Michail Alexandrov
17.1.2016 Eurasia 24
Stíhací letoun Su-35 je nejmodernějším letadlem vyráběným ruským obranným průmyslem. Zařazován je mezi letouny čtvrté generace, disponuje však i některými vlastnostmi generace páté (v odborné literatuře často označované generace 4+, případně 4++; pozn. překl.). Americká vláda vkládá velké naděje do letounu F-35, který se má stát hlavním typem stíhacího taktického letectva USA. Pojďme si tyto dva letouny porovnat.
Stíhací letoun Su-35 je vlastně potomkem výborného sovětského a ruského letadla Su-27, určeného k vybojování převahy ve vzduchu. Su-35 má zmodernizovanou palubní elektroniku, motory i trup. Stroj je již zařazován do aktivní služby u útvarů ruských vzdušných a kosmických sil. Nedávno přitom byla podepsána první dohoda o prodeji a exportu těchto letadel.
Letoun F-35 ještě nebyl zařazen do plnohodnotné služby – v současné době se dokončují jeho úpravy. Přitom se na F-35 i nadále snáší kritika ze všech stran. Jako hlavní problém se ukazují náklady na jeho vývoj i cena. Přestože cena jednoho F-35 měla být kolem 30 milionů dolarů, je jeho dnešní skutečná cena více než 100 milionů. Podotýkáme, že jeden Su-35 přijde Ministerstvo obrany RF na 13 milionů dolarů (autor pravděpodobně vychází z ceny v původním kontraktu z roku 2009 v přepočtu na dnešní kurz dolaru vůči rublu, kdy ruská měna značně oslabila; exportní cena Su-35 je mnohem vyšší – pozn. edit.).
Co se týká technických vlastností, pak otázky odborníků vyvolávají jak pohonná jednotka, tak i avionika a dokonce i přilby pilotů F-35.
Hlavní výhodou Su-35 proti F-35 je manévrovatelnost. Výkonný motor (dvoumotorového) Su-35 umožňuje pilotům provádět všechny druhy náročných manévrů, zatímco američtí vývojáři se spolehli na technologii stealth, jasně opomenuvše, že „neviditelnost“ letadel závisí v první řadě na schopnosti manévru.
Řada odborníků poukazuje na to, že vysoká manévrovatelnost Su-35 může u nepřítele vést ke zhroucení algoritmů pro navádění jeho raket. Aby bylo zajištěno zničení Su-35, musel by se k němu F-35 co nejvíce přiblížit, čímž se ovšem vystavuje riziku odhalení. V boji na malou vzdálenost pak nemá proti Su-35 šanci.
Ruský stroj má pokročilejší výzbroj – jeho rakety mají dosah asi 400 kilometrů (řeč je o řízených střelách na základě typů R-37M a KS-172; jejich integrace s Su-35, resp. vývoj však ještě nebyly ukončeny. Naproti tomu letouny F-35 střely s takovým dosahem pravděpodobně nikdy nosit nebudou – pozn. edit.). Americké stroje mohou nést jen nižší počet raket, které mají mnohem menší dosah.
Před několika lety byla provedena simulace leteckého souboje Su-35 s americkými stroji páté generace F-35 a F-22. Podle člena australského parlamentu Denise Jensena, který byl simulaci přítomen, ruský stíhací letoun nedal americkým strojům ani jednu šanci. Jde o to, že Austrálie se chystala nakoupit americké letouny páté generace F-35, ale na základě výsledků řady testů se rozhodla vsadit na F-22 (z prodeje Austrálii nakonec sešlo, jelikož sériová produkce F-22 byla administrativním rozhodnutím ukončena – pozn. edit.).
Mimochodem – australští experti řadí F-35 k letounům 4., nikoli 5. generace, a to z důvodu značné „viditelnosti“, ale i dalších nedostatků. Je zajímavé, že od nákupu F-35 odstoupila i Kanada. Vojenské letectvo USA přitom již nemůže odmítnout stroj, na jehož vývoj byly vynaloženy obrovské prostředky; bod, odkud není návratu, dávno prošel. Takže – vojenské letectvo zámořské mocnosti bude vybaveno drahým letadlem s hromadou problémů.
Stíhací letoun F-35 přes vysokou cenu nenabízí žádné „mimořádné schopnosti“, o které mají zájem vojenská letectva celého světa. Naproti tomu Su-35 převyšuje svého konkurenta v řadě klíčových vlastností. Z toho lze vyvodit, že ruská stíhačka je lepší než americká.
