Norbert Höring
23.7.2016 Střípky ze světa
„Řecko privatizuje železnici – koncesi dostanou Italové´,“ zněl dnes, smrtelně vážně, titulek zprávy Reuters navzdory tomu, že koncese byla udělena státnímu podniku,“ všímá si Norbert Haering. A obratem dodává, že „nejde o žádnou výjimku“, neboť o „privatizaci byla řeč i v případě dlouhodobého pronájmu řeckých letišť státní německé společnosti Fraport AG. V podmínkách, jež si kladou věřitelé, jde o zvýšení efektivnosti právě tak málo, jako v ´programech pomoci´ Řecku o skutečnou pomoc zemi.“
Řecko – stojí ve zprávě aténského korespondenta Reuters – „dosáhlo v privatizacích, požadovaných jeho mezinárodními věřiteli, pozoruhodného úspěchu. Příslušné grémium přijalo ve čtvrtek italskou nabídku převzetí železniční společnosti Trainose, ohrožené bankrotem, ve výši 45 miliónů EUR. Nyní ji převzala státní Ferrovie dello Stato. Privatizace jsou součástí podmínek mezinárodní finanční pomoci, mající Řecku umožnit vybřednout z dluhové krize.“
„Fraport AG nezakrývala, že si od dlouhodobého pronájmu čtrnácti ziskových letišť (ta ztrátová zůstanou Řecku), slibuje velmi lukrativní zisk. Když jej vláda v Aténách kvůli nízké ceně odmítala, byly zadrženy výplaty úvěrů, dokud Fraport požadovanou koncesi neobdržel. Další vydařená ´privatizace´, přinejmenším z pohledu věřitelů, kteří teď už v Řecku převzali moc bez všech okolků.“
„Veškerá rétorika kolem privatizačních podmínek je pokrytecká.“ Hlásá, že „cílem je, aby stát inkasoval peníze a hlavně aby se zvýšila efektivnost, poněvadž soukromníci to přece umí lépe než stát. Pokud však privatizace znamená, že se státní podnik střelí v co možná nepříznivém okamžiku, uprostřed deprese, za babku cizím státním podnikům, lze mít o poctivosti jisté pochybnosti.“
„Existuje i několik dalších lukrativních státních podniků, jež musí Řecko musí prodat pod cenou, protože vláda nemá nárok říci ne, je-li cena nevyhovující, a ve finále zůstane většinou jen jeden či několik málo zájemců. Člověk nemusí být zrovna jasnovidec, aby mu došlo, že už brzy se na lukrativním kšeftu bude podílet i francouzský a zřejmě také rakouský podnik.“
„Že právě touto cestou, kdy zahraniční podniky vyhánějí dopravní tarify do stratosféry, se řecké hospodářství konkurenceschopnějším nestane, je mimo pochybnost. Dálniční poplatky za kamióny jsou na řadě privatizovaných komunikací téměř prohibitivní už dnes. Na tom však zjevně nezáleží. Uprostřed Evropy to chodí znovu jako za dob starého dobrého kolonialismu. Německo a jeho spojenci jednají s Řeky stejně, jako dříve Anglie s Irskem či Indií. Ani tam přece nešlo o to, aby se kolonie rozvíjely. Na industrializaci platil zákaz.“
