Radim Valenčík
1. 4. 2016 RadimValenčíkPíše
Třídenní návštěva čínského prezidenta v Praze vyvrátila jeden významný omyl. Totiž to, že Zeman rozděluje národ. Názorně ukázala, že je to trochu a dost jinak. To jen někteří se vydělili z národa a izolovali od něj.
Kalouskovi a spol. mohou být osudy lidí, kteří se živí prací a kteří slyší na to, že se vytvoří nové pracovní příležitosti, lhostejné. A může to i nějak politicky přežít. Ale už by mu nemělo být tak lhostejné, že jsou i ti, kteří slyší na vytváření příležitosti pro podnikání, pro vývoz, pro ekonomickou spolupráci. Těch, co se živí prací a podnikáním je většina. A bez nich by se neuživili ti, co zemi spravují. A ani ti, co ji rozkrádají, protože by nebylo co rozkrádat.
Pokud si chtěl Kalousek “lidskoprávně zabojovat”, vybral si nevhodnou dobu a zejména nevhodnou oblast pro tento boj. Vytáhnout kartu Tibetu, který byl proslulý nejbrutálnější theotyranií, v době, kdy cpeme Erdoganovi miliardy eur horem dolem, aby mohl masakrovat kurdské civilní obyvatelstvo, není nejšťastnější nápad. Zejména pokud jde o to, jak upřímně takový lidskoprávní boj vypadá. Věci se poznávají ve srovnání, kdo to nerespektuje, dává všem na vědomí, že mu nejde o věc, ale jen účelově používá dvojí metr jako nástroj manipulace.
(Pro úplnost – k té theotyranii: Někdo mě možná obviní, že tak trochu přeháním. Nikoli. Přečtěte si z původních pramenů, co to lamaismus je. V každém “normálním” náboženství se problém nespravedlnosti na tomto světě řeší tím, že se vše napraví v posmrtném životě. A tam už rozhoduje jen Bůh jako suverén. Nikoli v lamaismu. V něm světská theokracie či přesněji theotyranie rozhodne, jaký bude váš život po smrti. Tomu odpovídají i praktiky vládnutí v dobách, kdy byl u moci. Tak za to Kalouskovi lidskoprávníci bojují.)
Těžko říci, proč zkušený Kalousek spadl do takového extrému právě v období, kdy jsme si návštěvou čínského prezidenta významně posílili nejen ekonomickou, ale i politickou pozici. A to nejen vůči USA, ale třeba i Rusku. Každý, kdo není na hlavu padlý, ví, že pokud se malá země nemá stát hříčkou v rukou mocných, musí dělat kvalifikovanou a vyváženou politiku všech azimutů (jak to mj. vždy propagoval Míla Ransdorf). Dělat politiku zapšklého jednostranného slouhovství nutně vede k plné izolaci na domácí půdě. Čekal bych, že tuto parketu obsadí někdo jiný než Kalousek. Čekal bych, že se Kalousek této pasti vyhne. Nevyhnul. Asi musí z nějakých důvodů sloužit do roztrhání těla. A ti, co ho k tomu dotlačili, si nevidí ani na špičku nosu. Tím ho dostali ze hry. To naznačuje, že podle prognózy, kterou jsem dal ještě koncem loňského roku, současný typ moci degeneruje. Dokonce patrně rychleji, než jsem očekával. Kalousek to asi taky tak nějak cítí, a proto se na demonstraci choval jako nepříčetný. Pokusem o vyvolání konfliktu za každou cenu (který mu nevyšel) patrně překrýval osobní pocit zoufalosti z toho, že končí.
Docela by mě nyní zajímalo, kde bude současná moc hledat náhrada za TOP, která je patrně v důsledku výše uvedeného politicky mrtva. Jaké jsou alternativy?
– ODS? – Ale ta je spíše stranou Otrlých Sklerotických Demagogů. To by musela zásadním způsobem revidovat svůj vztah ke Klausovi, k nekritickému uctívání EU, důvěryhodně přehodnotit historii svého působení na politické scéně a mít program obsahující vysvětlení současných problémů i vizi toho, jak se ze současné situace dostat. K tomu zatím udělala jen velmi malé krůčky.
– ČSSD? – Ta povýšila. Sobotka bude krátce po návštěvě čínského prezidenta v Praze obědvat za účasti amerického prezidenta. Vyznamenání i zaúkolovaní současně. Ale právě v tuto dobu ji soud odsoudil k likvidačnímu odškodnému. Aby byla povolnější, nebo aby vypadla ze hry? Problém ČSSD ovšem není v těch pár stovkách miliónů. Problém je v tom, že je jen navenek zastřešována relativně pragmatickým vedením, zatímco krajské struktury jsou plně ovládány mafiány. A ještě horší je, že ti, co by mohli usilovat o určitou reformu této strany shora, podpořit poctivé sociální demokraty, kteří jsou tam někde úplně dole (a je jich ještě dost), jsou na jedné straně ideově sterilní, na druhé straně nekriticky namyšlení s naprosto pohrdlivým vztahem k obyčejným lidem (ze kterého se chce zvracet, když si člověk přečte maily, které ze Sobotkovy pošty unikly).
– ANO? – “Pokud říkáme Babiš, máme na mysli ANO, pokud říkáme ANO, máme na mysli Babiš.” (Majkovský v básni “Babiš”.) Stále nevím, co si mám o Babišovi myslet. Zdá se mně ovšem, že způsob, kterým s ním je zacházeno z pozic té moci, která spoléhala na Kalouska, ho udělalo dost imunní vůči tomu, aby této moci sloužil. Navíc se mně zdá, že samotná tato moc prožívá hlubokou krizi, které se dala očekávat.
A nikdo jiný, kdo by zastoupil TOP v systematickém vtahování naší země do globálních lumpáren, mě zatím nenapadá. Tak uvidíme.
Pro úplnost připomínám, co mám na mysli, když hovořím o “současné moci”: zde
