“Žijeme v bezpečném světě!” či “Listopad 1989 přinesl konec strachu…” Nač nyní pátrat po srandě…no ne?

Publicista Luděk Navara zasvěceně píše: “Málokdo přece pochybuje, že současnost je nesrovnatelně lepší, než to, co jsme tu kdysi měli..” A dokumentoval toto slovy mj. o zvůli tajné policie, čímž zcela negoval partu zarputilých českých státních zástupců, kteří s pomocí kukláčů, beranidel a klepet přepadali instituce i soukromé osoby, aby vše nakonec vyšumělo v soudní osvobození? O tom všem napsal v článku: “Samet ve stínu kalašnikovů” a dodal, že listopad 1989 přinesl konec strachu.
https://www.youtube.com/watch?v=RJ1mpUsQ0_Y
A další psavec, tentokrát fundovaný Petr Zídek, šel ještě dál v pojetí černého humoru, když ve svém elaborátu renomovaného historika vytvořil tragikomickou vložku: “Žijeme v bezpečném světě” a v ní se nechal slyšet, že “Spojené státy, Francie a další blízkovýchodní spojenci bombardují pozice tzv. Islámského státu v Iráku a Sýrii a naši nepřátelé se za tu dobu zmohli jen na několik barbarských poprav zajatců a teroristické útoky. Ty nejsou projevem síly džihádistů, ale jejich slabostí…”

Ano, díky těmto výše citovaným spojencům žijeme v bezpečném světě, ale že nejvíc džihádisty IS bombarduje v Sýrii Rusko, o tom ani ťuk, pouze zdůraznění, že svět je tak bezpečný, že pár zbabělých slabochů drží v šachu a pohotovosti miliony vojáků nejsilnějších armád USA, potažmo NATO, to vše za cenu bilionů zbytečně vyhozených dolarů, co by mohly sloužit třeba jako pomoc otrokářstvím zbídačené Africe. A nejenže jsou všichni v pozoru, ale i navzdory této zákeřnosti sebevražedných atentátů ochromilo pár teroristů naši planetu. Jak to tedy je se Zídkovou slabostí džihádistů…?
Není náhodou naopak jejich síla v momentu překvapení a nevyzpytatelnosti děsivých úderů? Jak to. že ten “bezpečný svět současnosti” najednou neví, kudy kam a nezná dne ani hodiny? Zídek jde ještě dál, když neomaleně píše, že “ve srovnání s tím, jakou hrozbu představoval Sovětský svaz pro západní civilizaci. je tzv. Islámský stát naprosto zanedbatelným lokálním problémem…” Myslel snad tou hrozbou, když nás SSSR zachránil před nacismem a během 2. sv. války obětoval za svět skoro třicet milionů životů…? Nebo vlastně, jak Zídek rád říká; neosvobodili nás, ale okupovali…?

Pan Zídek proslul již několika “objevnými” texty. Třeba “Proč pomáhat Izraelcům?“. Takový je název článku, který vyšel 10. května 2008 v příloze deníku Lidové noviny. Stačí si přečíst jeho následující demagogickou úvahu, hodnou slohové práce dítka školou povinného, jež se ve své fantazii puberťáka, zamýšlí nad tím, co by bylo, kdyby Spojenci nezásobovali Rudou armádu letadly a zbraněmi… Pan Zídek píše na podobné téma; co by bylo, kdyby Češi před šedesáti roky nevyzbrojili Izrael…?
„Militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak jako celá staletí předtím. Nedošlo by k dalším třem velkým válkám, statisíce Palestinců by nepřišly o domov a neživořily po generace v uprchlických táborech. Terorismus by zůstal okrajovým jevem a arabské země by určitě nehledaly tak intenzivně podporu v Moskvě. Na Blízkém východě by nevznikl neuralgický bod mezinárodní politiky.“

