„Inkluzní vzdělávání (rozuměj takové vzdělávání ve třídách, složených ze žáků všech úrovní – včetně žáků s lehkým mentálním postižením), je v demokratické společnosti nezbytné, je pro ni zásadní… a nedá se zastavit,“ prohlásili včera experti České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání ( ČOSIV).
Takový je názor, ale nejen názor, ale zřejmě už hotové opatření i rozhodnutí našich slavných pedagogických vědců, kteří svými zásahy do našeho školství, které bylo v době první republiky označováno za nejlepší na světě, dosáhli jeho postupného sešupu až do středu světové tabulky (poslední jsou Američané).
A tak se člověk ptá: K čemu, k jakému cíli má tahle inkluze vlastně směřovat? Jsou jejím vysvětlením ona slova „v demokratické společnosti“, jež se v prohlášení expertů ČOSIV též – a nejspíš nikoliv jen tak pro nic za nic – objevila a mají nám snad sugerovat představu, že oddělování žáků bystrých od pomalých, či dokonce mentálně postižených, v procesu školní výuky není v souladu s principem demokracie, čili lidovlády?
Vskutku podivuhodný pohled na lidovládu, jak si ji určitě ani Zdeněk Nejedlý a to ani v pověstných padesátých letech nedokázal představit. Anebo se to jen blbost, jako ostatně všechno na světě, skutečně vyvíjí v kruzích? A to v kruzích stále vyšších a vyšších?