Paul Craig Roberts
23.2.2016 Zvědavec
V mých archivech je jeden nebo dva články, které představují čtenářům důležitou knihu Johna Perkinse Zpověď ekonomického hitmana (Confessions of an Economic Hit Man). EHM je operativec, který prodává vedení rozvojové země ekonomický plán nebo rozsáhlý rozvojový projekt. Hitman (v překladu “ten, který udeří”, v podstatě jde o mafiánský výraz a my o mafii mluvíme, proto ponechávám bez překladu) přesvědčí vládu země, že půjčení si velké částky peněz od amerických finančních institucí na financování projektu pozvedne domácí životní úroveň. Dlužník je ujišťován, že projekt zvýší hrubý domácí produkt a daňové příjmy a že toto zvýšení umožní splacení úvěru.
Nicméně účelem tohoto plánu je nadhodnotit přínosy, aby zadluživší se země nemohla splatit jistinu a úroky. Jak uvádí Perkins, tyto plány jsou založeny na „pokřivené finanční analýze, nafouknutých vyhlídkách a podvodném účetnictví“, a pokud podvod nefunguje, jsou pro uzavření dohody použity „výhrůžky a úplatky“.
Dalším krokem v podvodu je objevení se Mezinárodního měnového fondu. MMF řekne zadlužené zemi, že zachová její rating tím, že ji půjčí peníze, kterými zaplatí svým věřitelům. Půjčka MMF není formou pomoci. Pouze nahrazuje zadlužení země u bank zadlužením u MMF.
Aby mohla splácet MMF, musí daná země akceptovat úsporná opatření a souhlasit s prodejem národních aktiv soukromým investorům. Úsporný program znamená škrty u penzí, sociálních služeb, zaměstnanosti a mezd, a rozpočtové úspory jsou použity ke splácení dluhů MMF. Privatizace znamená rozprodej ropné, surovinové a veřejné infrastruktury, aby se zaplatilo MMF. Součástí dohody je obvykle dohoda hlasovat v OSN s USA a akceptovat americké vojenské základny.
Někdy vůdce země plán nebo úsporná opatření a privatizaci odmítne. Pokud nefungují úplatky, pošlou USA šakaly – vrahy, kteří odstraní překážku procesu rabování.
Perkinsova kniha způsobila senzaci. Ukázala, že přístup Spojených států coby země podávající pomocnou ruku chudším zemím je pouhou zástěrkou pro plán na vyrabování těchto zemí. Perkinsovy knihy se prodalo přes milion výtisků a zůstala na seznamu New York Times nejprodávanějších knih po 73 týdnů.
Nyní byla tato kniha vydána opět a doplněna o 14 nových kapitol a 30 stránkový seznam aktivit hitmanů v letech 2004-2015.
Perkins ukazuje, že navzdory jeho odhalením je situace horší, než kdy předtím, a že se to rozšířilo i na samotný Západ. Obyvatelé Irska, Řecka, Portugalska, Španělska, Itálie a samotných Spojených států jsou nyní okrádáni aktivitou hitmanů.
Perkinsova kniha ukazuje, že USA jsou „vyjímečné“ pouze v bezuzdném násilí, které uplatňují vůči jiným, kteří jim stojí v cestě. Jedna z nových kapitol vypráví příběh France-Alberta Rene, prezidenta Seychell, který vyhrožoval, že odhalí ilegální a nelidské vyhánění obyvatel Diego Garcia Británií a Washingtonem, aby mohl být tento ostrov přeměněn na leteckou základnu, ze které by Washington mohl bombardovat neposlušné země na Středním východě, v Asii a Africe. Washington poslal tým šakalů, aby prezidenta Seychell zavraždili, ale vrazi byli odhaleni. Až na jednoho byli chyceni, souzeni a odsouzeni k trestu smrti nebo vězení, ale mnohamilionový úplatek daný Rene je dostal na svobodu. Rene zprávu pochopil a stal se poslušným.
V původním vydání knihy Perkins uvádí příběhy, jak šakalové zorganizovali havárii letadla, aby se zbavili neposlušného panamského prezidenta Omara Torrijose a neposlušného ekvádorského prezidenta Jaime Roldose. Když se prezidentem Ekvádoru stal Rafael Correa, odmítl splatit některé nelegitimní dluhy, které byly Ekvádorem navršeny, uzavřel největší vojenskou základnu Spojených států v latinské Americe, vynutil si renegociaci vykořisťovatelských ropných kontraktů, nařídil centrální bance použít zdroje uložené v amerických bankách na domácí projekty a vytrvale se stavěl proti nadvládě Washingtonu nad latinskou Amerikou.
