Propaganda policejních novinářů

Avatar
Původní autoři

Lenka Zlámalová
20. 6. 2016  Echo 24
 

V politickém souboji o reformu policie a hlavně o to, jaký dojem si z ní odnese veřejnost, sehrála klíčovou roli média. Přesněji řečeno dvě skupiny novinářů, kteří dlouhodobě pomáhali utvářet kult udatného bojovníka proti korupci Roberta Šlachty a odvážných státních zástupců Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a Iva Ištvana, neméně odvážně Šlachtu dozorujících a vedoucích.

První skupina je jasně čitelná a její motivace velmi srozumitelné. Jsou to média patřící Andreji Babišovi, který se na policejní reformě rozhodl rozjet novou vlnu antikorupční hysterie. Klíčovou roli sehrály hlavně Lidové noviny. Silnější a vlivnější Mladá Fronta Dnes se tentokrát táhla v závěsu. Právě Lidové noviny jako první přinesly o chystané reorganizaci zprávu poté, co o ní policejní prezident Tomáš Tuhý informoval nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Na téma naskočila osvědčená dvojice Martin Shabu a Ondřej Koutník, specializující se na zpracovávání ‚investigativních‘ témat, která podporují Babišovy politické zájmy a zručně šíří ‚kmotrovskou atmosféru‘. Oba pánové se profilují jako investigativní reportéři, přiznaně názorové texty píší úplně výjimečně. Z toho ‚investigativního reportování‘ je ale zřejmý názor víc než z většiny komentářů, které se v českých médiích objevují. V tomto případě názor na reorganizaci policie tlačili především přes velmi pečlivý výběr rozhovorů s jejími hlavními odpůrci. Pavlem Zemanem, Ivo Ištvanem, sociálně demokratickou poslankyní a bývalou vrchní žalobkyní Marií Benešovou, exministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Kdo chtěl být in v tom, o co hlavním odpůrcům policejní reorganizace jde, musel číst Lidové noviny. Je pozoruhodné, že nejvyšším žalobcům nepřipadá lehce zvrácené, že si hlásnou troubu svých názorů udělali z Babišova deníku. Shabu a Koutník ovlivňují veřejnou debatu nesrovnatelně víc, než kdokoliv z komentátorů tohoto listu.

Tady alespoň každý čtenář, který vědět chce, ví, že Lidové noviny jsou Babišovy. A může k nim kriticky přistupovat jako k tiskovému servisu Agrofertu a hnutí ANO.

Druhá skupina je podstatně záludnější. Jsou to specializovaní policejní novináři, často se jim také zavádějícím způsobem říká ‚investigativní‘. To, že za ‚investigativní‘ novinařinu jsou ve veřejném prostoru považovány neveřejné informace z policie, státních zastupitelství, tajných služeb, případně Bezpečnostní rady státu, je kapitola sama pro sebe. Policejní novináři bývají považováni za hvězdy svých redakcí. Průkopnicí této profese bývala Sabina Slonková v MF DNES, dnes šéfredaktorka internetového deníku Neovlivní. Na rozdíl od jiných zástupců tohoto druhu se ale vyvinula v mnohem svébytnější a na policejní agendě méně závislou autorku a mediální manažerku. Je ale jednou z mála vzácných výjimek.

Policejní novináři hrají zvláštní dvojroli. Jejich úspěch záleží na tom, že mají informace od policistů a dalších bezpečnostních složek. Zároveň v mnoha případech se svými zdroji souzní tak, že od nich ztrácejí jakýkoliv kritický odstup a fungují jako jejich marketingoví manažeři. Z tohoto mediálního podhoubí vyrostl kult neohroženého bojovníka proti korupci Roberta Šlachty.

Asi nejflagrantnějším případem je policejní reportér České televize Jiří Hynek. V divácích svými reportážemi a rozhovory vytváří dojem, že má detailní exkluzivní informace o případech vyšetřovaných protimafiánským útvarem. Často je má ve zvyku nafukovat, jako když při Šlachtově zásahu v Olomouci, známém jako Vidkun, v proudovém vysílání na ČT24 dlouho tvrdil, že v pozadí je solární byznys. Když se ukázalo, že je mimo, nijak se neobtěžoval divákům svůj úlet udávat na pravou míru. Když jakoukoliv Šlachtovu práci reportuje, je vyznění jednoznačně pozitivní. Skoro by stálo za to, aby si rada České televize nechala udělat u jeho příspěvků důkladnou analýzu vyznění obsahu. Své roli dostál, když se na tiskové konferenci zeptal policejního prezidenta, jestli odstoupí.

Podobnou roli při propagaci kultu Roberta Šlachty a také žalobců hrají i někteří redaktoři týdeníku Respekt. Především Jaroslav Spurný a Ondřej Kundra. Respekt je soukromé médium, patřící Zdeňku Bakalovi. Na rozdíl od veřejnoprávní České televize si může dělat, co chce . Jeho policejní novináři ale dostávají velký prostor právě ve veřejnoprávních médiích. Když Jaroslav Spurný v týdnu sporu o reorganizaci policie komentoval vývoj v debatním pořadu Události, komentáře, mixoval ‚exkluzivní‘ informace od olomouckého žalobce Petra Šeredy o vážném ohrožení kauz s vlastními názory o ‚elitním‘ útvaru policie, který chce policejní prezidium pod taktovkou ministra vnitra Chovance paralyzovat. Kritické příspěvky o práci Šlachty u policejních novinářů nenajdete.

Jsou dvě vzácné výjimky. Redaktor magazínu Reportér Jaroslav Kmenta a reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa mají často z policejních a bezpečnostních kruhů exkluzivní informace, ale na rozdíl od jiných jsou schopni přinést kritické investigativní pohledy na Šlachtu i žalobce.

To souznění se zdroji a proměna v jejich PR agentury je u policejních novinářů skutečně výjimečné. Kdyby takovou adoraci politiků, o nichž referují, provozovali političtí reportéři, bude to na první pohled směšné. Ani ekonomičtí redaktoři tady nebudují v takovém rozsahu kulty bankéřů nebo průmyslníků. Přilnutí k objektu popisu se dá srovnávat snad jen se sportovními komentátory. A to je přece jen o dost jiná branže.

‚Elitní‘ policisté a někteří žalobci už si na to PR zvykli a berou ho skoro jako automatické. Když se objevila zpráva, že si olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan pozval policejního prezidenta a jeho náměstka kvůli reorganizaci ještě před jejím zveřejněním k podání vysvětlení, dala jsem textu titulek Ištvan vyhrožoval policejnímu prezidentovi kriminalizací. Chvíli po zveřejnění mi volal velmi rozladěný Ištvan, co si to dovoluji. Na moji námitku, že je to moje interpretace jeho kroku, mi odpověděl, že „většina mediální veřejnosti“ to vidí jinak.

Bude zajímavé sledovat, jak zareagují policejní novináři, až se Robert Šlachta třeba rozhodne kandidovat za hnutí ANO Andreje Babiše. Nebylo by to zas tak výjimečné. Bývalý šéf protikorupční policie Tomáš Martinec kandiduje v krajských volbách za sociální demokraty. Policejní exprezident Martin Červíček za ODS. Nikdo z nich se ale netěšil šlachtovskému kultu policejních novinářů.