Náboženství pravdy a lásky s fanatickými inkvizitory a ďáblem jménem Zeman. Historik Vondruška obsáhle popsal ideologii Tomáše Halíka

Avatar
Původní autoři

rozhovor
26. 6. 2016   ParlamentníListy


HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY Dějiny se dají vykládat různě, ale jen opravdový ekvilibrista s fakty by dospěl k názoru, že snem dlouhých generací našich předků byla evropská integrace. Tvrdí to spisovatel a historik Vlastimil Vondruška v souvislosti s výroky kněze Tomáše Halíka, že češství bez uvědomělého evropanství je zatuchlý provincialismus a že naším hlavním národním zájmem je být aktivním účastníkem procesu evropské integrace, snu mnoha generací.


Rozdíl mezi inkvizitorem a liberálem je v tom, že jeden hlásá dogmata a druhý formuluje úvahy. Dogma je něco, co je zjevená Boží pravda, o níž se nepochybuje a nediskutuje. Ten, kdo dogma nectí, je kacíř a měl by být upálen. Liberální úvaha je myšlenka, která vzniká analýzou faktů, a pokud s ní někdo nesouhlasí, je to jeho právo, zvláště pokud shromáždí jiná fakta, pomocí nichž logicky to první tvrzení vyvrátí. Demokratická společnost by měla ctít liberální diskusi, dogmata milují stoupenci inkvizičního tmářství a neomarxisti. Nevěřili byste, jak tenká hranice je mezi nimi.

Správný liberál je podle odpůrců kacíř, neboť nepodléhá dogmatům víry. Voltaire ve svém Filozofickém slovníku, nejkacířštějším díle 18. století, napsal: „Fanatismus (v jeho jazyce náboženství, pozn. aut.) je rozhodně tisíckrát zhoubnější, neboť ateismus nevnuká vražedných vášní, zatímco fanatismus je vnuká; ateismus nestaví se proti zločinům, avšak fanatismus je páše.“ Jen na okraj podotýkám, že každá ideologie je svým způsobem náboženskou vírou.

 

Svého ďábla našel kněz Halík v prezidentu Zemanovi

Kněz Tomáš Halík našel svého ďábla. Sídlí na Pražském hradě a podle Halíka je z každého jeho výroku cítit síra pekelná. Ďábel, i kdyby hovořil slovy sladkými, chce věřící připravit o duši, stejně jako nás chce prezident Zeman připravit o hodnoty panevropanství. Tak se nazývá nová náboženská víra, která nese na svém neposkvrněném štítě heslo o pravdě a lásce, ovšem jen vůči těm, kteří s touto vírou souhlasí. A těch po hříchu stále ubývá, a proto je třeba ďábla pojmenovat, abychom kolísající odpadlíky zastrašili.

Proto Tomáš Halík skromně dodává, že dnes je zapotřebí osobností, které by hájily prozápadní orientaci naší země (někdo jako on). Někde jsem četl, že by byl ochotný do panovnického křesla usednout, aby této zemi vrátil odvěkou víru. Tu definoval, dovolte mi onu neuvěřitelnou demagogii citovat: „Češství bez uvědomělého evropanství je zatuchlý provincialismus. Naším hlavním národním zájmem je být aktivním účastníkem procesu evropské integrace, snu mnoha generací…“

Evropská integrace nebyla snem našich předků ani náhodou

Jistě, dějiny se dají vykládat různě, ale jen opravdový ekvilibrista s fakty by dospěl k názoru, že snem dlouhých generací našich předků byla evropská integrace. Prolistujte si učebnici našich dějin!

Od vzniku českého státu se po celá staletí náš národ bránil mocenskému tlaku svého vojensky a politicky silnějšího německého souseda. Naši předkové (podle Halíka jistě hanebně) umírali s mečem v ruce, aby se nemuseli evropsky integrovat pod praporcem císařů. Úplně nejodpornější byli ovšem husité, kteří se postavili proti celému křesťanskému světu, aby hájili svou pravdu (v rámci boje o kalich zabavovali majetek firmě, k níž dnes Tomáš Halík patří).

Po nástupu Habsburků se české stavy snažily bránit proti politickému podrobení Vídni, a když svůj boj Češi, Moravané a Slezané prohráli, přišli o svou suverenitu. Neznám jediný doklad, že by po třicetileté válce některý z českých vlastenců snil o panevropanství. Tehdy naši předkové zápasili o právo na svůj jazyk a kulturu, a proto hlásali ideu panslovanství, tedy politické orientace na východ (tam, co je brána do pekla!). 

Hitler přišel s ideou nové nacistické Evropy, ale Češi snili o samostatnosti

Celá česká politika 19. století usilovala o vrácení dávných práv Koruny české 

zpět do Prahy (tedy o národní suverenitu, byť omezenou). Idea evropské integrace neexistovala a ani nemohla, byla by zcela „mimo mísu“ politického a duchovního dění.

 

 
(celý text ZDE)