Po korupčnících, nacistech a slonech v porcelánu prý kandidáti z bývalých tzv. východních zemí nemají šanci stát v čele OSN; kdo rozhoduje? Soudný rozum určitě ne..

Avatar
Původní autoři
Břetislav Olšer
23.7. 2016   Rukojmí
Po deseti letech tedy dojde ke střídání v čele OSN. Jedním z favoritů na post nového generálního tajemníka je současná bulharská ředitelka UNESCO Irina Bokovová. Prý však až příliš vřelé lne k Moskvě. Jasně, nestačí vůči Rusku ekonomické sankce a kolektivní vina za doping i údajná agresivní anexe Krymu, když byl v referendu až 97procentní souhlas většinových ruských obyvatel tohoto poloostrova pro jeho připojení k Rusku.

Po jihokorejském diplomatu Pan Ki-munovi, jemuž vyprší druhý pětiletý mandát letos v prosinci, a jeho ghanském předchůdci Kofim Annanovi, by se měl šéfem organizace nyní poprvé stát některý ze zástupců poskomunistických zemí východní Evropy. Želízka v ohni má tak nyní hned osm „východoevropských“ států: Bulharsko, Moldavsko, Makedonie, Černá Hora, Srbsko, Chorvatsko, Slovensko a Slovinsko. Mimo východoevropský region ale podali oficiální přihlášku také bývalí premiéři a ostřílení diplomaté v řadách OSN – Novozélanďanka Helen Clarková, jež aktuálně vede rozvojový program mezinárodního společenství, a Portugalec António Guterres, který byl komisařem OSN pro uprchlíky.

Ale je zde plus pro kandidujícího Slováka Lajčáka, třeba vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě, ovšem tři vězně z kubánské základny Guantánamo totiž přijalo v roce 2010 také Slovensko. Oficiální velkohubá prohlášení obou stran se tehdy nesla v duchu dobrovolné spolupráce. “Tímto rozhodnutím chceme pomoci prezidentu Baracku Obamovi, díky kterému v mezinárodních vztazích panuje nová atmosféra a který propaguje nové přístupy k řešení problémů. Je to projev solidarity ke spojencem, který řeší problém zděděný z minulosti,” uvedl velmi submisivně slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák, který je dnes jedním z kandidátů na šéfa OSN… https://vimeo.com/175716937?from=outro-embed

Část kandidátů se přesto zdá být předem vyřazena. Třeba srbský exministr zahraničí Vuk Jeremič může být atraktivním uchazečem hlavně pro Rusko, s nímž Bělehrad pojí silná aliance – méně už však pro USA kvůli otázce Kosova. Že by na půdě OSN konečně někdo pohovořil o humanitárním bombardování Srbska? Jisté otazníky se vznáší i nad favoritkou, bulharskou šéfkou UNESCO Irinou Bokovovou. V její prospěch svědčí zkušeností s vedením velké organizace pro výchovu, vědu a kulturu, ale rovněž fakt, že by vůbec poprvé zasedla v čele OSN žena… Václav Havel – humanitární bombardování…

V případě Bokovové vyvolá v očích Západu kontroverzi její až příliš vřelé vztahy s Moskvou. Britský bulvár ji kvůli tomu už v souvislosti s nadcházející volbou překřtil na „Putinova miláčka“. Bokovová tomu ovšem částečně sama nahrála, když při konfrontaci před Valným shromážděním odmítla odpovědět na to, co si myslí o ruské anexi Krymu.

A když je řeč o New Yorku a OSN, vrátí se mi opět vzpomínky na to, jak jsme se z našeho newyorského velvyslanectví na Madison Street vydali v chrysleru do budovy OSN na břehu East River, po První Avenue mezi 42. a 48. ulicí na newyorském Manhattanu. Velvyslanec české mise při OSN JUDr. Vladimír Galuška, syn slavného otce a tvořitele skvělých výstav Expo Montreal či Osaka, mně poskytl tuto nevídanou výhodu. A varování, že kdybych usnul v metru na trase do Bronxu, mohl by mě někdo jen tak z plezíru polít benzínem a zapálit. Jinak je prý New York docela bezpečný…

OSN… Snímek Břetislav Olšer

Mohl jsem použít též městskou hromadnou dopravu a jet metrem trasou 4, 5, 6 nebo 7, až na stanici Graned Central Station a potom jít pěšky po dvaačtyřicáté street…. Anebo to risknout autobusem č. M15, M27, M42 nebo M10. To bych ale přišel o možnost vjet autem kolem hlídkujících policistů až do podzemních garáží budovy OSN a výtahem do patra s tiskovým oddělením. A pak se vydat na prohlídku sálu Valného shromáždění, nebo si snobsky vyzkoušet jednu z polstrovaných židlí v sálech, v nichž zasedá Valné shromáždění OSN či její Rada bezpečnosti. V předsálí s replikou Picassova obrazu Guernika.

