Ivan David
21. 2. 2016
Mezi radikálními návrhy, které se v posledních týdnech vynořují, je snad nejpozoruhodnější návrh na “předčasné volby!”. Pokud by takový požadavek vznesla etablovaná politická strana v opozici, jíž rostou preference, dalo by se to pochopit. Ale tak to není. Koho byste chtěli pánové a dámy předčasně volit?
Předčasné volby mohou být výhodné i pro vládní stranu s růstem preferencí. Může ji vyvolat s argumentací, že potřebuje posílení a obnovení důvěry pro prosazení důležitých reforem (například). Je to ale ošidné, protože za pár týdnů od vyhlášení voleb do jejich realizace se mohou dít překvapivé věci, jak reálné, tak i úspěšná mediální manipulace.
Jenže v ČR “vítězi voleb” ČSSD preference zvolna klesají, zatímco straně ANO zvolna stagnují a lidovci jsou tradičně rádi, že jsou rádi. Pokud jde o ODS, ta je zatížena vahou minulých úspěchů a ani vyšeptalý politolog Fiala ji z toho nevytáhne. TOP09 v čele s mediální hvězdou Miroslavem Kalouskem se pomalu probojovává pod 5%, Starostové mají starosti a slunce Úsvitu stále nevychází, zatímco Okamura rychle roste ovšem z nulové základny.
Žádná další strana nemá na to, aby k datu řádných voleb vůbec reálně “vznikla”, zkrácený termín voleb je spíše hrozbou než nadějí. Mužstvo, které prohrává, obvykle potřebuje nastavit čas, nikoli předčasné ukončení. To vědí i amatérští sportovci.
Aby strana měla reálnou naději uspět ve volbách při úmyslně nastavené překážce 5%, potřebuje dva roky organizační a programové přípravy a řádově desítky miliónů, protože nutný objem práce těžko odvedou neplacení aktivisté ve volném čase. K tomu je navíc potřeba imponující a schopná osobnost v čele. Při investici stovek miliónů může být čas kratší, protože si lze v médiích koupit potřebný díl veřejného mínění. Bojovníci za předčasné volby nejsou připraveni k boji, na rozdíl od zkušených obránců dlouho držených a opevněných pozic.
Představa demokracie bez vysoce organizovaných skupin, kterým se obvykle říká “politické strany”, je lákavá pro snílky, ale nemůže se zhmotnit v reálném světě, neboť organizovaní vítězí nad neorganizovanými. Neorganizovanost nepřináší žádnou výhodu. Proto vysoce neorganizovaná veřejnost vždy prohraje s organizovanou menšinou.
Ačkoli se to nadšencům s planoucím zrakem nezdá možné, úspěch v politice předpokládá znalosti a zkušenosti. (V demokracii samozřejmě, úspěch je možný jen při plánu “b”, kde je argumentem “kalašnikov” jako na Majdanu, ale tam byli v pozadí organizátoři a spousty dolarů.) Jeden z důvodů nehybnosti politické scény je fakt, že ti, kteří to umějí, fungují v úspěšných politických stranách. Ti, kteří by možná uměli, jsou z různých důvodů mimo, na odpočinku, nebo podnikají v jiné branži. Nemají většinou motiv a už vůbec ne milióny. A nikdo si je nepotřebuje najmout.
Ze všeho nejhorší je absence programu. Ten určitě nenapíší náhodní kolemjdoucí. Práce vyžaduje velmi kvalifikovaný tým a čas pro přípravu a další ještě delší čas pro přesvědčení potřebné částí volící veřejnosti, že to je to, co hledali. To se dá stěží stihnout do řádných voleb, ale určitě ne v jakémkoli předčasném termínu.
Jenže ti, kteří volají po předčasných volbách, žádné trumfy nemají, ani stamilióny ani imponující osobnosti, ani fungující aparát a jen dva body programu. Prvním jsou předčasné volby samotné a druhým varování před muslimskou intervencí. Možná se zlepší, ale času je příliš málo.
Takže bojovníci za předčasné volby jsou buď nejryzejší amatéři, což není dobrá kvalifikace pro politický boj, nebo jsou vedeni profesionály, kteří mají zájem na bezzubých útocích proti sobě, neboť posilují obecný pocit marnosti jakýchkoli protiakcí. Předčasné volby mohou prosadit jen ti, proti kterým byly namířeny. A ti by je také vyhráli.
