Polemika k článku Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“

Avatar
Původní autoři


Luděk Prokop
8. 1. 2016
Článek Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“ zde ozřejmuje podstatu zdejšího vládnutí i motivaci vládců posledních 26 let, jednodušeji a srozumitelněji – ozřejmuje „která bije“ a o co ve skutečnosti jde. Jsou zde postřehy, které stojí za zopakování, přestože závěrečné konstatování vyznívá bezútěšně, cituji: „I radikální změna zhoubného systému je možná, ale ten vládne v celém „vyspělém světě“. Pokud se o to nepokusíme, nemůžeme mít úspěch. Nebudeme-li mít úspěch, bude zhouba neodvratná“.


Recept na úspěšnou změnu zhoubného systému totiž neexistuje a bez úspěchu je zhouba neodvratná. Může být, že naději by mohla vzbudit ona takřka nerealizovatelná dějinná výzva – „proletáři všech zemí spojte se“. Ve skutečnosti je tomu totiž tak, že se spojila diskrétní elita všech zemí, spojuje se kapitál a kapitalisté všech zemí, zatím co proletariát k tomu má nedostižně daleko.

Občanských iniciativ a hnutí, nespokojenců se současným stavem, máme víc než dost. Je politováníhodné, že takřka vždy při prosazování změn, nejen v záležitosti žádoucího propojení zmíněných iniciativ, vítězí znovu a nově vymýšlené „ušlechtilé“ argumenty, proč to či ono nejde a takřka pokaždé zazdí hledání cesty, jak žádoucí změnu prosadit. Nicméně, v daném případě bude k dosažení cíle, k dosažení radikální změny současného stavu, propojení občanských aktivit, iniciativ a hnutí naprosto nezbytnou podmínkou. Je tedy hlavně a především na vedoucích orgánech těchto formací, aby byly zahájeny kroky, vedoucí k vytvoření celku. To by mohlo být prvním důkazem, že jim jde skutečně o radikální změnu současného stavu. Stavu, kdy společnost řídí provařené politické strany. Provařené stejnou měrou, bez ohledu na levicové či pravicové zaměření.

Pravda, něco takového jako propojení občanských aktivit, se kdysi povedlo OF a dnes vidíme, jak to dopadlo. Je zřejmé, že bez prosazení prvků přímé demokracie hned na počátku změny, tak, jak to poctivě hlásá i prosazuje Tomio Okamura, to dlouhodobě fungovat nemůže. Ivan David tvrdí „Vlády, jejich předsedové a ministři usilují o přežití po celé volební období a mají ambice, aby jejich politická strana v následných volbách uspěla tak, aby oni sami usedli na post, po kterém touží. Prospívání „obyvatelům“ není cílem, nanejvýš vedlejším produktem. Nejen, že Ivan David má osobní zkušenost s touto realitou ale za těch 26 let nás ostatní i bez přímé zkušenosti, o tomto tvrzení mohla přesvědčit celá řada faktických reálií, celá řada zrazených předvolebních slibů, celá řada plytkých výmluv, vytáček a prokazatelných lží. Zklamání z nových politických stran, zklamání, která se již dostavila a ještě dostaví, často zásluhou zrádců, získaných pro zamezení cestám ke změně stálými matadory zaběhnutých politických stran.

Po přečtení článku, v němž je přesně popsána a odhalena podstata ve věci motivace konání vládců a jejich nohsledů, a sice fakt, že pouze usilují o přežití celého volebního období s ambicemi na zachování vyhlídky na úspěch v následných volbách. Především jde o to, že prospívání „občanům“ není cílem, nanejvýš vedlejším produktem plynoucím ze snahy o manipulaci voličů při zachování, respektive zvýšení volebních preferencí.

