Luděk Prokop
16. 12. 2015
Patří mezi nenávistnou čeládku, která chrlí slova o pravdě vítězící nad lží a o lásce vítězící nad nenávistí. Div se neudusí přemírou slov o tom, jak náš prezident rozděluje národ, místo aby jej sjednocoval. Neustále a neúnavně zahlcují mediální prostor provokacemi, podrýváním a zarýváním do hlavy státu, potažmo do státu jako takového. Neustále podlými výpady proti přímo zvolenému prezidentovi a proti jeho voličům, provokují a probouzejí negativní emoce voličů prezidenta.
Jednoznačně – jsou to oni, kdo usilovně a permanentně rozdělují národ od doby zvolení Miloše Zemana. Jsou to oni, kdo stále vyvolává nenávist. Snaží se ponižovat a nactiutrhačně nálepkovat onu většinu voličů, kteří si zvolili Miloše Zemana za prezidenta ČR, místo jejich favorita, který nezvládl kloudně se naučit slova hymny státu, jehož prezidentem toužil se stát. V masmédiích, (paradoxně i v těch státních), je jim k tomu poskytován neuvěřitelně značný prostor. Aniž by byl přiměřeně kompenzován prostorem pro oponenty. Lži, ke kterým neodmyslitelně patří zatajování pravdivých a souvisejících informací, vítězí nad pravdou. Lásky je tu pomálu a nenávist je stále přikrmována.
Již od pohledu potměšilý Pehe, ředitel New York University v Praze a vedoucí Pražského institutu pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university, (uváděno aby bylo více zřejmé, od kud vítr fouká), přichází s další provokací jitřící negaci a negativní emoce. S další kapkou do poháru nenávisti, kapkou přispívající k ještě hlubšímu rozdělení národa. V podivném komentáři, pod názvem „Zdivočelí zemanovci“, tvrdí, mimo jiné, že mnozí republikáni Miroslava Sládka jsou jen „zdivočelí“ sociální demokraté. Dále pak, (takřka choromyslně), blábolí o tom, že M. Zeman svojí politikou se snažil tyto „zdivočelé sociální demokraty“ získat coby voliče ČSSD. Následně, z celkového kontextu tehdejšího dění vytrhává jednotlivosti, které objektivně v celkovém sledu souvisejí, logicky a opodstatněně na sebe navazují.
Konec konců jako většina toho, co náš prezident koná ve prospěch ČR, potažmo ve prospěch většiny nás, řadových občanů. Pehe, v duchu své vlastní povahy fabuluje o poklesu popularity Miloše Zemana slovy – „popularita prudce poklesla po sérii skandálů v loňském roce, zdá se, že se rozhodl, že znovu zkusí taktiku, s níž uspěl v 90. letech. Zřejmě usoudil, že nacionalisté, populisté a extremisté všeho druhu jsou jen „zdivočelí zemanovci“. O jaké sérii skandálů se jedná, nespecifikuje, pro společenství lumpenkavárny to netřeba. V každém případě jeví se být to až příliš drze troufalé od nýmanda typu Pehe. Nýmanda, myšlením na hony vzdáleného od myšlení našeho prezidenta. Nýmanda, drze píšícím o tom, co náš prezident usoudil či neusoudil a trapně dedukujícím o taktice našeho prezidenta.
Počínání prezidenta nepochybně dokáží vyhodnotit lépe jeho voliči, včetně řady jeho nevoličů, (případně jeho budoucích voličů), než nactiutrhačný Pehe bruslící na tenkém ledu. Zvláště pak v souvislosti s nebezpečně masovou migrací nebezpečných imigrantů, odkojených islámem v tom, že je naší povinností méněcenných jinověrců a bezvěrců, vycházet jim ve všem vstříc. Příliš velká řada videozáznamů na internetu, dokladuje i potvrzuje toto tvrzení – i to, že máme z čeho mít značné obavy.
Jednostranně zaujaté, tvrdě cenzurované, naprosto neobjektivní sdělovací prostředky, nemají tu sílu popírat a popřít zjevné obrovské nebezpečí, které vnímá většina veřejnosti v souvislosti s gigantickou migrací, nejen zásluhou zmíněných videozáznamů a mnoha vyjádření řady starostů německých či švédských měst a městských čtvrtí. To nepřelže ani ředitel New York University v Praze a vedoucí Pražského institutu pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university, v realitě nýmand – Pehe. Tentýž Pehe, který nám – tedy řadě nás – laje do zdivočelých zemanovců, o kterých by západ, (západ evidentně podporující ukrajinské nácky a fašisty), neřekl jinak než „náckové“. (A zase zloději křičí, chyťte zloděje).
Závěrem Pehe už jen nesmyslně blekotá: „Za tvrdé jádro zemanovců ale dnes mluví stále častěji extremisté. A Zeman se je už ani nesnaží ochočit jako kdysi sládkovce. Dokonce blahosklonně přihlíží tomu, jak se „jeho“ SPO paktuje s Tomio Okamurou“.
V žádném případě sám sebe nepovažuji za Peheho „tvrdé jádro zemanovců“, které, dle tohoto „amerického politologa“, by snad měl Zeman snažit se ochočit.
Nicméně propojení SPO s Tomio Okamurou, tvrdošíjně stojícím za jeho volebními sliby i po volbách, bych přivítal, bez ohledu na to, zda k tomu náš prezident blahosklonně (či jinak) přihlíží, nebo nepřihlíží.
Úplně na závěr Pehe blábolí „Politik, který kdysi ve jménu demokracie dokázal zkrotit a vymazat z parlamentní politiky extrémní pravici, se nyní bohužel profiluje stále častěji jako štít těch nejextrémnějších názorů, které nemají s liberální demokracií už nic společného. Je jen otázka času, kdy to pro jeho umírněnější příznivce začne být problém“. K tomu lze dodat, že naše zkušenosti s liberální demokracií ředitele New York University v Praze – Pehe, nabývají v souvislosti s migrační tsunami (která nás naštěstí zatím, zatím moc nezasáhla), že naše zkušenosti s liberální demokracií nabývají nejen prostředenictvím videozáznamů a vyjádření řady starostů německých či švédských měst a městských čtvrtí, bez nadsázky – podobu až obludnou. Řečeno slovy ředitele Pehe – podobu tu nejextrémnější.
Vyvstává otázka kardinální. Je nezbytné bránit se extrémismu? Jak? A kterému extrémismu? Tomu migračnímu, tomu co nás vede do záhuby a co z neznámých, z nepochopitelných důvodů prosazuje lumpenkavárna a Pehe, nebo tomu co představuje náš prezident a jeho, dle Pehe, tvrdé jádro?
