Ivan David
27. 6. 2016
Radiožurnál informoval o další akci jeho oblíbenců. „Umělci“ ze Ztohoven rozřezali prezidentskou standartu, kterou před tím ukradli, na kousky, kterými „obdarovávají“ nahodile vybrané občany. Aby zájemcům nic neuniklo, seřadilo rešeršní oddělení ČRo přehledně informace o „uměleckých projektech“ Ztohoven na svých stránkách zde. „Vkusně také připomínají hrdinský čin, který jim zjevně imponuje, přidáním symbolu červených trenýrek. Jejichž vyvěšení místo prezidentské standarty bylo dosud nejvýraznějším uměleckým počinem Ztohoven. Jejich mluvčímu Žilkovi vytvořili redaktoři prostor k propagaci jejich myšlenek šest dní po činu (přepis zde). A pan Žilka pravil, že „Pražský hrad je sídlo provinčního dědka a nelze ho srovnávat se sídlem amerického prezidenta“. Vedení ČRo si zjevně neuvědomuje, že je médiem s normativní funkcí.
Totiž, to, co je slyšet z významného média, utváří „normu“. Neznamená to, že by posluchači začali věřit tomu, že Pražský hrad je sídlem „provinčního dědka“. Znamená to, že kulturní pokleslost podporovaná Radiožurnálem se stává normou, neboť když název skupiny propagovaných spratků odkazuje na výkaly a název propagovaných ruských „umělkyň“ Pussy riot odkazuje na vulgární označení ženských genitálií, pak už se zřejmě smí vše, co arogantní sprosťáky napadne. Měli by si uvědomit, že „na hrubý pytel hrubá záplata“. Neměli by být překvapeni, když se smí vše, že dostanou obrazně či doslova po tlamě bez ohledu na to, že z nich Radiožurnál dělá „celebrity“.
Posvátná úcta k arogantním sprosťákům ze Ztohoven jde tak daleko, že se jejich mluvčímu Žilkovi redaktorka Karolína Koubová omluvila, že mu skáče do řeči. Každý ví, že skákání do řeči je v „práci“ rozhlasových redaktorek standardní praxí, jestliže občas pozvou do vysílání svého neoblíbence. Na podpoře akcí Ztohoven se podílí i další morerátorky Helena Šulcová a Lucie Výborná.
Že tyto rozhlasové moderátorky a „umělci“ ze Ztohoven jsou produkty Havlovy kavárny je zřejmé ze stylizace „vůdčí osobnosti“ Ztohoven Romana Týce, který prohlásil, že jsou „Havlovi teenageři“ zde.
Důvěra veřejnosti v „radia“, z nichž je ČRo daleko nejdostupnější, za posledních deset let dramaticky klesla, podobně jako důvěra v televize a tisk (zde). Protože představitelům médií chybí sebereflexe, nemohou se změnit. Protože se nemohou změnit, budou jednat stále stejně. Totéž platí o většině politiků včetně „vrcholných představitelů“ EU. Oni se totiž ve své pýše domnívají, že mohou všechno, že se nebudou muset občanům zodpovídat.
Pýcha, jak známo, předchází pád.
