Ben Tanosborn
18. 2. 2016 Zvědavec
Buď naše mysl ve Spojených státech vyměkla, nebo se naše srdce zatvrdila daleko za bod necitlivosti. Či pravděpodobně obojí!
Pouhých 13 let po svém zločinném rozhodnutí napadnout Irák vede George W. Bush v Jižní Karolíně kampaň, aby dostal do Bílého domu svého mladšího bratra Jeba.
Příhodná splátka dluhu nelegitimního a nečestného bývalého prezidenta za zásah Jeba coby guvernéra Floridy do voleb v r. 2000, a nemít to velmi tragické následky, bylo by to komické. Stojí za připomenutí, že to byl americký Nejvyšší soud, kdo prakticky rozhodl o dosazení George Bushe do Bílého domu, a ne Al Gora, v rozhodnutí 5:4 výmluvně, avšak nesprávně, přisuzovaném právě zesnulému a široce obdivovanému soudci, Antoninu Scaliovi.
Zas a zase my, Američané, neustále mluvíme o invazi do Iráku v r. 2003 jako o omylu; téměř jednohlasně: demokraté i republikáni. Ale nebyl to omyl, ani zdaleka! Byl to vykalkulovaný válečný akt vládní kliky elitářských válečných jestřábů v čele s Bushem mladším a Dickem Cheneym. Naštěstí pro tyto americké vůdce, a bohužel pro nás ostatní, pouze vůdci z poražených zemí jsou obviňováni a stavěni před soud. Pokud by ve druhé světové válce zvítězila Osa a žili bychom v Hitlerově tisíciletí, žádný Norimberský proces (1945-49) by nebyl, ani následné zavedení důležitých a klíčových mezinárodních zákonů, jako Univerzální deklarace lidských práv (1948), Ženevská konvence (1949). Ne, žádná šibenice pro Bushe a Cheneyho … pouze obdiv blbců!
My, jako národ, musíme přestat označovat Bushův skutek v Iráku jako omyl a přestat minimalizovat holokaustové dozvuky takového idiotského nedomyšleného zločinného chování. Měli bychom se podívat a přehodnotit následky, když ne z jiného důvodu, tak proto, abychom se poučili; a udrželi výrok George Santayany při životě: Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni si ji zopakovat. A Bushovo rozhodnutí nebylo odpustitelným hříchem, pouhým „omylem“… jeho ničivé následky byly vážné a trvalé.
Zbytečné a iracionální zasahování USA do záležitostí Středního východu po druhé světové válce, pomáhání anachronistickému íránskému šáhovi (1967-79) jako vrchol geopolitické stupidity, bylo korunováno nedostatkem vnější vize v mezinárodní politice nepříliš chytrého George W. Bushe… kterému někteří (možná mnozí) přisuzují, že „udržel Američany v bezpečí“. Ano, Georgi (Santayano, nikoliv Bushi); stupidita vládne a historie se, bohužel, opakuje ve Spojených státech amerických v kruhu.
Nová mise Bushe v rámci příbuzenstva, zvolení bratra Jeba, stejně jako jeho mise v Iráku, bude pravděpodobně opětovně ukončena na palubě letadlové lodi, a ne u volebních uren; lidé (převážná většina) si to se značkou Bush spojují.
A stejná spojitost začíná převažovat i u demokratických voličů u jména Clinton. Výlevy Hillary, napodobující podobně chytré výlevy Obamy, Henryho Kissingera a Madeleine Albright, ji nemusí přinést uznání, po kterém baží. Nakonec Kissingerovu politiku lze vždy přímo spojovat se smrtí bezpočtu milionů nevinných civilistů v Kambodži – Vietnamu; zatímco svědomí Albrightové je silně zatíženo smrtí stovek tisíc iráckých dětí.
Jen jedna poznámka bokem pro Donalda Trumpa a jeho zástupy věrných: Nedávalo by smysl obhajovat „čistotu“ amerického prezidentského nástupnictví a zajistit, že 5 vrcholových postů ve vládě (možná více) bude obsazeno doma se narodivšími občany? Místo ministra zahraničí tane na mysli jako čtvrté v pořadí (po vice-prezidentovi, předsedovi parlamentu a dočasném prezidentovi senátu), což by vyloučilo, aby se stali prezidenty dva v zahraničí narození politici – Henry Kissinger (Německo) a Madeleine Albright (Česká republika).
Ano; Hillary Rodham Clinton, bývalá první dáma, senátorka a ministryně zahraničí, se neustále dovolává svých rozsáhlých zkušeností se státními záležitostmi jako něčeho, co ji silně kvalifikuje pro místo v Bílém domě; avšak její rozsáhlé zkušenosti z velké části tvořila rozhodnutí na základě špatného úsudku… pochybné zkušenosti, které jsou dle mého kontraproduktivní a neodpovídají tomu, co se požaduje od perspektivního dobrého a efektivního vůdce. Dvě nanejvýš defektní americké dynastie, či rádoby dynastie: Bushovi a Clintonovi; avšak většina Američanů chová obdiv k jedné či druhé, zatímco obě si zasluhují spláchnutí do historické toalety.
Zjistěte si to!
Iraq War: Not a Mistake, But a Holocaustic Crime vyšel 15. února 2016 na pravdareport.com. Překlad v ceně 289 Kč Zvědavec.