Jeden by neřekl, co vše skrývá tiskové oddělení OSN. Třeba o tom, jak generální tajemník OSN Kofi Annan trávil ve stínu této bohulibé organizace svůj život od roku1962, nikdy nepracoval jinde a nezabýval se ničím jiným než „humanitárními aktivitami“ OSN. Zalíbilo se mu zde. Nulová odpovědnost, jistý příliv financí a rozhodovací pravomoci. Co více si přát? „Korupce je klíčovým prvkem hospodářské nefunkčnosti a velkou překážkou zmírňování chudoby a hospodářskému rozvoji,“ prohlásil pokrytecky generální tajemník Kofi Annan v roce 2003 před Valným shromážděním OSN.

Nicméně to byl právě on, jehož rodina, konkrétně syn, kdo byl královsky placen z peněz OSN v rámci programu „Ropa za potraviny“ v letech 1998 – 2003. OSN najaly pro kontrolu dovozu irácké ropy v rámci tohoto programu švýcarskou firmu Cotecna Inspection SA, která byla příjemcem velmi vysokých částek za jeho administraci. Kojo Annan, syn Kofi Annana, v té době již generálního tajemníka OSN, byl zaměstnancem a také externím poradcem této společnosti, o které je jen velmi málo známo, a jejíž příjmy se však počítaly v desítkách milionů dolarů.

Věc začala vyšetřovat také nezávislá komise amerického kongresu, neboť USA platí dobrou čtvrtinu rozpočtu OSN (a OSN na oplátku toleruje útočné války USA a okupaci cizích států za účelem získání kontroly nad ropnými zdroji). V této souvislosti se vyjádřil tedejší senátor za Minnesotu Norm Coleman, předseda stálého vyšetřovacího výboru Senátu, že “se jedná o nejrozsáhlejší podvod, který se odehrál v historii OSN”. Základní výdaje této organizace podle něj dosáhnou 5,53 miliardy dolarů (110,3 miliardy Kč), přičermž Spojené státy platí rozpočet OSN z 22 procent a jsou jejím největším přispěvatelem, platí tedy 450 milionů dolarů ročně. Je to možná jen formální fakt pro pochopení toho, že šéfem OSN se musí stát muž nebo žena, kteří si uvědomují, že koho chleba jí, toho píseň zpívají..

Rusko přispívá do kasy OSN o něco menší částkou než USA, Norsko bylo ještě nedávno s více než 150 miliony norských korun sedmým největším finančním přispěvatelem OSN. Příspěvky členských států EU pokrývají téměř dvě pětiny rozpočtu OSN a Unie je se svými členskými státy největším světovým přispěvatelem rozvojové pomoci…

Kolik toho už útroby budovy OSN pamatují. Stejně jako moji přátelé nejen z české ambasády v New Yorku. Třeba když mi vyprávěli, jak se zde v roce 1974 bez okolků představil jako nový palestinský pozorovatel OSN Jásir Arafat. U řečnického pultu Valného shromáždění máchal olivovou ratolestí míru, přitom prý byl ve vojenské uniformě, s arabským šátkem na hlavě a za pasem s koženým pouzdrem, v němž měl údajně nenabitou berettu.

Při svém prvním vystoupení před Valným shromážděním OSN zase v roce 2009 Muammar Kaddáfí zuřivě spílal Radě bezpečnosti a nazval ji “teroristickou”. Politiku zemí, které v Radě bezpečnosti mají právo veta, označil za nepřijatelnou a roztrhal Chartu OSN. Ptáte se, proč byl pár let poté během tzv. “bezletové zóny” pod patronací OSN a NATO zlynčován povstalci s tichým souhlasem USA..,?

V sále Rady bezpečnosti OSN…. Snímek Břetislav Olšer

A přitom všechno začalo tak idylicky; 28. června 1919 byla po skončení 1. sv. války podepsána Versailleská smlouva, čímž došlo k vytvoření Společnosti národů se sídlem v Ženevě. Jejím úkolem byla poválečná demilitarizace a udržení světového míru. Po tragickém fiasku, kdy 26 takto sdružených států nedokázalo zabránit vypuknutí druhé světové války a jejím strašlivým obětem, bylo nutné hledat nové cesty už globálního poválečného mírového uspořádání. Výsledkem bylo založení OSN… Takže už přes šedesát roků se v OSN mluví šestí oficiálními úředními jazyky – angličtinou, arabštinou, čínštinou, francouzštinou, ruštinou a španělštinou, když v samotném New Yorku se lidé dorozumívají asi 170 rozličnými jazyky a více než třetina jeho obyvatel se narodila mimo Spojené státy.

A ještě zajímavost; první evropskou osadu ve východní Americe pod názvem Nieuw Amsterdam založili Nizozemci už v roce 1614 za účelem obchodu s kožešinami. Mohl za to šéf nizozemských kolonií Peter Minuit, jenž koupil ostrov Manhattan od kmene Lenape za 60 guldenů, tedy ne, jak tvrdila legenda, za skleněné korálky a láhev whisky v hodnotě 24 dolarů. A právě na Manhattanu bylo postaveno na břehu East River sídlo OSN, v němž se někdy děly věci…