Jiří Jírovec
18. 7. 2016
Přímá demokracie je přitažlivý koncept. Udičku nahodil sám Okamura tím, že dvouslovné heslo dal do názvu vlastní politické strany. Jen žádné zbytečné detaily. Zatím postačí prázdné heslo a před volbami zaseknout. Pozornosti uniká, že lid svoji “vládu” nevlastní. To platí bez ohledu na to, jestli jde o tradiční volby nebo o tolik oslavované referendum. Kdo má peňauze, je pán, kdo jich má víc, je ještě větší pán – tak lze parafrázovat Cimrmana.
0
Volby vyhrávají ti, kteří mají peníze. Politické strany je dostávají od zájmových skupin, které očekávají, že jim investice bohatě vrátí.
Referendum je záležitost post-volební, a jako taková je vlastněna těmi politiky, kteří získali moc ve volbách. Ti si vyhrazují právo formulovat otázku, určit podmínky pro jeho konání i závaznost výsledku.
O referendu se hodně diskutuje, ale jen ve velmi obecné rovině. Zdůrazňována je forma před obsahem. Proto lze najít názor, že i špatné referendum nás jednou dovede k demokracii.
Zastánci přímé demokracie se, jako čert kříži, vyhýbají základní otázce: Co se stane, když se lid zmýlí a zjistí, že ke své škodě zvolil v referendu horší ze dvou možností.
Každá volba v sobě nese riziko chybného rozhodnutí. Záleží nejen na vstupní situaci, ale i na její změně s časem. To dobře dokumentuje zákonodárný proces Parlamentu. Každá novela nebo zrušení zákona je dokladem toho, že existují špatná i nepotřebná rozhodnutí.
Zde je příklad referenda, které se nabízelo v souvislosti s nápadem oživit malé město přitáhnutím turistů a jejich peněz.
V ontarijském městečku Deep River (4,200 obyvatel) přišla s tímto nápadem městská správa. Jde o to, že řidiči projíždějící po “Trans Canada Highway”, tedy silnici č.17, nevědí, že kousíček od této naprosto nudné komunikace se řeka Ottawa rozlévá na kilometr široké jezero s plážemi.
“Přitáhneme, oživíme a vyděláme” znělo jednoduché heslo.
Jenže pak se ukázalo, že po sedmnáctce projede několik tisíc aut denně a s tím vyvstal problém: jak dosáhnout, aby se pro spatření krás řeky Ottawy a otevření peněženky rozhodla jen přijatelná část řidičů.
V centru maloměsta totiž není dostatek parkovacích míst, o sdílení pláží s turisty nikdo nestojí a ve dvou restauracích a dvou kavárničkách je celkem místo tak pro 100 lidí.
Referendum se nakonec nekonalo. Místní týdeník se totiž chopil osvěty a radní nechtěli vypadat jako blbci. Nicméně, zůstává otázka, jak by byla řešena situace, kdyby místní lidé byli řekli “ano” turismu. Novým referendem, nebo jak jinak a po jaké době?
Existuje řada dobrých otázek pro referendum v českých zemích. Mezi ty nejzávažnější patří otázky války a míru. Chceme, aby ČR zůstala v organizaci, která připravuje válku s Ruskem? Chceme, aby se ČR dál zadlužovala nákupem zbraní, když nemáme dost peněz na zdravotnictví a školství?
Taková referenda ale nikdy nebudou. Lid by se, kupodivu, mohl rozhodnout chybně, byť ve svůj prospěch.
