Vyústí to ve světovou válku ?

Avatar
Původní autoři

Yekta Uzunoglu
10. 1. 2016    YektaUzunoglu
(zasláno autorem)
Je nejvyšší čas, aby někdo zastavil šílené sny Erdogana a to již v  zájmu člověka a lidské společnosti!
Ve světle současných dostupných poznatků a následného varování, pak už nikdo nebude moci po vzoru Norimberských procesů říci : ”Ich hab das nicht gewusst“! Všichni hráči pro eventuální 3. světovou válku jsou na hřišti. 

“Osudnový” koridor 

I erudovaní experti na střední východ byli zaskočeni sestřelením ruského letadla, které proletělo 24.11.2015 jen 17 vteřin Tureckým vzdušným prostorem.

Ještě 15.11.2015 se všichni hráči určující současné světové dění sešli v rámci summitu G 20 v  tureckém Antalya, před zahájením konference drželi společně minutu ticha za 130 obětí pařížského masakru ISIS 13.11.2015! Těžištěm této konference výjimečně nebyly viditelné ekonomické otázky světa, ale boj proti ISIS, konference G 20 byla poznamenána pařížským útokem ISIS na francouzské civilisty.

Asi se jen tak nedozvíme, co se vlastně se odehrávalo mezi USA a Tureckem během konference G 20 a o čem se rozhodlo!

Ale víme, že dle všeho Turecko získalo zelenou (zda tiše či verbálně, to není rozhodující) ke svému útoku na ruské letadlo. To, že ruská letadla čas od času překračují vzdušný prostor Turecka, není nic neznámého, stejně jako že Turecko překračuje pravidelně řecký vzdušný prostor. To už je situace, která se po pádu Varšavské smlouvy děje ve světě už běžně.

Putin a jeho administrativa byli v první chvíli hluboce zaskočeni sestřelením ruského letadla, ale na štěstí pro lidstvo zachovali neuvěřitelný klid a nereagovali tak, jak asi Erdogan a jeho stratégové a hlavně ti, kteří stojí za Erdoganem, tiše kalkulovali jak že bude Rusko reagovat. Očekávali vojenskou odpověď a tím de facto výbuch nejen regionální války, jejíž rozsah (mimo stratégy, kteří patrně “hru” připravovali) nikdo neumí odhadnout.

Nelze tady rozebrat všechny aspekty konfliktu na středním východě a Severní Africe.

Vše se v poslední době koncentruje do Sýrie a sice jen do jedné oblasti Sýrie.

O co vlastně jde:

Turecko od roku 1999 do roku 2011 bylo – a to hlavně za vlády Erdogana – nejbližším “přítelem” Assada, dokonce si oba vládci tykali a scházeli se i rodinami. Erdogan ve stejné době razantně zlepšil vztahy Turecka se Saúdskou Arábií, Katarem a dalšími islámskými zeměmi a zdálo se, že chce svůj vliv oproti Osmanům rozšířit ekonomicky a to dokonce v daleko větším rozsahu, než se podařilo i tomu nejvýznamnějšímu Sultánovi, který za 2 roky v letech 1516-1517 rozšířil hranice Osmanské říše nejméně dvojnásobně. V tomto duchu se Erdogan spřátelil i s Iránem a hledal společně s Brazílií řešení pro konfliktní situaci Iránu a západu – kvůli iránskému jadernému programu.

Nic na světě nejde bez peněz a Erdogan vždy sázel na peníze. K uskutečnění svých imperiálních představ se snažil z Turecka učinit centrum islámského kapitálu a tranzitu nerostného bohatství, z kterého vlastně pocházejí finance arabských zemí. Se Saúdskou Arábií a s Katarem měl Erdogan dle všeho projednanou stavbu plynovodu a ropovodu přes Sýrii do Turecka a tím pádem do celé Evropy. Ázerbájdžánskou ropu mělo Turecko zajištěnou již ropovodem Ceyhan – Baku a iránský plyn též a iráckou ropu přes Kerkuk- Ceyhanskym ropovodem. Chystala se ještě stavba iráckého plynovodu přes Turecko z jedné strany a společně s Ruskem opět plynovod přes Černé moře do Turecka a následně na Balkán. Turecko se mělo stát de facto křižovatkou strategických surovin, které určují se svým způsobem chod života dnešního lidstva.

Při svých plánech najednou Erdogan dle všeho narazil na odpor Asada. V té době probíhalo tzv. arabské jaro, v něm viděl svou “historickou šanci” sesadit Asada a dosadit nějakého svého poskoka, tak jak to bývalo zvykem za Osmanské říše a Erdogan skutečně věřil tomu, že se všechno bude odehrávat tak hladce jako v Lýbii. Z rukou vůdce Lýbie Muammara Kaddáfího nejdřív obdržel největší cenu Lýbie a o šest měsíců později mu doslova vrazil kudlu do zad!

Dne 18. 09. 2012 Erdogan prohlásil: “na modlitbu půjdu do Damašku” (tím myslel, že sesadí Asada a podle tradice Osmanů se půjde modlit do hlavního města dobyté země) a v říjnu téhož roku řekl: “do tří hodin jsme v Damašku” tím nepochybně myslel, že bude v Damašku se svoji okupační armádou.

Ani jedna z jeho představ mu nevyšla a Sýrie se stala tvrdým oříškem. Aby odstranil Asada zinscenovala jeho vláda vše možné a nemožné včetně otevření průchodu všem možným islámským teroristům ze všech koutů Ruska, Evropy, Austrálie atd., ale ani tak mu jeho plány stále nevycházely. Součet hrátek k sesazení Asada a k ovládnutí cesty k plynovodu a ropovodům má nekonečné možnosti. Svět poznal k čemu všemu je současná civilizace lhostejná, tolerantní. Kolik lidi bylo zabito, kolik milionů Syřanů muselo opustit svoje domovy, kolik žen skončilo jako prostitutky či sexuální otrokyně v Turecku a v arabských zemích a kolik lidských duší se utopilo v moři při útěku do Evropy, to přesně nevíme. Ale rozhodně je toto největší lidská tragédie v 21. století.

Jednou z největších “překážek” k dosažení cílů Erdogana objevili Kurdové, kteří s holýma rukama nepustili ISIS k hranicím Turecka, kde je jejich domov. Nepustili a nepustí! ISIS měl dle příkazu vyčistit celou hraniční oblast Sýrie s Tureckem, ale tam jsou Kurdové doma. Krutost bojů a statečnost Kurdů v případě města Kobane viděl celý svět. Kvůli očekávanému pádu Kobane jel Erdogan do hraničního města Gaziantep (turecké město v blízkosti kurdského města v Sýrii Kobane) a vítězoslavně prohlásil a radoval se, že “Kobane padne každou chvíli” …. ale Kobane nepadlo!

Kurdům zbývá ke spojení dvou částí kurdských oblastí už jen vyčistit 96 km mezi oběma kurdskými oblastmi, to jest Kobane a Efrin. Kurdové by tuto oblast od ISIS už dávno vyčistili, jenže tuto oblast prohlásil Erdogan za své území a Kurdům opakovaně a veřejně zaslal signál, že v případe překročení Kurdů pravého břehu Eufratu, zasáhne proti nim turecká armáda. Oblast Kobane od oblasti “kontrolované” ISIS odděluje právě biblická řeka Eufrat. A toto Erdogan nestoudně prohlásil před civilizovaným světem, před zeměmi “Anti-ISIS” koalice! Ale nikdo z “koaličních partnerů” není ani nijak nespokojen. Jinými slovy – Erdogan nepustí Kurdy, aby vyčistili zbývajících 96 kilometrů hranice mezi Sýrií a Tureckem.

Minulé dva týdny neposlušní Kurdové přesto překročili Eufrat a přitom osvobodili od ISIS velice významnou přehradu Tıshrin a postupuji dál. To bytostně vadí Turecku, protože když nebude mít ISIS volný přístup k hranicím Turecka, nebude už Turecko mít možnost s ním obchodovat a též nebude mít kudy vést plynovod a ropovod ze Saúdské Arábie a Kataru.

Nejsou pochyby o tom, že Irán a Irák s Ruskem podporují Asada a nejsou pochyby o tom, že od USA mají Kurdové vzdušnou podporu…..

A co teď?

