T-50 a nejbližší budoucnost

Dmitrij Sikorskij
29. 6. 2016  Eurasia24

V nejbližších dnech se má vznést do vzduchu sedmý letový prototyp ruského víceúčelového stíhacího letounu páté generace T-50. Další informace o programu PAK FA přináší ruský portál Ekonomika dnes.

Uvádí se, že tento prototyp již bude kompletně vybaven a že Sjednocená letecká korporace OAK (z ruského Объединенная авиастроительная корпорация) připravuje podklady pro výrobu základní (ověřovací) série 12 kusů nového typu letounu, kterými bude vyzbrojena jedna z letek ruského vojenského letectva.

Za zmínku stojí, že podle názoru OAK bude po zahájení výroby této skupiny letounů již možno hovořit o tom, že v Rusku byla zahájena sériová výroba stíhače T-50.

Jinou otázkou ale je, že proces přejímky strojů (armádou) se může časově natáhnout, pokud vezmeme do úvahy například problémy Američanů s jejich analogickými projekty letounů F-22 a 

F-35, díky kterým nemohly být tyto letouny po dlouhou dobu zařazeny do služby v armádě (USA).

Zástupce šéfredaktora časopisu Zbraně vlasti Dmitrij Drozdenko v rozhovoru poskytnutém Federální obchodní agentuře Ekonomika dnes uvedl, že bez ohledu na další okolnosti uplynou do zahájení sériové výroby T-50 ještě 1-2 roky.

„Takové problémy, jaké se vyskytly s americkým letadlem F-22, však s T-50 určitě nebudou. Všechny potřebné technologie včetně zařízení vyrábějícího kyslík již máme dávno úspěšně zvládnuty, i když to neznamená, že letounu se v době přejímacího řízení všechny problémy vyhnou. Právě proto je vyráběna ona základní 12kusová série, aby bylo v podmínkách zařazení nového letounu do služby u plnohodnotné bojové jednotky možno odhalit jeho případné slabiny,“ uvedl Drozdenko.

Podle jeho slov se ani nemůže stát, že by se žádný problém neobjevil, protože letoun páté generace je neuvěřitelně složité zařízení, ve kterém je do jednoho celku soustředěno obrovské množství těch nejmodernějších vojenských technologií.

„V tomto případě (sedmého prototypu) se bude v praxi zkoušet kompletní bojový stroj včetně elektroniky a prostředků detekce (protivníka i jeho zbraní), k čemuž letoun získal řadu ‚mozků’, ‚očí’, ‚uší’ a dalších nových schopností. A právě to vše dělá úkol úspěšně uvést letadlo do provozu složitějším,“ uzavřel Drozdenko.

Zatím také není jasné, jaké bude budoucí využití T-50 – zda nahradí některý konkrétní typ současných ruských letounů, bude s nimi operovat společně jako součást jednoho komplexu, či zda bude používán samostatně (jako pravděpodobné se jeví, že T-50 bude nejprve nahrazovat nemodernizované starší letouny Su-27 – pozn. Geo).

Vždyť Rusko v současnosti disponuje prvotřídními stíhačkami generace 4++, například letouny

Su-35S, které svými bojovými charakteristikami převyšují jak F-22, tak i F-35 – a přitom jsou výrazně levnější než T-50 (v zájmu objektivity je třeba uvést, že Su-35S sice disponuje mimořádně výkonným radarem a na rozdíl od amerického stroje je vybaven elektro-optickým systémem, nespornou a klíčovou výhodou F-22 jsou – kromě vlastností stealth – znatelně výkonnější pohonné jednotky, a to jak v režimu bez, tak i s přídavným spalováním. I letoun T-50 v této oblasti americký stroj překoná až ve druhé fázi svého vývoje, kdy se mj. díky novým motorům „přehoupne“ do generace 5+, (viz níže – pozn. Geo).

„Jistě, T-50 nějaké vojenské úkoly dostane – ale nehledě na to, stane se spíš jakousi platformou, na jejímž základě budou vyvíjeny technologie pro stíhací letouny dalších generací. Chcete-li, tak generací 5+ a 5++, které dnes leží na stolech projektantů. Naší (armádní) prioritou pro nejbližší roky proto bude nákup prověřených a osvědčených strojů generace 4++ a nikoli nejnovějších T-50,“ uvedl Drozdenko.

Za dané situace nebude ruské ministerstvo obrany mrhat penězi a nakupovat ve velkém stroje T-50 (prozatím – pozn. Geo), a to tím spíš, že v současnosti teprve probíhá „ladění“ stroje a nelze ani s ohledem na výrobu ověřovací série říci, že je to na sto procent hotový letoun.

Nelze také opomenout fakt, že stíhačka 5. generace je v Rusku vyvíjena již od 70. let. První projekt takového stroje byl zpracován jako MiG 1.44, ale události spojené s rozpadem SSSR zamezily jeho realizaci.

Také tato skutečnost dokládá, že ruské letectvo ani tolik nepotřebuje stíhačku 5. generace, jako spíš stroj, který bude efektivním bojovým prostředkem. V současné situaci je tedy podmínkou pro hromadný nákup T-50 ruskou armádou to, aby letoun svými vlastnostmi „na hlavu“ porážel analogické typy letadel – a tento požadavek zatím nesplňuje. Naše stíhačky generace 4++ přitom disponují prakticky všemi vlastnostmi připisovanými 5. generaci s výjimkou technologie stealth.

Dmitrij Sikorskij
Zdroj: rueconomics.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz