Jiří Jírovec
23. 7. 2016
Václavu Klausovi se připisuje výrok, že neexistují špinavé peníze. No jistě, původně byly vytištěny jako naprosto čisté, skoro k zulíbání. Znečistěny byly, jakmile se dostaly do oběhu. Špínou i transakcemi. To samé platí i o zbraních. Původně byly všechny čisté, určené pro legální prodej, aby se vrátila investice do zbrojovek a hrdinové se mohli legálně zabíjet v politicky posvěcených konfliktech a válkách.
Střelné zbraně používají vlastní terminologii a tak se ty špinavé označují jako “nelegální”. Od tohoto slova je odvozen výrok, že zločiny nepáchají lidé, kteří zbraně drží legálně. Těch se prý dopouštějí toliko šmejdi, kteří si opatřují zbraně od překupníků a nebo je kradou.
Frázi o spojení nelegálnosti zbraně s jejím použitím při páchání zločinu papouškují s oblibou i čeští poslanci, kteří ve Sněmovně podporují myšlenku, že by se měl národ ozbrojit, aby mohl lépe čelit uprchlíkům, negrům, kozomrdům, (mu)slimákům a jiné verbeži přicházející zničit naše euro-atlantické a případně křesťansko-židovské tradice a hodnoty.
U českých poslanců platí otázka, kterou kdysi probírali V+W ohledně paniky: “To říkáte z blbosti a nebo za cizí peníze?”.
Absolutní pitomost pronesl i sám president, když tvrdil, že kdyby byli bývali návštěvníci baru v Paříži ozbrojeni, mohli útočníka zlikvidovat. Jan Schneider tuto představu masové sebeobrany vyvrátil celkem přesvědčivě ve vysílání ČT (23.7. 2016).
Zeman jistě není tak hloupý, aby nevěděl, že se ozbrojený dav hrdinně postřílí mezi sebou navzájem. Je ale dost chytrý na to, aby sbíral politické body tím, že se nebude protivit současnému trendu ve společnosti.
Právo držet zbraň, které obsahuje Americká ústava, se stalo zaklínadlem. Ústavotvůrci měli na mysli nejen lov zvěře a chránění vlastních stád před nenechavci, ale v neposlední řadě i obranu před případnou zvůlí státu.
“Sebeobranné” zabíjení civilistů policií lze jistě považovat za selhání státu, ale když pak někdo pár policistů odstřelí, jako upozornění, že se jejich (tedy státní) zločiny nedají tolerovat, občanstvo zamáčkne slzu a kvér do pouzdra. Zvlášť když jde jen o negry.
Po 9-11 byla vyhlášena “válka proti teroru”. Jde o velmi nosné heslo, které zakrývá, že se proti lidem, kteří jsou v zájmu určité ideje ochotni položit vlastní život a stáhnout přitom pod vodu přihlížející, stejně nedá nic dělat.
Pohled na tuto nevyhratelnou válku je například ZDE.
Je v něm zmíněn termín “copycat”, přeložený jako “opičení se”. Střílení v amerických školách se opakuje stále dokola, protože souvisí s obrovskou publicitou v mediích.
To samé platí o teroru na ulici, v nákupních centrech nebo barech. Jakmile se něco stane, nastartují televisní speciály a tiskové konference. Moderátoři pohazují počtem obětí, jako by šlo o góly nebo koše při sportovním utkání a do omrzení se v hodinových odstupech ptají, jestli je již známo, zda jde o islámský stát nebo o šílence. Presidenti pak začnou žvanit o válce proti teroru, přestože vědí (minimálně od svých poradců), že stejně nemohou nic dělat.
Politiky postižených zemí je možné do jisté míry chápat. Co si ale myslet o tom, když několik hodin po střílení v Mnichově zavede Chovanec namátkové kontroly na přechodech do Německa. Považuje snad česká vláda střílení za signál k velkolepé akci teroristů, kteří mají někde v Chebu naložená auta s dynamitem a kvéry, aby je nekontrolovatelně převezli do Německa přes námi nechráněnou hranici?
Media se na nic neptají a tak výsledek odpovídá bonmotu Edwarda Albeeho: “Kde se někdo ptá, tam nikdo neodpovídá a kde by někdo odpověděl, tam se nikdo neptá”. Tedy s tím rozdílem, že v Česku se na základní otázky zásadně neodpovídá.