Saúdské Arábie, teď při stavu jejího hospodářství hrozí do pěti let bankrot. Katar díky nízkým cenám ropy a plynu vidí svou šanci v plynovodu, pak by nemusel draze vyvážet svůj plyn v nákladně chlazených lodích. Turecko je izolováno od svých sousedů, to jest od svých odběratelů. Saúdské Arábii, Kataru a Turecku nezbývá nic jiného, než jít do otevřeného boje.

“Z ničeho nic” Saúdská Arábie 2. 1. 2016 veřejně popravila šíitského duchovního Nimr el Nimra a 7. 1. 2016 saúdskoarabská letadla bombardovala iránské velvyslanectví v Jemenu. Další kroky k tomu, aby léta trvající nepřátelství vyústilo ve válečný konflikt! Napětí mezi Iránem podporujícím Asada a Saúdskou Arábií podporující ISIS, neuvěřitelně stoupá.

Napětí mezi Ruskem podporujícím Asada a Tureckem podporujícím ISIS dosáhlo úrovně roku 1853, to jest před Rusko – Osmanskou válkou v Sevastopolu!

Turecko k zachování své kontroly v hraničním pásmu v délce 96 km už navrhovalo několik řešení: vyhlášení bezletové zóny nebo zařazení oblasti pod správu OSN a Turecka, pak by tam mohlo “začít” výstavbu nových měst pro uprchlíky atd.. Cokoliv, co by prošlo, jen aby ta oblast nespadla pod kontrolou nikoho jiného, než Turecka nebo jeho sluhů typu ISIS či AL Nusra! Erdogan už měl nejednou plán, jak i vojensky do oblasti zasáhnout a zůstat tam, podobně jako v Iráku, kde bez souhlasu centrální vlády Bagdádu udržuje několik tisíc tureckých vojáků jako četníků, kteří chrání ekonomické zájmy Turecka v souvislosti s ropou. Žádné návrhy na změny doposud nevyšly a tak se Turecko, Saúdská Arábie a Katar dostávají do úzkých.

Před dvěma dny se objevil v Ankaře náčelník generálního štábu USA generál Joseph Dunford a jednal neobvykle dlouho jak s náčelníkem generálního štábu turecké armády Hulusi Akarem, tak i s předsedou turecké vlády Ahmetem Davutoğlu. Z důvěrných zdrojů se proslýchá, že jádrem tureckých požadavků bylo zastavit postup kurdských ozbrojených sil do oblasti a umožnit zásah Turecka s 30.000 vojáky k “vyčištění” této oblasti od ISIS. Když už Turecko nemůže zajistit bezpečnostní zónu pro svůj obchod a plánovaný ropovod a plynovod, chce samo vstoupit “do hry” i za cenu toho, že bude muset okupovat část Sýrie. Turecku, Saúdské Arábii a Kataru nic jiného nezbývá! Snad i pro dosažení tohoto záměru odjel Erdogan do Saúdské Arábie 29. – 30. 12. 2015, aby se i poklonil před samotným Mohamedem!

Veřejná poprava šíitského duchovního se odehrála 3 dny po návštěvě Erdogana v Saúdské Arábii, bombardování velvyslanectví Iránu v Jemenu tak asi deset dní po té a o dalších eskalačních jevech, které se odehrávali po té návštěvě, není už ani potřeba se zmiňovat.

K čemu pod tlakem teto trojkoalice general Joseph Dunford přikývl? Má se turecký zásah uskutečnit v polovině února 2016? Já se jen ptám!!! A jestli tomu tak je, uvědomují si USA, nač kývli při současném stavu věcí?

Jestli skutečně dal general Joseph Dunford jakožto náčelník generálního štábu Pentagonu, Turkům a jeho spojencům nějaký souhlas – ať už v jakékoliv podobě – může to být katastrofa nejen pro tento region Země.

Teď přišla zpráva, že v příštích dnech viceprezident USA Joe Biden má navštívit Turecko. Jede víceprezident Joe Biden do Turecka, aby Erdogana odradil od jeho záměrů, které mohou vyústit i ve světovou válku?

Je nejvyšší čas, aby někdo zastavil šílené sny Erdogana a to již v zájmu člověka a lidské společnosti!

Ve světle současných dostupných poznatků a následného varování, už nikdo nebude moci po vzoru Norimberských procesů říci : ”Ich hab das nicht gewusst“!