Jde o stejný žvást, opomínající hrůzný holocaust, jako když by se hypotetická slohová práce zmíněného školáka stala mírně řečeno parafrází na následující fantazii: „Kdyby neměli Rusové tanky, stíhačky zbraně od Spojenců a hlavně od USA, vzdali by se Němcům a my bychom dnes nevzpomínali na půl století komunistické totality, druhá světová válka by trvala jen pár měsíců, nebyl by Stalin ani Berija, desítky milionů mrtvých, ani gulagy, Varšavská smlouva, studená válka, ani Berlínská zeď. Mluvili bychom sice německy, ale komunismus by byl poražen už půl století před rokem 1989…“https://www.facebook.com/czech.WeAreHereAtHome/videos/1504725843161712/
Co by zkrátka bylo, kdyby… Rozdíl je jen v tom, že školák je naivní ve svém virtuálním světě, kdežto moudrý pan Zídek je dočista živý pragmatik a to, co říká, si snad i opravdu myslí. Lapidárně řečeno s českým příslovím o tom, že kdyby byly v řiti ryby, nebylo by třeba rybníků… Zamysleli se výše citovaní mudrcového ze Západu nad tím, co se změnilo od tzv. sametu? Vyrůstal jsem v antikomunistické rodině, jelikož nám soudruzi způsobili mnoho trablů a poslali mého tátu jako učitele k lopatě, že byl praktikující křesťan a nemínil něco podepsat a někam vstoupit; byl prostě hanebně zásadový. Jaká příkoří zažili v totalitě Zídkové či Navarové…?
Ale protože jsme jako rodina drželi pohromadě, žili jsme si i přes šikanu tehdejšího režimu krásně, což bylo období, kdy jsme nepotřebovali kariéru, peníze, iluzorní svobodu a zprofanovanou demokracii. Věděli jsme, že o naši svobodu nás nepřipraví nic, že nám ji nikdo nemůže vzít, ani kdyby se na hlavu stavěl. Měli jsme sami sebe a v tom bylo to kouzlo mého dětství. Nepotřeboval jsem mobil, internet, auto, chatu, ba jsme neměli ani teplou vodu. Dnes sice mám mobil a internet, ale je mi to na prd, když stejně nemůžu to, co jsem mohl činit před čtvrt stoletím. Bez rizika někam odcestovat, navzdory Navarovsko-zídkovským plkům o údajné svobodě díky dnes zkrahovanému Schengenskému prostoru… Co já, na němž pranic nezáleží, ale co moje děti, moji vnuci a vnučky…? Ivan Langer: rok 2007-Schengen: „Nebudu se cítit podobně jako 10 milionů obyvatel Česka v Evropě méněcenný“
Mohl jsem si tenkrát před čtvrt stoletím vyrazit do Paříže a s partou slavit svátky pod Eiffelovkou až do rána, společně s francouzskými Maročany, africkými prodavači náhrdelníků i Korejci či muslimy z Iráku jsme bez obav pařili celou noc, což jsme vyplnili též tím, že my zpívali československou hymnu i s tím, že “nad Tatrů sa blýská”, k tomu v zemi Galského kohouta domestikovaní Alžířané přidali francouzskou Marseillesu a žili jsme. Vnímali jsme, jak se žilo v pařížské čtvrti Montmartre…
Ještě pokojně snící Moulin Rouge a snímku Břetislava Olšera…

Pak jsem mohl do Egypta, kde jsme putovali od Káhiry přes Larnak, pak jsme nasedli na loď, co s námi plula po Nilu několik dnů od Kom Omba až do Asuánu. A nikde žádný terorista. Stejně tak bylo naprosto bezpečno v Tunisku, Libyi, Maroku, o Londýně a Madridu a Moskvě ani nemluvě. Dnes všechny světové metropole již zažily teror a obětovaly tisíce mrtvých, navíc turečtí fanoušci fotbalu místo piety za pařížské oběti islamistů nyní pískají a křičí Alláhu Akbar… Zhýčkaní Němci si v 60. letech povolali gastarbeitery z Turecka, dnes chtějí nové otroky?
Dnes řešíme jeden atentát za druhým, svět je v pasti, jelikož neví, kam dřív skočit. Kde asi přišel pan Navara na to, že “málokdo přece pochybuje, že současnost je nesrovnatelně lepší než to, co jsme tu kdysi měli…” A že by panu Zídkovi západní propagandisté řekli, aby napsal, aniž by zmínil Rusko, že “Spojené státy, Francie a další blízkovýchodní spojenci bombardují pozice tzv. Islámského státu v Iráku a Sýrii a naši nepřátelé se za tu dobu zmohli jen na několik barbarských poprav zajatců a teroristické útoky. Ty nejsou projevem síly džihádistů, ale jejich slabostí…”
Když je to tak snadné a džihádisté jsou tak slabí, proč tedy Hollande prohlásil, že letí jednat s Obamou a vzápětí s Putinem o koalici boje proti IS…? Je to ten samý prezident Francie Hollande, který populisticky před volbami řečnil, že je Francie ve válce, nechal zavřít hranice a vyhlásil výjimečný stav. Myslel tím snad, že francouzská vyspělá a početná armáda, čítající mnoho set tisíc vojáků a nejmodernější výzbroj, marně bojuje jen proti desítkám slabošských teroristů, co se dle Zídka “zmohli pouze na několik barbarských poprav zajatců a teroristické útoky, jež nejsou projevem jejich síly, nýbrž jejich slabostí…?”

