Islám zbavuje člověka lidskosti

Avatar
Původní autoři

Hana Lukešová
3.1.2016   Rukojmí
( Jak porozumět Mohamedovi a muslimům). Po útocích z 11. září jedna rozrušená Američanka dosvědčila, že její třiadvacetiletý syn ve čtrnbácti letech přestoupil na islám. Prostřednictvím svého imáma (islámského duchovního) se ženil s muslimkou, kterou předtím neviděl a teď se chce i se svým dítětem odstěhovat do Afghánistánu, aby po boku Talibánu zabíjel americké vojáky a stal se „mučedníkem“. Před několika lety matce rovněž oznámil, že jakmile islám ovládne Ameriku, bude vydán příkaz k zabíjení nevěřících, nezaváhá ani na okamžik a uřízne ji hlavu.

Samaira Nazírová, inteligentní a vzdělaná pětadvacetiletá Britka pákistánského původu, byla ubodána. Její třicetiletý bratr a sedmnáctiletý bratranec ji v domě jejích rodičů zasadili třicet ran do hrdla. Zneuctila totiž svou rodinu, zamilovala se do Afghánce z nižší společenské třídy a odmítla nápadníky, kteří na ni čekali v Pákistánu. V dubnu 2005 ji příbuzní zavolali do svého dumu, kde ji přepadli. Soused viděl, jak se Samaira pokouší uniknout, ale její otec ji popadl za vlasy, zatáhl ji zpátky dovnitř a zabouchl dveře. Byl slyšet výkřik: „Už nejsi moje matka!“, což naznačuje, že se na chladnokrevné vraždě podílela i ona. Sousedé slyšeli křik Samaiřiných neteří, které byly přinuceny se na vše dívat. Podle množství krve, o němž dívky ve věku dvou až čtyř let u výslechu vypovídaly, lze usuzovat, že se nacházely v těsné blízkosti. Samaiřina rodina byla vzdělaná a zámožná.

Muhamad Alí al- Ajíd, třiadvacetiletý syn saudského milionáře žijící v Americe, zavolal jednoho srpnového večera roku 2003 svému dávnému židovskému příteli Selloukovi z Maroka a navrhl, aby se sešli. Dali si pár skleniček v baru a někdy o půlnoci odešli do Al-Ajídova bytu. Zde vzal Al-Ajíd nůž a svého přítele ubodal. Skoro mu uřízl hlavu. Jeho spolubydlící řekl policii, že ti dva se před vraždou „nehádali“. Ajídův obhájce uvedl jako důvod této chladnokrevné vraždy „náboženské neshody“.

Mohameed Taherí- azar byl pětadvacetiletý íránský absolvent Univerzity v Severní Karolíně. Jednoho dne v vřezu roku 2006 si pronajal terénní vůz a pomalu s ním dojel do univerzitního kampusu. Tam najednou zrychlil a s úmyslem zabít tolik lidí, kolik jen dokáže najel do vavu studentů. Srazil devět lidí, šest z nich zranil.

Hinduista Sanao Mengwar žijící v Karáčí v Pákistánu utrpěl jednoho listopadového večera roku 2005 silný šok, když se se svou ženou vrátil z práce domů a zjistil, že jejich tří dcery jsou pryč. Po dvou dnech bezvýsledného pátrání se dozvěděli, že jejich dcery byly uneseny a přinuceny ke přestupu na islám. Policie ve spojitosti s činem zadržela tři muslimské mladíky, které soud kvůli jejich nízkému věku později propustil na kauci. Dívky zůstávaly i nadále nezvěstné. „Takové únosy mladých hinduistek jsou normální, děvčata musejí podepsat orazítkované papíry, na nichž stojí, že se z nich staly muslimky“, říká Ladží, hinduista bydlící v Karáčí. „Místní hinduisté jsou příliš zastrašeni, než aby dali průchod svému hněvu – bojí se pronásledování“, dodává.

