13. 1. 2016 zdroj
Vojenští experti z USA a NATO jsou ohromeni přesností, s jakou ruská letadla zasahují cíle v Sýrii, píše rakouský časopis Contra Magazin. Zejména deprimuje spojence v koalici fakt, že údery jsou prováděny hlavně starými letadly a municí. Samozřejmě že v Sýrii létají také Su-34 a jsou používány naváděné letecké bomby, ale to se spíš podobá zkouškám v terénních podmínkách a reklamě pro potenciální kupce ruských zbraní.
Ale hlavní práci provádějí časem prověřené bombardéry Su-24 a bojové letouny Su-25, přičemž používají běžné trhavé a protibetonové letecké bomby sovětského vzoru. A dopadají tyto bomby přímo na cíl. To je to, co přivádí západní experty v úžas.
Možnosti ruského letectva vysvětluje publikace technologií SITREP, kterou používá elektronika bombardérů a bojových letounů. Specializovaný výpočetní podsystém (SVP-24) analyzuje údaje o poloze letadla a cílů, atmosférický tlak, rychlost a směr větru, desítky dalších parametrů a označuje optimální bod pro shození bomby. Technologie funguje tak dobře, že z výšky šesti kilometrů se munice odchýlí od cílů o čtyři metry. 6000 metrů je pracovní výška ruského letectva v Sýrii, která není dostupná pro přenosné systémy protivzdušné obrany, jež mají ve výzbroji teroristé DAEŠ.
“Zatímco NATO, zejména USA, investuje obrovské finanční prostředky do vysoce přesných zbraní a systémů absolutní kontroly, Rusko používá své technické možnosti k minimalizaci nákladů,” konstatuje Contra Magazin.
Jde o to, že vysoce přesné zbraně se objevily právě za účelem snížení vojenských výdajů. Hlavní výdaje jdou na munici; Německo v průběhu druhé světové války na ni vynakládalo 60 procent vojenského rozpočtu, SSSR téměř polovinu. Během vietnamské války USA spotřebovaly 7,7 milionu bomb a vydaly na ně a na vzlety letadel minimálně 110 miliard dolarů, ale výsledku nedosáhly.
Podle výpočtů zajišťují přesné zbraně tím, že zasáhnou cíl prvním výstřelem (spuštění, shození), trojnásobné úspory pouze na munici. Pokud se to zvýší o náklady na pohonné hmoty, údržbu, mzdy vojáků, platby v případě smrti nebo zranění a tak dále, pak z toho vyplývá obrovská výhoda.
Když se však vysoce přesné zbraně ocitly na vrcholu popularity, začala jejich cena prudce stoupat. Řízená střela Tomahawk je spotřebním materiálem vysoce přesné války a během operace “Pouštní bouře” stála několik set tisíc dolarů. Nyní půl milionu. Jedna 155 mm střela Excalibur vychází americkou armádu na 50 tisíc dolarů (a to v případě velkosériové výroby). Většina objektů, které jsou zničeny tak nákladným způsobem, má mnohanásobně menší hodnotu.
Rusko používá oblíbenou asymetrickou metodu – s pomocí nejnovější technologie učiní vysoce přesnými staré bomby, kterých zdědilo po Sovětském svazu velké množství.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová
