Brexit: krátkodobé ztráty Británie a potenciální možnost obnovení její finanční velikosti

Avatar
Původní autoři

„Ve skutečnosti se nejedná o utkání mezi Londýnem a Bruselem, ale mezi Londýnem a Wall Streetem, který využívá možnosti Washingtonu zasahovat proti konkurentům prostřednictvím administrativně-politického tlaku Bruselu. Brexit je snaha londýnské City chránit se před Bruselem, který je pátou kolonou hlavních akcionářů Fedu v Evropě.“


Finanční trhy zareagovaly na vítězství Brexitu tak, jak se dalo čekat. V noci z 23. na 24. června prudce spadl kurs britské měny. Po uzavření volebních místností se libra obchodovala v kursu 1,5005 USD. Zpracované údaje z prvních třiceti volebních středisek signalizovaly vítězství zastánců Brexitu a libra padla na úroveň 1,4030 USD. Když docházely další výsledky, potvrzující převahu zastánců odchodu Británie z EU, byla hodnota libry už jen 1,3702 USD. Nakonec kurs libry prorazil laťku 1,35 USD. Tak nízko byl naposledy před 31 lety v roce 1985. Tak prudký pád nezažila britská libra v poválečném období nikdy, až na rok 1992, kdy na libru zaútočil spekulant Soros a prorazil obranu Bank of England.

Je třeba připomenout intenzívní finanční svazky Londýna a Pekingu v posledních letech. Je zřejmá synchronizace konjunkturních výkyvů na finančních trzích obou zemí. V pátek 24. června došlo ke snížení cenových nabídek na čínských burzách. Ještě ani nebyly sečteny výsledky hlasování ve Velké Británii a v Číně už nastala lehká panika. Klesl jak index šanghajské burzy, tak index další významné čínské burzy Šen Čenu. Nejsilněji reagovala burza v Hongkongu. Britské referendum způsobilo také propad burzy v Tokiu.

Informace, které před referendem přicházely, dělaly dojem, že euroskeptici ve Velké Británii jsou především prostí občané a politici, kteří takto chtějí získat politický kapitál a na vlně Brexitu se dostat k moci. Příklad – bývalý londýnský starosta Boris Johnson. Jenže je to jinak. Na odchodu z EU mají zájem londýnští bankéři a finančníci. Nejde jim o zachraňování Británie, ale Londýna v postavení mezinárodního finančního centra. Svoji podporu Brexitu nikterak nepředvádějí. Chrání svou „malou vlast“.

Letos v únoru se Cameronovi podařilo usmlouvat na jednáních právo Británie uchovat svoji národní měnu. Brusel už dlouho na Londýn tlačil, aby přijal euro. Ovšem vládci londýnské City vědí, že dojednání neznamená víc než odražení opakujícího se útoku. Za čas se z Bruselu opět ozve požadavek na přijetí eura namísto libry, na integraci do eurozóny.

Vládci londýnské City jsou přesvědčeni, že v dlouhodobé perspektivě zvýší odchod Velké Británie z EU váhu britské libry a přinese její bývalý význam. Ještě před sto lety měla libra stejnou váhu ve světě, jakou má dnes dolar. Sice nyní patří mezi rezervní měnu MMF, ale její reálné postavení v mezinárodních zásobách centrálních bank a v mezinárodních kalkulacích je malé. Stojí i níže než jüan, který je v tomto směru nováčkem. Podle mínění uznávaných odborníků je současný propad kursu libry jen dočasný a brzy se vrátí do původní pozice. Jaké budou praktické kroky k návratu postavení libry, bude záležet na tom, kdo převezme kormidlo po Cameronovi.

Londýnská City prožívala v poslední době ze strany Bruselu silný nátlak ohledně kontroly bank. Začal se budovat systém celoevropského bankovního dozoru a regulace, což silně nevyhovovalo bankám londýnské City v jejich byznysu. Evropští byrokraté se zaměřili na rothschildovské banky (Barclays, HSBC, RBS a další) a kvůli různým manipulacím je pokutovali. Začalo se bojovat proti bankovnímu tajemství, které z Evropy téměř zmizelo. Dokonce i ve Švýcarsku. V londýnské City zůstalo.

Ve skutečnosti se nejedná o utkání mezi Londýnem a Bruselem, ale mezi Londýnem a Wall Streetem, který využívá možnosti Washingtonu zasahovat proti konkurentům prostřednictvím administrativně-politického tlaku Bruselu. Brexit je snaha londýnské City chránit se před Bruselem, který je pátou kolonou hlavních akcionářů Fedu v Evropě.

Přes Londýnskou City neprobíhá jen obchod valutami a cennými papíry, ale je rovněž zprostředkovatelem transportu kapitálu z různých zemí do zahraničí. Offshory byly odedávna doménou londýnské City (Britské Panenské ostrovy). Pod ochranou Washingtonu byla zahájena globální čistka offshorů, především těch, které jsou v zóně vlivu Londýna. Dnes je jasné, že Washington bojuje proti offshorům, aby sám gigantickým offshorem zůstal. K tomu využívá své vazaly v Evropě. Brusel se ve prospěch Washingtonu velmi snaží. Majitelům londýnské City je to proti mysli a pracují na tom, aby se Velká Británie zbavila EU a nátlaku z Bruselu.

Londýn s Washingtonem nehodlá bojovat, ale také se nechce stát jeho vazalem jako ostatní země EU. Chce být v postavení partnera a mít výsadu nezávislé měnové a finanční politiky.

Valentin Katasonov

Zdroj: Fondsk.ru

Vyšlo na: Outsidermedia.cz