Hamižnost je kořenem zla

Martin Kunštek
1.1.2016
V souvislosti s mohutnou vlnou uprchlíků se u nás i na západě rozpoutaly debaty o (ne)schopnosti muslimů integrovat se do společnosti a z toho odvozované škodlivosti islámu. Příčinou vzniku ghett – jako území, kde neplatí státní právo (není vynucováno) však není islám – jako učení proroka Mohameda – ale hamižnost.


Na počátku „Nicht Eintreten Zonen“ v Německu obývaných chudými – pravda většinou Turky nebo muslimy, byla hamižnost. Turky pozvala spolková vláda na základě nátlaku německých podnikatelských kruhů. Německo bylo po válce rozbombardované v ruinách. Od USA dostala západní část pomoc na obnovu ve formě Marshallova plánu. Je nezpochybnitelné, že Němci po válce tvrdě pracovali na obnově své země. Neměli bychom však zapomínat, že součástí poválečného „německého hospodářského zázraku“, byla i obrovská práce, kterou odvedli gastarbeitři. Převážně Turci a Kurdové. Němci za stejné peníze v přepočtu na hlavu postavili a obnovili „jakoby více“ než jiní.

Nechám nyní stranou, že v rozbombardovaných městech šla výstavba nových moderních čtvrtí rychleji něž třeba v Paříži, kde stojící domy měli své majitele. A dohodnout s nimi modernizaci nebylo jednoduché. Prázdné plochy nebo pole ruin poskytly paradoxně prostor pro rychlý rozvoj. Jenže mnohým to nestačilo. Trh funguje tak, že když je něčeho nedostatek, roste cena této komodity. Při nutnosti postavit nové Německo a po ztrátách Němců ve válce byla kromě všeho „úzkým profilem“ i lidská práce. V tržní logice by její hodnota měla růst. Proto, aby se velkopodnikatelé mohli méně dělit s pracujícími, byli pozváni gastarbeitři. Aby se snížil tlak na ceny práce.

Přebytečné ruce a vznik ghett  a mafie

Při znovuvýstavbě Německa pro ně byla práce více než 20 let. Politika zcelování rodin, a tedy vzniku turecké menšiny vznikla proto, aby německé peníze neodtékaly z Německé ekonomiky do Turecka, ale točily se v Německu. Původní gastarbeitři se mezitím stali občany. V 60. letech bylo Německo více méně obnoveno. Mělo znovu postavená města a znovu vybudovaný moderní průmysl. Do toho navíc přišla technologická revoluce. Za pomocí nových výrobních linek s nastupující robotizací v 70. letech už nebylo třeba tolika lidí na práci. Pracovní trh se saturoval.

Kdo to odnesl první? Děti Turků a ostatních gastarbeitrů. Druhá generace občanů SRN turecké národnosti a převážně muslimského vyznání. Ze čtvrtí obývaných rodinami gastarbeitrů – původně tvrdě manuálně pracujících přistěhovalců – se stala ghetta relativní chudoby. Zatímco první generace si tvrdou prací dokázala vydělat na uživení rodiny a měla se mnohem lépe než ve svém původním domově, tak pro druhou generaci to již neplatilo. Původní příchozí odcházeli do důchodů s hodnotou nižší než Němci, kteří v pracovní hierarchii stáli nad nimi. V tomto okamžiku již byl vidět vznik budoucího rasového a etnického konfliktu. Pro druhou generaci Turků již nebyla stejná práce.

Po válce vedle sebe na stavbě pracoval Němec a Turek. Společně znovu budovali města vybombardovaná po válce. Oba dřeli stejně tvrdě. Turek za trochu méně než Němec. Němec pak za méně než by dělal, kdyby nebylo Turků. Ale společně jim šla práce rychle od ruky, takže rychle mizel nedostatek. Bytů, jídla, oblečení. Společná práce a poznávání se pomáhaly zahladit rozdíly kultur. Problémy nevznikaly. Po zakončení obnovy a technologických změnách, po nichž je ke stejnému množství práce třeba méně lidí, již tolik práce pro Turky nebylo.

