Pohádka na dobrou noc (O ratlíkovi Kájovi Nebojsovi a o Rudé fence)

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica
7. 5. 2016
Byl jednou jeden pejsek – jmenoval se Kája Nebojsa a byla jednou jedna psí holka – jmenovala se Rudá fenka; oba tyto psí tvory dali po válce jejich páníčkové do psího útulku a dostalo se jim psího vychování. Kdyby byli lidmi, oháněli by se v životě i akademickými tituly – on by byl inženýr a ona profesorka. Žrali z ruky svých chovatelů a navzájem se k sobě i  k nim měli a  lísali a také spolu kočkovali. Do památné psí knihy oběma těmto milým tvorům chovatelé zapsali smyšlený rodokmen a pejskové tak snáze vstoupili do života.


Lidé je potřebovali, ale oni lidičky ani moc ne. Holedbali se, podlézali, prolézali všude nejenom pod nohama.

Pejsek i fenka byli dělnického původu a záhy na Farmě zvířat vstoupili do politické strany, která vůkolem vládla a všem – i jim – rozkazovala. Když jednou v noci ztěžka usínali, napadl útulek zlý predátor a obsadil všechny kotce. Nakonec podlehli a život za jaternici a jelito, ba jen kůstku jim byl milejší, než se rvát, štěkat. A kousat. Predátoři je vzali na milost a tak jim vlastně zachránili život. Inu, sloužili pak do roztrhání těla predátorům, pejsek se měl lépe, byl přezdívaný Kája Nebojsa, fenka se měla hůře, říkali jí pro její horlivost v minulosti Rudá fena. Měla se mnohem hůře a dokonce musela po sobě lízat a žrát, tedy uklízet exkrementy.

Než přešla se vztyčenou hlavou do disentu, jak se na farmě říkalo odvážným, nestálo to všechno za moc. Ale díky kynologům, hlavně ze západního světa, ani jí konec konců nic nescházelo. Jednou, bylo to koncem roku, byla strašná bouřka a všem ratlíkům i fenám, bez rozdílu rasy a původu, se podařilo utéct do ulic a nastolit zcela odlišné pořádky, než v jakých dosud žili. Do čela se postavil dávno předtím vybraný jiný predátor a naučil je výt a výt, štěkat do prostoru a vyměnit si pošpiněné kožichy a opakovaně řvát: „Nejsme jako oni!“

Chovatelé za ně zvonili klíči a pejskové a feny ve smečkách, když se na minutu zhaslo, kradli a loupili. Byli to chovatelé ze středních zemědělsko-technických škol – obor chovatel, kdo jim do památných knih napsali zbrusu nové rodové životopisy; původ byl znovu třídní a byl jim navrácen i dříve ukradený majetek, tedy vesměs šlo o psí boudy.

S Kájou Nebojsou a s  Rudou fenkou jsem se tuhle setkal tam, kde jsem to vůbec nečekal. Nedbali, kolik jsem toho já i jiní pro ně dobrého včera udělali, aby přežili prudké vánice a hlasitá hromobití, když jsme užívali společně psí útulek na Farmě zvířat. Jakoby se najednou změnili z ratlíka a fenky v pestrobarevné hyeny a chameleóny. Naskočila mi po těle lidská husí kůže a rychle jsem se odporoučel; člověk si nemá ani mezi zvířaty o sobě moc myslet. A dělat si zbytečně nepřátele. I když i on je pánem tvorstva, stejně- jako ratlík a fenka.

Psáno pro Novou republiku, Nové slovo a LUK