Po přečtení článku, zaráží výhrada I. Davida k aspektu přímé demokracie v diskuzi k danému článku ve znění: “Přímá demokracie” zní mnohým uším velmi libě, ale je třeba konkrétně hovořit o konkrétních formách. Mohlo by to skončit bojůvkami přímo terorizujícími každého, kdo je jim právě nesympatický. Destrukce bez připravené strategie, sil, prostředků a programů nemůže skončit jinak, než že se ujme moci ten, kdo má právě nevětší sílu a neváhá jí použít. “My” to asi nejsme, ale mohli bychom být pro výstrahu pověšeni. Takže – nebude to snadné a možná se to nepodaří.“, jeví se mi to jako reakce přehnaná, v duchu všelijakých různých argumentů, proč to či ono nejde. Jenom doufám, že to není důvod, který Ivanu Davidovi brání sejít se s Tomio Okamurou k diskuzi o hledání cesty ze současného marasmu naší společnosti.

Vezmeme-li v potaz jednotlivosti z doby OF, zjistíme, že tehdejší slibování se proměnilo v pravý opak. Restituce, nezaměstnanost, bezdomovci. Následně, po ohromujícím slibolhaní, kdy naslibované lži byly diametrálně vzdáleny od účelu a vysněného cíle lidí zvonících svazky klíčů v bláhové představě, že to málo postačí ke zlepšení tzv. totalitních poměrů, kdy jinou společnost existenčních jistot než tehdy měli, si jaksi za tehdejšími sliby a bláboly o skandinávském socialismu, představit na neštěstí neuměli, se k moci dostali sobečtí zločinci, sociopaté, charakterové kreatury a morální zrůdy, blábolící o vysoce zodpovědném nakládání se životem – a náhle republika rozkradena. Z přebytku, vysoce zodpovědně zadlužena. Na úkor ostatních. Skutečně na výsost zodpovědné počínání s reálným výsledkem oné zodpovědnosti, kterou se vyšinutá individua tolik ohání. Pravda, takové projevy osobní zodpovědnosti by jim totalita nikdy neumožnila, aneb by bručeli v báni. Za podvody, podrazy a za rozkrádání socialistického majetku. Nebetyčně hloupé papouškování o tom, jak někdo čekal, že mu začnou lítat pečení holuby rovnou do huby, že vše za něj někdo udělá, zařídí, že bude nadále socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít – pouze dokazuje ubohost a mělkost myšlenkové úrovně takto duševně postižených individuí. Skutečnost je taková, že zodpovědní lidé, kteří chtějí pracovat, ti by naopak vyměnili socialistickou práci s jejími jistotami a veselým, radostným životem v sounáležitém kamarádském pracovním kolektivu, za kapitalistický život v očekávání, kdy jej chamtivý zaměstnavatel nahradí méně placeným ubožákem. Socialistický život ve spořádané rodině, za kapitalistický život nezaměstnaného či bezdomovce. V každém případě jsou vysoce zodpovědní hlupáci zásluhou té jejich zodpovědnosti k mamonu, nikoli k životu lidí, natolik zabednění, že mají představu o tom, jak masa migrantů bude na ně makat za pár šupů. Jejich omezený, mamonem zaslepený mozek, si nedokáže představit konce té jejich zodpovědnosti, kterou se permanentně tupě ohánějí. Názorné ukázky lze vidět na videích a záznamech z Německa.

Omlouvám se, nechal jsem se unést a odbočil. Snad ne až tolik od věci a od závěru článku Ivana Davida pod názvem „Není to tak špatné, je to ještě horší“: „I radikální změna zhoubného systému je možná, ale ten vládne v celém „vyspělém světě“. Pokud se o to nepokusíme, nemůžeme mít úspěch. Nebudeme-li mít úspěch, bude zhouba neodvratná“. Takže závěrem ještě jednou. Nespokojených občanů, občanských iniciativ a hnutí nespokojenců se současným stavem máme víc než dost. Jde o to, má-li být dána nějaká naděje na úspěch, aby občanské aktivity, iniciativy a hnutí spojily úsilí, propojily kroky vedoucí k dosažení cíle – k radikální změně současného stavu, ve kterém řídí společnost mnohokrát profláknuté politické strany. Vyvrcholení v podobě odhalení mailové korespondence Bohouše Sobotky, se jeví jako velice vydatný impuls pro zmiňované občanské iniciativy. Nemělo by to být až tolik náročné. Představitelům zmiňovaných iniciativ by pro první krok mělo stačit dohodnout se mezi sebou na společném postupu, nejlépe pod jedním společným názvem.