Luděk Prokop
8. 6. 2016
V posledním období se nestačíme divit, co všechno se na nás hrne za hrozby. Od imigrantů počínajíc, atomovou válkou za prapodivnou svobodu končíc. Programy televizních stanic nás zahlcují násilím, sci-fi katastrofami, sci-fi horory i válečným běsněním s nepřekonatelnými americkými hrdiny nadpřirozených schopností.
Naše vědomí i podvědomí je důsledně zpracováváno pro akceptování myšlenky na možné rozpoutání války. Nejen záplavou výše zmíněných programů televizních stanic ale i jejich každodenním tendenčním zpravodajstvím, zanášeným polopravdami a lžemi, při zamlčování nehodících se informací. Zpravodajstvím doplňovaným humanitárními „diskuzemi“ analytiků a politologů totožných názorů, tedy diskuzemi bez diskuzí opravdových oponentů.
Médii všeobecně, nejen televizními, je v masovém měřítku usilovně vyráběn nepřítel v podobě Ruska. Za nepřítele číslo jedna, pro rozpoutání velké války – nepřítele naprosto nezbytného, bylo vybráno z řady důvodů, veliké a po fázi rozkladu stále sílící Rusko, jako ten nejvhodnější objekt. Těch malých nepřátel již byla celá řada a pokryteckou falešnost záminek, včetně nehorázných lží, pro zdůvodnění jejich napadení s humanitárním bombardováním, vedoucím k devastaci a k chaosu v řadě zemí, falešnost těchto záminek, včetně nehorázných lží, se nastálo utajit nezdařilo. Nicméně, vzdor tomu všemu, vzdor zmíněným provaleným lžím a falešnosti záminek, se daří u části populace, tvořit falešný a nepravdivý obraz Ruska jako nepřítele. Jsou prostě mezi námi tací, u kterých masmediální sugesce funguje.
Vzhledem k těžko utajitelným velkohubým prohlášením prezidenta USA i představitelů zločinného spolku NATO, (včetně toho našeho z ČR), a vzhledem ke skutečnostem vypovídajícím o růstu počtů základen NATO i o jejich obkličování Ruska, kterému nezbývá, než reagovat obrannými opatřeními, vzhledem k tomu všemu, včetně předchozích počinů s výše zmíněným humanitárním bombardováním, je tvorba všeobecně převažujícího smýšlení o agresivitě Ruska a o mírumilovnosti USA, stále nesnadnější. O mírumilovnosti, nadměrně provázené evidentními projevy válkychtivosti, při nehorázně rostoucím počtu provokací vůči Rusku. Ano, budí to děs, protože to překonává hranice únosnosti a trpělivosti.
Naše vědomí i podvědomí je důsledně zpracováváno pro akceptování myšlenky na možné rozpoutání války. A sice bez jakékoli zmínky o pravděpodobnosti blížící se jistotě, že taková válka by byla katastrofálně zničující, pro většinu obyvatel planety, ne-li pro život na zemi jako takový. Přesto se vyskytují neskutečné bláboly poslanců (respektive poslankyně TRP 09) o tom, jak atomová válka s Ruskem by byla válkou za svobodu. Odezva u ostatních kolegů ze sněmovny na takovou nehoráznost takřka mizivá. Čemu asi tak mají takové hlášky sloužit? Spolu s absurdním masírováním veřejnosti o agresivitě Ruska, kdy jeho evidentně obranné reakce, jsou v masovém měřítku vydávány za agresivitu – a naopak – agresivní stále častější a výraznější provokace mají být obrannými počiny. Čemu a komu to všechno má sloužit? Máme se snad smířit s myšlenkou, že jaderný armageddon, je ve jménu svobody a demokracie nevyhnutelný?
Povšimněme si, že nepřítel číslo 1, Rusko, nám je představováno, jako kůl v plotě, jakoby to byl sám voják v poli, jediný náš nepřítel bez spojenců. A my máme spojenců jako hnoje (i když nás již sprostě zradili). Nyní máme nepřítele, kterého je v zájmu našich spojenců nutné zničit. Že by nám nemělo, pod nepřekonatelnou ochranou spojenců z NATO, hrozit žádné vážné nebezpečí?
Povšimněme si, že v záplavě vševědoucích úvah politiků, politologů, analytiků, zpravodajců, reportérů a novinářů, se jaksi vytrácejí úvahy o možných následcích konfliktu s Ruskem konkrétně pro nás, pro naši zem. A raději humanitární všeználkové nahlas neuvažují o velice pravděpodobných spojencích Ruska (o Číně například). Ano, to by pečlivě budované absurdní úvahy veřejnosti, na (pro nás) neškodnou válku, mohly dostat značné trhliny.
Co jen to může být za lidi v médiích a v politice, kteří se na tvorbě povědomí o nevyhnutelnosti války, o nepříteli z Ruska a jeho agresivitě, tak či onak, více či méně usilovně, podílejí? Žijí snad v choromyslné představě, v bláhové naději, že jejich patolízalství k války chtivým usákům jim zajistí nějakou ochranu? Nezajistí ani jim, ani jejich dětem nic jiného, než totální zmar. To jejich patolízalství k války chtivým usákům, může nanejvýš tak akorát přispět k přiblížení katastrofy a zániku. Děti neděti, žijeme dnes a zítra ať přijde třeba potopa. Všechno jedno.
Stupňování nepokryté agresivity a provokací zločinců z USA ovládajících zločinecký pakt NATO, vyvolává dojem, že už k jejich válečným záměrům nepotřebují nezbytně nutně přesvědčit všeobecné mínění o tom, že nikoli oni, ale Rusko vyvolalo válku. Vyvstává otázka, proč nadále pokračují v bolševické propagandě o nepřátelsky agresivním Rusku. Jistě, mají na to dost zabedněných, bezcharakterních lidí v pozicích politiků, politologů, analytiků, zpravodajců, reportérů a novinářů, odhodlaných obětovat budoucnost potomků, (mají-li nějaké), ve víře, že jim samotným se nemůže nic stát. Musí pokračovat ve zmíněné bolševické propagandě. A sice proto, aby většině lidí v Evropě, případně i v USA nedošlo, která bije. Aby té většině lidí pod náporem imigrantů v EU ani na mysl nepřišlo a nedošlo, co všechno jim a jejich potomkům hrozí. Tedy alespoň do doby, než bude hotovo, připraveno a rozpoutáno peklo na zemi.
Američtí vůdci připomínají mentalitou dementní dítě, které je neodbytně nutkáno rozkopat mraveniště jen proto, že jej irituje řád v mraveništi a taky, aby se zabavilo. K této mentalitě se pevně váže i mentalita Adolfa Hitlera, s touhou neomezeně vládnout světu. K čemu mají potřebu svést započetí atomového armageddonu na Rusko, můžeme jen fabulovat. Až jim ale dojde, že stejně většina lidí to jejich masmediální prolhané blábolení nebere – a navíc, že na tom vůbec nezáleží, protože lidé nijak nereagují, tak to vypukne. Náš konec se neodvratně blíží a než k němu dojde, ještě jim za to stačí nějací patolízalští dementi poděkovat. Poděkovat v bláhové naději, že jejich patolízalství jim zajistí nějakou ochranu. Nezajistí – ani jim, ani jejich dětem.
