„Moc velké zvíře za mříže“ už neplatí?

Avatar
Původní autoři

Valentin Katasonov
19.4. 2016   Střípky ze světa
Z pitavalu „banksters“ a piruet mužů zákona
„Velká šestka“ amerických bank – Bank of America,JPMorgan Chase, Citigroup, Wells Fargo, Goldman Sachs aMorgan Stanley – schytala na 30 pokut ve výši 110 miliard USD. Jen za švindly, vedoucí k finanční krizi let2007-2008.


Se sumarizací přichází prominentní magazín Fortune. Zpráva samotné Morgan Stanley, vydaná loni v srpnu, vyčísluje penále a kompenzace, uložené – za podvody a machinace od krize v letech 2007-2008 – pěti americkým a 20 evropským bankám částkou 260 miliard dolarů. Jen Bank of America stály 65,6 miliardy USD. JPMorgan – 42,4 miliardy dolarů. Britskou Lloyds pak 26,5 mld. liber šterlinků.

Na samém vrcholu krize zazněly i sliby postihu hlavních viníků. Zvýšení kapitálové přiměřenosti bank. Fragmentace těch, co jsou „na bankrot příliš velké“. Transparentnějších finančních trhů i účinnějších preventivních opatření. Od většiny z nich se v tichosti upouští.

Důslednější postup se tak omezuje na přezkoumání role, již při vzniku spekulačních „bublin“ sehrály velké banky. Hlavně na hypotéčním trhu a ve sféře swapů, tedy „finančních instrumentů, jimiž se banky a společnosti domněle jistily před rizikem defaultů a prudkých konjunkturních výkyvů“. V hledáčku amerických regulačních úřadů se – vedle Wall Street – ocitla i londýnská City a další evropští giganti.

Evropské regulační instituce jdou zase po manipulacích s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR i analogickými „markery“, devizovými kursy i tržní cenou zlata. Evidují „příznaky zákulisních dohod největších bank, bankovních kartelů, flagrantního porušování antimonopolní legislativy“. Také však „porušování zákonů proti financování terorismu, narkobyznysu, korupci, stínovým operacím a daňovým únikům“.

Nové a nové kauzy plní média téměř co měsíc. Většina hříšníků preferuje mimosoudní vyrovnání. Publicita je pro ně horší, než trest sám. Jeho výnosy končí ve státní pokladně nebo zvláštních fondech, určených k odškodnění obětí podvodů a manipulací.

Mastná penále schytaly i JPMorgan nebo Deutsche Bank, rekord však drží Bank of America. Roku 2014 musela uhradit 17 miliard dolarů jen za podvody s cennými papíry, krytými hypotékami. Přesněji za machinace s dluhopisy, vystavenými proti rezidenčním zástavám (RMBS), a s nechvalně známými CDO.

Ve velký skandál vyústil loňský verdikt amerických a britských úřadů, týkající se manipulací na devizových trzích.Citicorp a JPMorgan, britské Barclays a RBS a švýcarská UBS to přišlo na 5,4 miliardy dolarů. Plné 2,4 miliardy připadly na Barclays.

„Jsou to sumy, nad nimiž se tají dech. Banky z Wall Street a londýnské City se však nové situaci přizpůsobily docela rychle. Sami bankéři přiznávají, že výdaje daného typu vnímají jako novou nákladovou položku. Zisky, jež inkasují díky kartelovým dohodám, různým manipulacím a defraudacím, tyto ´náklady´ totiž bohatě kompenzují. Na samém apogeu trestního tažení v roce 2014 totiž americké banky dosáhly rekordních ukazatelů čistého zisku, nevídaných po celé XXI. století. Například Citicorp, jeden z hlavních figurantů řady bankovních skandálů, inkasovala loni za prvé pololetí 2,3krát větší zisk, než za stejné období předloni.“

Řada symptomů signalizuje, že kroky k nápravě poměrů v americkém bankovním sektoru nejsou než velká show.Dodd-Frankův zákon, schválený s velkým humbukem roku 2010, zakotvuje jen všeobecný rámec. Přijetí specifičtějších norem, jež by ho dostatečně konkretizovaly, „blokuje bankovní lobby“. Pod jejím tlakem regulační úřady zároveň rozhodly, že nové mezinárodní normativy kapitálové přiměřenosti, známé pod zkratkou Basilej-3, se do americké bankovní soustavy zatím inkorporovat nebudou.

„Tresty na adresu bank padají, pokuty jsou řádně hrazeny, manažerů a pracovníků bank, kteří se dopustili zneužití pravomocí, se však vyšetřování až donedávna nedotýkalo. Situace se začala měnit až v posledních měsících.“ Nejprve loni v říjnu na Islandu, kde padl rozsudek nad celkem 26 bankéři, jejichž kroky přivedly zemi k finanční krizi v roce 2008. Podobný verdikt nad jejími viníky dosud nepadl ani kdekoli jinde.

Druhou kauzu otevřelo přelíčení v Londýně, zahájené letos 11. února. Na lavici obžalovaných stanulo 11 bývalých pracovníků Deutsche Bank, Barclays a Societé Generale. A sice za machinace s mezibankovní úrokovou sazbouEuribor, směrodatnou pro kvantifikaci hypotéčních úroků i parametrů řady dalších bankovních produktů.

Právě sazba Euribor – a již zmiňovaná Libor – hrají klíčovou roli při nastavení parametrů bankovních produktů o úhrnné sumě 450 tisíc miliard dolarů. Soudní líčení začalo až více než tři roky poté, co banka Barclays přiznala, že s oběma úrokovými sazbami manipulovala už v letech 2005-2009. Sám fakt, že kauza končí až před soudem, je „pro mnohé z bankéřů vyslovený šok“. Obžalováni jsou zatím jen ti evropští. Zda to tím i skončí – anebo před tribunál půjdou i lidé z Wall Street – je námětem vzrušených debat.

Ukázat prstem na ty, kdo nesou za machinace osobní odpovědnost, přitom není složitý rébus. Orgánům „finanční regulace i justice byla zneužití pravomocí konkrétních bankéřů známa už dávno, zatím však raději mlčeli. Vysvětlením jsou jen zažité korupční vazby. Činitelé finanční regulace se řídí dvěma pravidly. Jedno se týká bank jako právnických osob: Too big to fail (Až příliš velká na to, aby mohla padnout). To druhé manažerů velkých bank: Too big to jail (Až příliš vysoko, aby skončil za mřížemi).“

„Soudní procesy na Islandu a v Londýně jsou prvou výjimkou z druhého pravidla za celé období po válce.“ „Nervózní reakce úřadů“ signalizuje, že „druhá vlna finanční krize se blíží“.