Nefouká slaný vítr náhodou zpoza oceánu, kde Obama chtěl rozplakal americký národ slovy, že když přijde do nemocnice a vidí vojáky US Army, co je sám poslal do pozemních operací, jak jsou bez rukou a nohou, že by to už nikdy neučinil. Chce si snad umýt ruce dle Piláta za ty prezidenty USA, jež poslali vojáky do válek v Koreji, Vietnamu, Iráku a Afghánistánu či do Libye, kde vůdci USA vše totálně rozkradli, zničili a v Abů Ghrajb mučili, takže dnes jako důsledek těchto dřív neřešených příčin mají teroristy Islámského státu, kde se jim zlíbí.
Se Spojenými státy bylo v Iráku asi 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 procent těchto vojsk. Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení této války proti Hasajnovu virtuálnímu “arzenálu zbraní hromadného ničení” už nyní činí cca 138 dolarů. Přesto jsou na tom proti iráckým domácnostem úžasně a přepychově. Skoro polovina z 27 milionů Iráčanů totiž žije v absolutní bídě. Dvě třetiny z nich nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě a nezaměstnanost dosahuje skoro 50 procent. Více než dvě třetiny iráckých dětí nechodí do školy. Více než 50 tisíc iráckých žen se kvůli smrti manžela a bezbřehé hmotné nouzi živí prostitucí. http://ntv.livejournal.com/414928.html
Podle Výzkumné služby – Congressional Research Service – přes deset roků, měsíc co měsíc, vydávaly USA na válečný Irák kolem 16 mld. dolarů, celkově budou vynaloženy na znovubudování totálně zničené země asi tři bilióny dolarů. Zbytek světa zaplatí přibližně stejnou částku. Další bilión dolarů budou činit úroky z půjček, které USA musí zaplatit do roku 2017. „Vůdci našeho národa chlapce posílají na misi, kterou vytýčil Bůh,” prohlásila guvernérka Aljašky a před časem potenciální viceprezidentka USA za republikány Sarah Palinová. Možná se Bůh podívá též na plnění svého plánu, v rámci něhož je už několik set tisíc mrtvých Iráčanů a na pět tisíc zabitých amerických vojáků. Stejná slova už ale dnes američtí voliči slyšet nechtějí. Republikánka Palinová totiž neměla, koho poslat do Iráku, ani Obama by své dcery, na rozdíl od britských princátek, rozhodně nevyslal. Mučící praktiky považuje za nepatřičné, byť jsou v souladu s americkými zákony… Al-Kájda zase v Iráku?
Demonstrace musimů v Londýně – Evropo, vezmi si poučení z 11. září! – Europe, take some lessons from 9/11

Inu, zlaté časy časopisů Vyškeřák a Dikobraz, které si na nic nehrály a měly jasný podtitul jako humoristická periodika, na rozdíl od dnešních novin, jež zcela vážně tvrdí, že přinášejí pouze seriózní, objektivní a pravdivé informace, přitom jsou ve většině jen špatným paskvilem, v němž se prezentují nevkusným černým humorem; čítankový příklad dvorního klauna s konstatováním: “Málokdo přece pochybuje, že současnost je nesrovnatelně lepší než to, co jsme tu kdysi měli..”