Jiří Baťa
8. 7. 2016
Při sledování událostí ve světě co chvíli člověk narazí na zprávy či informace, které vyvolávají nedobré pocity, mnohdy i soucit a smutek. Mám na mysli různé tragédie či neštěstí na železnicích při vykolejení či srážce vlaků, výbuchy a destrukce či požáry domů či hal, kde je soustředěno velké množství lidí, záplavy, sesuvy půdy atd., tedy události, při nichž přichází desítky, mnohdy i stovky lidí o život. Bývá či je zvykem, že při těchto neštěstích představitelé zemí, států, resp. jejich vlád vyjadřují upřímný a hluboký zármutek nad těmito událostmi, projevují soucit a smutek s pozůstalými.
Je to lidsky přirozené a také slušné, že na tato neštěstí a tragédie reagují představitelé států bez ohledu na to, zda k neštěstí došlo v zemi spřátelené, či ve zcela opačném postavení. To na straně, kdy jde lítost na vrub obětí, případně jejich pozůstalých.
Ve světě ovšem existuje i jiný druh neštěstí a tragédií, při kterých přichází o život ne desítky, ba ani ne sta, ale deseti tisíce nevinných lidí, mezi nimi také tisíce dětí. Paradoxně s těmi předešlými, nejsou tato neštěstí a tragédie náhodné, neúmyslné, neočekávané a už vůbec ne takové, nad kterými jejich strůjci vyjadřují nějaký soucit a smutek. Ano, jsou to různé záměrně vyvolávané válečné incidenty, které přes tisíce obětí mají jejich strůjcům přinést nějaký materiální či ekonomický užitek. Co na tom, že aby se k tomu dobrali, nechají pozabíjet tisíce nevinných, když pomineme také samotné vojáky, kteří bráníc svou zem, padli pro cizí zájmy.
Chceme-li udělat nějaké rovnítko mezi tragedií, resp. neštěstím a neštěstím, resp. tragedií, jako neštěstí, vychází nám naprosto nesouměřitelné skutečnosti. V prvním případě jde vyloženě o neštěstí, způsobené okolnostmi, které ve většině případů nelze předpokládat. I selhání lidského faktoru ve smyslu porušení či zanedbání nějakých daných povinností je víceméně důsledek vyšší moci, i když za jistých okolností by bylo možné neštěstí, či tragediím zabránit. Zde hraje svou závažnou roli slůvko „kdyby“, které však nelze brát jako faktor, rozhodující o možné vině či nevině původce neštěstí. Jinými slovy, lze sice mnohdy na viníka ukázat, nelze mu ovšem dávat za vinu úmysl, záměr nebo cílenou bezohlednost, protože osudovým chybám z pohledu lidského faktoru lze jen sotva zabránit. Přesto lze takové neštěstí považovat za události, které zasluhují oprávněný soucit a smutek jak nad obětmi, tak často i nad těmi, kteří neštěstí či tragédii způsobili. Jak již výše zmíněno, tato neštěstí a tragédie jsou poté ze strany i představitelů států či orgánů zcela na místě předmětem vyjádření soucitu a smutku nad obětmi a pozůstalými.
Na straně druhé jsou neštěstí a tragédie předem bezohledně, bezcitně a cynicky plánovaná s vědomím, že ztráty na životě jsou součástí takového plánu bez ohledu na následky na cestě k dosažení svých cílů. Paradoxně, zatímco na jedné straně lze jistým neštěstím a tragediím vyjadřovat hluboký zármutek nad osudovými tragickými událostmi, v opačném, tedy předem plánovaném neštěstí lze sice rovněž vyjadřovat nejen zármutek nad obětmi, ale současně oprávněný hněv, zlost či vztek nad bezohledností, cynizmem neřku-li zvěrstvy, které jsou páchány na nevinných lidech z důvodů, které jako osudové lze jen těžko považovat. Důvody těchto plánovaných ztrát na lidských životech jsou lidsky naprosto nepřijatelné, protože jsou přivoděny v důsledky války a válečných událostí. To je ale faktor neomluvitelný, odsouzeníhodný, svědčící o bezohledném zneuznání či opovržení lidského života ve srovnání s ekonomickými či geopolitickými zájmy a cíly strůjců válek.
Co horší, o dalších neštěstích a tragediích ve formě válek, plánovaného zabíjení lidí se i nadále intenzivně pracuje, vyvíjí se taktické plány USA a NATO na dobytí Ruska, s čímž je samozřejmě spojen i neplánovaný počet obětí, tedy neštěstí a tragédií, které by nemusely být. Přesto, že jsou vědomé, cílené a lidskými faktory plánované, lze jim, i když velmi obtížně, zabránit. Vůle lidí a národů by snad byla, ale chybí účinné prostředky, jak tomu zabránit. Je proto nutné všemi možnými dostupnými způsoby vynaložit veškeré úsilí, aby k plánovaným aktivitám USA, NATO a jejich spojenců k napadení RF nedošlo, protože by to neznamenalo jen miliony lidských obětí na obou stranách a nedozírné následky, ale svým způsobem i počátek zániku lidstva na této planetě. A to si, kromě USA, jejich jestřábů, generálů NATO, představitelů NWO přeje jen málokdo.
