná, „Neměli jsme a nemůžeme přerušit vztahy po tomto incidentu….Rusko je naším přítelem, sousedem a velice důležitým partnerem….Dvoustranné vztahy nesmí být obětovány….“
Sestřelení letadla SU-24 nad Sýrií je prvním takovým vážným konfliktem po mnoha, mnoha letech. Co se stane zítra, pozítří…Stačí přeletět hranici o 100metrů a budeme bombardovat?
Vzpomínám si na onoho mladého německého pilota Mathiase Rusta, který si v květnu 1987 udělal výlet a přistál na Rudém náměstí v Moskvě. Tedy hluboko v SSSR. Připomínám, že to bylo to v době stupňovaného napětí mezi USA a SSSR. Ač byl stíhačkami sledován, nikdo nedal povel ke střelbě, nikdo jej nesestřelil, proto ani nezačala válka.
Známe to staré české přísloví: „Dvakrát měř, jednou řež“. A to chybělo tomu dnes koktajícímu nešťastnému „Turkovi“.