Ačkoliv to nikde není oficiálně zakotveno, protože spolková ústava samozřejmě zakazuje všechny formy diskriminace, tak některá místa jsou pouze pro Němce. V Lufthanse létají jako piloti pouze Němci. Ačkoliv výběrová řízení jsou otevřena pro všechny národy, tak to tak vždy nějak dopadne. Tam kde mají odbory vliv – což je třeba v letectví nebo v dopravě a je-li to možné, jsou při výběru Němci vždy upřednostňováni. Momentálně v Německu nemají dost lékařů a sester, tak berou i Čechy, Slováky, Poláky a Ukrajince nebo Pákistánce. Odbory v průmyslových podnicích jako VW také vždy tlačily na to aby, pracovní místa byla pro jejich členy a pro Němce. Jenže vliv odborů výrazně podlomila reforma pracovního trhu Harz IV prosazená vládou Gerharda Schrödera (SPD).

Pro děti těch, kteří pomáhali budovat Německo, již od 70. let již není dost práce. A odsunout je jakožto občany SRN z pracovního trhu do Turecka nešlo. Najednou mezi Němci a Turky vyrostla zeď. Pro Turky zbyla práce špatně placená práce jako uklízeč nebo prekérní práce. Sezonní práce střídané nezaměstnaností. HR oddělení Turka od etnického Němce pozná. Podle barvy pleti mimo jiné. Vznikala ghetta. Stejná jako v Americe černošská nebo italská ghetta. A s tím rostla zločinnost a porušování práva. Je to jev známý z mnoha oblastí světa a mnohokrát v historii pozorovaný. Nikdo by si netroufal říci, že každý Ital je mafián. Při krizi, když bylo málo práce pro anglosaské Američany, natož pro příchozí Italy, byly italské čtvrti lovištěm kádrů mafiánů. Stejně jako Irské čtvrti a ghett dalších menšin. Sevření do sebe a tvorba vlastních ilegálních struktur proti většině je dobře popsaný jev. Mafiánské uskupení Cossa nostra (italsky Naše věc) má vlastní mystiku vycházející z původních italských tradic.

Hrabivost jednoho promile přibližuje svět katastrofě

Podobné je to s černošskými ghetty a jejich brutálními gangy. Žádný rozumný člověk by neřekl, že každý černoch je zločinec. Jde o menšinu, která na zhoršenou sociální situaci a reagovala vznikem vlastních substruktur. Mnohé z nich se při tvorbě své identity odvolávají na své kořeny a specifika. A co bylo na začátku tohoto problému? Bezuzdná hrabivost plantážníků, která černochy do Ameriky dovezla z jejich původních domovů z Afriky jako otroky. Po jejich osvobození po občanské válce našly uplatnění v mohutném rozvoji průmyslu na severu spojeném se zabíráním Západu. V krizi byli i na „nerasistickém“ severu první na řadě, kdo šel na dlažbu.

Hamižnost kolonizátorů a později velkotovárníků stála na počátku vzniku „no go zones“ i v zemích, které v minulosti byly koloniálními velmocemi (Francie, Velká Británie, Belgie). Kolonizátoři napřed plundrovali (a jejich nástupci nadnárodní korporace dodnes plundrují) bohatství Orientu. Poté si na těžkou a špatně placenou práci přiváželi obyvatele kolonií nebo bývalých kolonií. Ze stejného důvodu jako Němci pozvali Turky do Německa – srazit cenu práce.

Vlivem globalizace a dalšího technického pokroku počet pracovních míst v přepočtu na tisíc obyvatel dále klesal v čase. Dnes je málo práce pro Němce i Turky v Německu, Pro Francouze i Araby ve Francii. Průmysl nadnárodní korporace přestěhovaly do Číny, Indie a dalších bývalých kolonií. Opět je za tím nezkrotná a nezkrocená hrabivost. Platit méně za práci a tím více vydělat. Bezuzdná a neregulovaná hrabivost, která zakládá problémy pro budoucí generace.