Correa se tak stal terčem pro svržení nebo zavraždění. Nicméně Washington právě ve vojenském puči svrhl demokraticky zvoleného honduraského prezidenta Manuela Zelayu, jehož politika upřednostňovala obyvatele Hondurasu před zahraničními zájmy. V obavě, že dva vojenské puče po sobě namířené proti reformistickým prezidentům by neprošly bez povšimnutí, přenechala CIA zbavení se Correi ekvádorské policii. Vedená absolventem Škol Amerik přistoupila policie ke svržení Correi, ale byla přečíslena ekvádorskou armádou. Nicméně Correa zprávu pochopil. Zvrátil svoji politiku vůči americkým ropným společnostem a oznámil, že dá do aukce a nabídne ropným společnostem velké zábory ekvádorského deštného pralesa. Uzavřel Pachamama Alliance, organizaci, se kterou byl spojován Perkins, která pracovala na záchraně ekvádorských deštných pralesů a domorodé populace.
Západní banky podporované Světovou bankou jsou ještě horšími olupovači, než ropné a dřevařské společnosti. Perkins píše: „V posledních třiceti letech zaplatilo šedesát nejchudších zemí světa 550 miliard dolarů na jistinách a úrocích z půjček ve výši 540 miliard dolarů, přesto však stále dluží neskutečných 523 miliard dolarů, v souvislosti se stejnými půjčkami. Náklady obsluhy dluhu jsou větší, než tyto země utrácí za zdravotní péči nebo vzdělávání, a jsou dvacetinásobkem částky, kterou získávají ročně ve formě zahraniční pomoci. Navíc projekty Světové banky přinesly nevýslovné utrpení některým z nejchudších lidí planety. Jen v posledních deseti letech donutily takové projekty podle odhadů 3,4 milionů lidí opustit svůj domov; vlády v těchto zemích bily, mučily a vraždily odpůrce projektů Světové banky.“
Perkins popisuje, jak Boeing plenil daňové poplatníky státu Washington. Za použití lobbistů, úplatků a vydírání, že přesune výrobní zařízení do jiného státu, se Boeingu podařilo upravit zákonodárství státu Washington tak, aby dalo společnosti daňové prázdniny, které přesměrovali 8,7 miliard dolarů do kapes Boeingu a nebyly tak k dispozici pro zdravotní péči, vzdělávání a další sociální služby. Obrovské dotace stanovené zákonem ve prospěch korporací jsou další formou výběru renty.
Perkins má černé svědomí a stále trpí kvůli své roli hitmana pro Říši zla, která nyní začala plenit americké občany. Udělal vše možné, aby to napravil, ale uvádí, že systém vykořisťování se mnohonásobně rozrostl a nyní je tak běžným, že jej již není třeba skrývat.
Perkins píše:
„Velkou změnou je, že tento systém EHM dnes funguje i ve Spojených státech a dalších ekonomicky vyspělých zemích. Je všude. A každý z těchto nástrojů má mnoho podob. Po celém světě jsou další stovky tisíc EHM. Vytvořili vskutku globální říši. Pracují veřejně, jakož i ve stínu. Tento systém se stal tak široce a hluboce zavedeným, že je to normální způsob podnikání, a proto to většinu lidí neznepokojuje.“
Lidé byli tak velmi okradeni vymístěním pracovních míst do zahraničí a zadlužením, že spotřebitelská poptávka nemůže udržet zisky. V důsledku toho se kapitalismus obrátil k vykořisťování samotného Západu. Tváří v tvář rostoucímu odporu se systém EHM vyzbrojil „Vlasteneckým zákonem, militarizací policejních sil, celou řadou nových šmírovacích technologií, infiltroval a sabotoval hnutí Okupuj a došlo k dramatickému rozšíření soukromých věznic“. Demokratický proces byl rozvrácen rozsudkem Nejvyššího soudu v případě Citizens United a dalšími soudními rozhodnutími, korporacemi financovanými politickými akčními výbory a organizacemi jako Americká rada pro legislativní výměnu financovaná 1%. Tlupy právníků, lobbistů a stratégů jsou najímány, aby legalizovali korupci, a mediální děvky pracují přesčas, aby přesvědčili důvěřivé Američany, že volby jsou skutečné a představují základ demokracie.
V článku v OpEdNews 19. února 2016 Matt Peppe uvádí, že americká kolonie Portoriko je srážena k zemi, aby se uspokojili zahraniční věřitelé.
Letiště bylo zprivatizováno a hlavní dálnice byly zprivatizovány v rámci 40letého pronájmu konsorciu vytvořenému Infrastrukturním investičním fondem Goldman Sachs. Portoričané nyní platí soukromým korporacím za používání infrastruktury, kterou zaplatili svými daněmi. Nedávno byla daň z obratu na Portoriku zvýšena o 64%, na 11,5%. Navýšení daně z obratu se rovná zvýšení inflace a vede k poklesu reálných příjmů.
Dnes je jediným rozdílem mezi kapitalismem a gangsterizmem to, že kapitalismus dokázal svůj gangsterismus legalizovat, a tudíž může účtovat vyšší výpalné, než může mafie.
Perkins ukazuje, že Říše zla drží svět v sevření „ekonomiky smrti“.
Uzavírá to tím, že „potřebujeme revoluci“, abychom „pohřbili ekonomiku smrti a dali zrodu ekonomice života“. Nehledejte pomoc u žádných politiků, neoliberálních ekonomů a mediálních děvek.
The Evil Empire Has the World in a Death Grip vyšel 22. února 2016 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 549 Kč Zvědavec.