Podobný osud potkává mnoho hinduistických dívek, jsou uneseny a donuceny přestoupit na islám a provdat se za muslima. Jejich rodičům je pak znemožněno se s nimi vídat nebo s nimi mluvit „Jak by mohla muslimská dívka žít a udržovat kontakt s kaafíry (bezvěrci)?“ poznamenává Maulví Azíz duchovní zastupující muslimské únosce v dalším takovém případu, který se dostal k soudu. Když hinduistka konvertuje k islámu, stovky muslimů vyrazí do ulic a skandují náboženské slogany. Úřady jsou k pláči rodičů hluché. Nešťastným dívkám se pak vyhrožuje, že pokud od islámu odejdou, budou popraveny jako odpadlice. Právníci se mnohdy ze strachu z reakce extremistů bojí těchto případů ujímat. S

V říjnu 2005 proházely kakaovou plantáží poblíž indonéského města Poso tři dívky. Děvčata, která chodila do soukromé křesťanské školy, byla napadena a sťata skupinou muslimů. Policie uvedla, že jejich hlavy se nacházely kus od těl a jedna že ležela před dveřmi kostela. Na provincii střední Sulawesi se zaměřili militantní muslimové, kteří z ní chtějí udělat základ budoucího islámského státu. Mezi léty 2001 a 2002 zde útočili na křesťany. Boj sem přilákal islámské militanty z celé Indonésie a měl za následek smrt více než tisíce křesťanů.

8. června 2010 se v novinách Pravda objevila zpráva, že v krymském městě Dněprovska ubodal muž pětiletého ukrajinského chlapce. Malý Viktor Šemjakin si hrál s kamarády na pískovišti, když k němu přišel cizí muž, ukázal na strom a řekl: „Koukej, ptáček“. Jakmile dítě zvedlo hlavu, vrazil mu šílenec do krku nůž. Mezi malými dětmi, které tento otřesný útok viděly, se nacházela i Vikrorova tříletá sestra a její pětiletá kamarádka. Matka oběti je slyšela křičet, vyběhla před dům a našla své dítě ležet v tratolišti krve. Sedmadvacetiletý vrah Server Ibragimov byl zadržen o tři hodiny později v domě svých rodičů, kde se schovával na půdě. Ke zločinu se přiznal a policii řekl, že ubodat Viktora mu přikázal Bůh. „Když toho chlapce zabil, křičel Alláhu akbar“, řekl novinám šokovaný občan. „Porazil to dítě jako kozu“.

Dvaačtyřicetiletý chemik z Gloucesteru v Británii Sahnún DaifAlláh způsobil škodu ve výši 700 000 liber, když v květnu roku 2008 se pustil do džihádu a postříkal směsí vlastní moči a výkalů jídlo ve dvou supermarketech a v restauraci a dětské knihy v knihkupectví. Když ho dopadla policie, nebránil se a jen řekl: „Vy děláte svou práci, já zase tu svou“.

Ten samý rok v únoru dostali dva muslimští obchodníci, pětadvacetiletý Saíd Hasmí a třiadvacetiletý Jan Jadgari, pokutu ve výši 1500 liber za to, že prodali čokoládový dort postříkaný lídskými výkaly. Zhrozený zákazník páchnoucí dort pozřel, ale všiml si, že chutná a voní „poněkud zvláštně“ a poslal ho na rozbor. Analytici brzy zjistili, že sladká poleva dortu je pokryta exkrementy. Dvojice se k činu přiznala.

Muriel Degauqueová byla osmatřicetiletá Belgičanka. Její sousedka, jež ji znala odmala vyprávěla, že v dětství to byla „úplně normální“ malá holčička, která ráda sáňkovala. Vzala si muslima a přestoupila na islám. Později s manželem odjela do Sýrie a odtud do Iráku, kde se 9. listopadu 2005 odpálila před iráckou policejní hlídkou. Pět policistů zemřelo na místě a šestý muž zákona a čtyři civilisté utrpěli vážná zranění.