My bychom mohli popsat stohy papíru o vzniku romských ghett. U nás není dost práce pro Čechy a už vůbec ne pro Romy.

Jestli naše civilizace nemá skončit katastrofou, ke které spěje, tak se musí vypořádat s bezuzdnou a neregulovanou hamižností. Zejména nadnárodních korporací, jejichž majitelé se nechtějí dělit ani s pracujícími ani se státy (vyhýbají se zdanění a odvodům). Zastavit globalizaci. Je možná za minutu 12. Možná už po dvanácté. Evropa i USA jsou odprůmyslněné. Pro Evropany a Američany všech barev pleti není dost práce ani budoucnost. Mnozí – zejména menšiny, které jsou na tom nejhůře – se radikalizují a kriminalizují rychleji než většinová společnost.

Největším nepřítelem světa není islám. V Koránu stejně jako v Bibli můžeme najít pasáže vysoce humánní a mírumilovné stejně jako ty, které lze zneužít jako odůvodnění „svaté války“. Stejné je to i s učením třeba Karla Marxe. Největším nepřítelem lidstva není dokonce ani ISIL. Při spojeném úsilí civilizovaného světa by žádný ISIL již nebyl. Největším nepřítelem lidstva je hamižné jedno promile vlastníků nadnárodních korporací, které zničily sílu Západu.

Standardní “pravice” ani “levice” jsou součástí systému, nemohou být jeho řešením

Tito lidé, kteří mají mnohem větší vliv na politiky a média než všichni voliči dohromady, nás totiž vedou do záhuby. To oni jsou příčinou vzniku ghett ovládaných tu černými gangy, jinde radikálním wahábistickým pojetím islámu, nebo mafií. Oni drží jako na špagátku všechny klíčové politiky z obou stran politického spektra, jim podřízené klíčové úředníky i média. Takže ať je u moci tzv. „pravice“, nebo tzv. „levice“, posunujeme se tu pomaleji nebo rychleji do pekla. Jsou to ty samé struktury, které pozvedly k moci Adolfa Hitlera.

Ti kdo řídí kroky Angely Merkelové, nebo Bohuslava Sobotky, které ve jménu krátkodobého rychlého profitu hrstky superboháčů profitu, ničí lidi, státy i národy. Ti z jejichž popudu byla rozpoutána většina válek. Z poslední doby bychom mohli jmenovat Afghánistán, dvakrát Irák, Libye a nyní Sýrie. Ale také rvavé občanské války v subsahraské Africe. Je dost dobře možné, že se nebudou štítit pomoci k moci nějakému novému Hitlerovi, který napřed srovná „do latě“ muslimy či černochy nebo Cikány, pak levičáky a nakonec všechny. Jejich snem je, aby každý držel hubu a krok. Tzv. znal své místo. A pokud není z řady vyvolených (onoho 1 promile), tak makal jako „barevný“ za čím dál méně. Nebo se nechal zabít ve válce. A když nebude tak šup s ním do koncentráku nebo na nucené práce. V USA se prý již koncentráky staví.

Jejich ideálem nejsou demokracie ani občanská společnost, ale orientální diktatury, kde není nutné se bavit s odbory nebo lidmi, ale stačí zkorumpovat pár klíčových osob na vrcholu pyramidy. Aby sehnaly dost otroků a držely“ je v lati“. Jejich ideálem není rozvoj člověka, ale otroctví – napadají mě roboti z nejnovějšího dílu Hvězdných válek. Ani helmu si nesmí sundat, když je jim zle. Pokud se lidé na západě s touto klikou nedokáží vypořádat, tak Pán Bůh s námi.

I rok 2016 v tomto bude jedním ze zlomových. Bude se rozhodovat o balíku smluv obchodně investičních smluv TTIP. A také o tom, jestli západní země odbourají možnosti používání antidumpingových cel na v oblastech doposud chráněných před dovozy z rozvojových zemí. O tom, jestli ještě to aspoň trochu chráněné vydají „v plen“ nenasytným nadnárodním korporacím.

Mezititulky: redakce NR