 |
| foto: J. Ďoubalíková, 1959 |
8. 3. 2016, Petr Ďoubalík
Video “Táta”, překlad, procvičení citů a ruštiny
Přikládám kratičké video pro tatínky, aby se jim svátek MDŽ slavil veseleji.
překlad:
Naše společná historie začala ještě dlouho předtím, než jsem se objevila. Ještě jsem nebyla a ty už jsi mě moc očekával, určitě čekal, jako se nečeká na nic jiného v celém životě. A miloval celým srdcem. Přikládal ucho k máminu břichu.
Já přesně vím, že když jsem prvně něco zakřičela tomuto světu, ty jsi zaplakal štěstím. Máma mi vyprávěla, že jsi stál pod okny porodnice a něco křičel, přeplněný svými pocity, a mával květinami, které nebylo možno dát na pokoj, a zpíval píseň, kterou ona neslyšela, protože okno bylo zavřené. A tobě to bylo jedno a dál jsi křičel a zpívat.
Z dětství si pamatuji tvé ruce, které mě držely nad postýlkou a házely mne – křičící strachy a vzrušením – až k samému nebi. Věděla jsem, že mě vždycky chytíš.
Právě ty jsi byl tím nejtrpělivějším a nejvnímavějším ze všech mých učitelů. Právě ty jsi mě naučil milovat a poznávat tento svět.
Vždy jsi věděl, jak se o mě postarat. No jak věděl – staral ses!
Víš, někdy jsi mi scházel, i tvá slova, já věděla, že moc pracuješ, ale věděla jsem, že to děláš pro nás.
Pamatuješ: úplně první první září. V náručí jsi měl kytici gladiol a hrdý jsi byl tak, že to bylo k smíchu, jako bys šel do první třídy ty a ne já.
Pamatuješ naše hádky ve vyšších třídách, před tvým pohledem jsem se chtěla propadnout do země, ale na moji tichou prosbu: “Jen to neřekni mámě”, ty jsi vzdychl a kryl mě.
Vždy se raduješ z mých úspěchů a děláš vše, abych na tebe byla pyšná. A já jsem na tebe pyšná,
protože ty umíš udělat moji mámu šťastnou. Naučil jsi mě vážit si nejen svého života, ale i života druhých.
Tvoje výuka navždy zůstala v mé paměti, i když ty sám někdy řídíš auto, že se chce popadnout pás a připoutat tě také.
Respektuješ moji volbu, i když jsem si myslela, že všechny nejlepší chlapy už zabraly naše mámy, já potkala toho, který mi připomíná otce. On koneckonců není ty, ale hledíc na něho, velmi často přemýšlím o tobě.
Pamatuji tvé první šediny na skráních, úplně mladé oči, já vše pamatuji, já to všechno pamatuji, tatínku.
Můj otec, můj táta. On pochopí, on vždy pomůže, aby se nic nestalo, silný, protože on je otec – můj anděl strážný, moje pevnost. Každý člověk potřebuje tátu. Táta, tátu a nejen slovo. Víš, když se mě zeptají, čí táta je nejlepší na světě, já odpovím: můj! Možná to tak úplně není, ale já jsem patriot svého táty.
Překlad z mluveného slova: Ďouba
 |
| foto: V. Ďoubalíková – přechod norské plošiny Hardangervida, 2006 |
 |
| foto: V. Ďoubalíková – na loukách rumunské Svaté Heleny (Banát), 2007 |
 |
| foto: V. Ďoubalíková – tatínek lokomotiva a vagónky, Orlické hory, 2009 |
 |
| foto: P. Ďoubalík – loučení se sněhem u Hradce Králové, máme rovnoprávnost, proto i maminka tahá vagónky, 2010 |
 |
| foto: P. Ďoubalík – maminka mašinka, Tauplitzalm, 2011 |
Všechny mašinkovité tatínky a maminky zdraví z Nové republiky Ďouba!
