Jiří Baťa
28. 5. 2016
Přišel mi nevyžádaný email s tématem, které je sice staršího data, nic méně i dnes stále aktuální a předmětem zájmu jak politiků, tak občanů a hlavně církve. Přesněji řečeno, dostal jsem takový krátký materiál z dílny investigativního novináře pana Josefa Klímy o církevních restitucích. Je ovšem staršího data, ještě z dob, kdy restituce nebyly schváleny a na Pražském hradě seděl Václav Klaus, jeden z těch, kteří mají s restitucemi hodně společného.
Není od věci připomenout, kteří další v tom „jedou“: vedle Klause, který to všechno definitivně „pohnojil“ to byl předseda vlády P. Nečas (ODS) a jeho vláda, z nichž především nejhorlivějšími byli ministři Schwarzenberg, Kalousek (oba TOP 09) a celá plejáda ministrů za ODS, TOP09 a VV, včetně pozdější LIDEM, tedy představitelé pravicových politických stran, kteří se tak ne jen z hlediska práva, spravedlnosti významně, neřku-li bojovně zasloužili o protlačení a schválení církevního restitučního zákona. Zákona, který ani dnes nedává klidného spánku postiženým občanům, představitelům města a obcí, některým (žel není jich mnoho) politikům, ale světe div se, ani představitelům církve. Ta ovšem ze zcela jiných důvodů.
Josef Klíma ve svém článku sděluje nejen své pocity, ale i skutečnosti, které se v době projednávání restitučního zákona odehrávaly. Není pochyb o tom, že jeho pocity byly oprávněné, protože se nakonec skutečně prokázaly jako relevantní a pravdivé. Jenže… co je nám to platné, když schválené církevní restituce nebyly ve skutečnosti to, co deklarovali pravicoví politici tedy, že se jedná o vrácení majetku, který patřil církvi a to pod heslem „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“! Už toto heslo bylo nevěrohodné, protože bylo a je dostatek důkazů, že všechen vrácený, resp. nárokovaný majetek ani zdaleka církvi nepatři, neboť církev poukazovala na majetek, který ač nebyl její, si na něj drze dělala zálusk, potažmo nárok. Nakolik byla katolická církev v ČSSR bohatá, je otázka, ale podle požadavků, které církev vznášela se zdá, že církev v ČSSR byla jedna z nejbohatších v Evropě. Skutečně?
Nabízí se otázka, zda je možné katolickou církev co do pomyslného majetku a postavení ve státě u nás v letech 1945 až 1989 srovnávat např. s katolickou církví ve Francii? Zcela jistě ne a přesto se francouzská katolická církev nechovala tak nekřesťansky hrabivě a hamižně, jako církev v Česku přesto, že Francouzská občanská (nikoliv tedy komunistická) revoluce a později pak vyrovnání r. 1905 vzaly francouzské katolické církvi prakticky úplně vše a vráceny jí pak byly, až na výjimky, jen kostely a kláštery a to nikoliv do vlastnictví, ale jen do užívání.
Žádná pravicová vláda ( za vlády de Gaulle, Giscard d’Estainga, Chiraca, Sarkozyho) katolické církvi nic víc nevrátila, ani jediný hektar polí či lesů, nedala jim ani frank na platy církve pro kněží. Byli snad tito pánové nedemokraté, či dokonce komunisté? Samozřejmě, že ne, ale morální přístup představitelů francouzské církve nebyl tak nemorálně posedlý a chamtivý v touze po majetku, penězích a moci, jako si nárokuje česká katolická církev, resp. její představitelé. Asi je to tím, že naši církevní představitelé nejen podlehli, ale za své si vzali či převzali rétoriku pravice, která do světa vytrubovala neřesti a zločiny, které spáchali komunisté na církvi, kněžích a věřících a že se tedy musí spravedlivě „zahojit“ znovu nabytím majetku, peněz a moci“ dříve, než bude církev definitivně odstřihnuta od státního cecku, ze kterého i přes postupné vracení majetku a vyplácení peněz jako náhradu, každoročně vysají téměř dvě stě milionů korun na platy kněží apod.
O morálním profilu a charakteru dnešních představitelů církve si lze učinit názor, který by si za jistých okolností (pokud by uznávali čest, svědomí, kněžské postavení) za rámeček zcela jistě nedali. To proto, že Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991 schválilo „výčtový zákon“, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností.” Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku. Z toho vyplývá, že úplné vypořádání poměrů a vztahů státu s církví římskokatolickou proběhlo už dne 1.8.1991 !!! Ovšem farizejství, nečestnost, lži, nepravdivá tvrzení a překrucování skutečností, spolu s touhou po osobním prospěchu, po nesmírném bohatství (movitý i nemovitý majetek, peníze) vedly církevní papaláše spolu či za podpory pravicových politiků na cestu když ne dokonalé krádeže za bílého dne, pak jistě k neoprávněnému se obohacení, coby českým státem velkoryse darované (na základě falešných tvrzení a důkazů) majetky včetně peněz.
Jestliže se na těchto zločinných transakcích kromě představitelů katolické církve podíleli i pravicoví politici (viz výše) včetně V. Klause tím, že zákon o církevních restitucích nejen morálně podporovali, ale přímo jej možno říci i nedemokraticky protlačili, pak nemůže být pochyb, že tato mimořádně náročná podpora nebyla těmito politiky jen jejich osobní záležitost „morálního vyrovnání se s křivdami na církvi, spáchaných v dob vlády komunistů“, jak to na veřejnost proklamovali. Až tak uvědomělé a morálně hodnotné politiky při nejlepší vůli na politické scéně nenajdet z čehož tedy logicky vyplývá, že těch několik desítek věrných pravicových politiků (z nichž zcela určitě ne všichni, spíše většina nejsou nábožensky založeni, protože by se spíše hlásili ke KDU-ČSL), museli být nějak motivováni. No jak jinak, než penězi, případně jinými, naturálními sliby. K tomuto naprosto logickému závěru (v lepším případě podezření) se nabízí velmi jednoduché matematické počty :
– církvi měl být vrácen majetek v hodnotě několika desítek miliard korun, z náhrad za nevrácený majetek pak další desítky miliard, z čehož se každým rokem vyplácí kolem 2 miliard. Uvědomíme-li si, že 2 miliardy korun českých jsou ve skutečnosti dva tisíce milionů , pak slíbených nějakých sto milionů korun pro, s nadsázkou řečeno, restitucemi spřízněnými dušemi pánů politiků je pro církev naprostá prkotina. Ne tak pro pány lobbující politiky, byť ani pro ně dnes už milion korun není či nemusí být žádný majlant. Nicméně za pár kapek potu, několik lživých slov a drsných pomluv se jim to určitě vyplatilo. Že to nikdo nepřizná, je nabíledni, že se to dá těžko prokázat jak by smet, nicméně podezření, pokud není vyvráceno, nadále trvá!
O zvrácenosti tohoto zákona nelze pochybovat (tedy kromě církve a těch, kteří se „morálně“ zasadili o prosazení a schválení tohoto zákona). „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, razili pravičáci v době, kdy se o církevních restitucích vedli úporné (slovní) boje. Nepochybně na tomto sloganu trvají i dnes, ale otázkou zůstává, jak budou řešeny případy, které prokáží nároky na majetek a peníze, na které nemá církev nárok. Budou se také řídit (ohánět) heslem, že „co bylo ukradeno, musí být vráceno“? O tom, že takových případů bude víc než dost není pochyb, už dnes si totiž církev nárokuje i to, co jim evidentně nepřísluší. Ovšem drzost, případné podvody, lži atd., ani představitelům církve nejsou cizí, pokud z toho mohou něco pro sebe (resp. církev) vytlouci. Nic ne tom nemění fakt, že jak z Božího desatera vyplývá: nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš statku bližního svého je k pravdě a spravedlnosti paradoxně vyzývá sám Bůh.
Nicméně, pan Josef Klíma ve své výzvě, která jak výše zmíněno je staršího data, tedy z dob ještě neschválení zákona o církevních restitucích, významně apeluje na občany s upozorněním, že jednání, kterého se dopustili pravicoví politici lze klidně považovat za vlastizradu a měli by být trestně stíháni. Bohužel se kodifikované pojmy v našem trestním řádu jako vlastizrada, podněcování k válce apod., staly pouhou slovní hříčkou a jediný, kdo by za takového vlastizrádce měl být považován a stíhán je, z pohledu ultrapravičáků, pražské kavárny, pravdoláskařů a havloidů prezident Miloš Zeman. Pan Klíma na závěr znovu vyzývá, nabádá a apeluje na občany České republiky celou řadou výzev:
Braňme se občané !!! Zabraňme darování majetku a stovek miliard církvím!!! Zabraňme největšímu tunelu od dob velké privatizace!!! Zabraňme darovaní nemovitostí a pozemků, které jsou zatím ještě majetkem našeho státu, cizí mocnosti – Vatikánu. Nenechme „vlastizradu“ našich státníků a politiků, prezidenta Klause nevyjímaje, nepotrestanou!!! Tato ohavná zrada, i s úmyslem promyšleného jejich sebe obohacení, jim nesmí projít!!! Za zradu a zneužití svého postavení a pochybení při správě veřejného majetku, musejí být potrestáni!!! Jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého nečeského subjektu! Češi, občané, voliči, musíme se postarat o jejich potrestání, nesmí jim tato zrada a jednání proti zájmu nás všech, projít!!! Stop církevním restitucím!
Od té doby nejen že byl zákon o církevních restitucích schválen, restituce se realizují, přičemž dochází k různým nezákonnostem a nepravostem, ale hlavně: co se od té doby s nesouhlasem s restitucemi změnilo? Levicová vláda ČSSD když šla do voleb, ale i po svém vítězství slibovala, že se postará, aby se zákon o církvní restituci znovu otevřel, že se bude zákon revidovat, aby se dosáhlo spravedlivějšího řešení atd., ale neděje se nic. Co horší, ani občané se nijak neprojevují přesto, že s restitucemi (spíše slovně) rovněž nesouhlasí. Letargie, nezájem, neochota, lenivost, bojácnost?
Co je hlavním důvodem, že lidé nevyjdou do ulic přesto, že si jsou vědomi, že církevní restituce jsou nespravedlivé? Že nás občany okrádají o peníze, které tak strašně chybí jinde (přičemž jim, církvi, rozhodně ne)? Proč např. v mnoha městech Francie demonstrují sta tisíce občanů jenom proto, že se jim nelíbí nový zákoník práce, kde jdou do stávky i pracovníci a zaměstnanci jaderných elektráren a další, zatímco u nás se nadává u piva, drbe na pavlačích, v parcích nebo v práci? Co výzev, apelů, žádostí bylo vysláno směrem k občanům nejen ve věci církevních restitucí, ale i např. k postoji vlády k imigraci, průjezdu vojsk armád NATO a USA po území ČR, proč se lidé nebouří, když rádoby podnikavec Bakala vytuneloval OKD a vystavil tisíce horníků na pospas osudu? Tak je možné klást řadu dalších nezodpovězených otázek, které se nás občanů bytostně či bezprostředně dotýkají, mnohdy jsou v našem životním zájmu. Můžeme o sobě prohlašovat, že jsme vlastenci, jako byli naši předkové, kteří se nebáli s holýma rukama, případně jen s klacky a vidlemi jít proti vrchnosti i za cenu, že budou tvrdě potrestáni? Nám něco takového nehrozí a přesto jen zbaběle tlacháme, nadáváme, planě vyhrožujeme, ale „skutek utek“!
V české společnosti existuje kromě oficiálních politických stran, hnutí, iniciativ a dalších uskupení i několik aktivních sdružení, které se snaží vyburcovat občany k činům, které povedou ke změně zprofanované, nekoncepční a neschopné politiky státu ku prospěchu všech poctivých občanů ČR. Je až trapné se stále opakovat s výzvami a žádostmi, ale další výzva k veřejnosti, jakkoli může být zase zbytečná, přesto se nabízí.
Občané, nebuďte lhostejní, projevte svou iniciativu a pomozte těm, kteří se za vás snaží naši společnost vyvést z nepořádku, pletich, lží, korupce, zločinnosti, nespravedlnosti, ze zneužívání moci, z ohrožení, že budeme vtaženi do válečných událostí, které chystají USA, NATO a EU válku protu Rusku. Pokud nemyslíte na sebe, myslete alespoň na své děti, vnoučata a jejich budoucnost! Na závěr jeden aktuální výrok Edmunda Burkeho:
„ K vítězství zla stačí pouze to, aby dobří lidé nedělali nic!“ Netýká se to i vás?
