Miroslav Polreich a Jan Schneider
7. 7. 2016
Důstojnost těch, kteří vládnou, spočívá v tom, že nemluví mnoho, a to, co řeknou, pak dodržují.
Důstojnost těch, kteří jim vládu propůjčili, spočívá v tom, že dobré vláděse podřizují a špatnou vládu vedou k odpovědnosti. V dějinách zemí, které spojuje členství v NATO, bylo nepochybně mnoho důstojných chvil. Jejich obyvatelé se na ně jistě hbitě rozpomenou.
My tak činíme vzpomínkou na dobu před před 40 lety, kdy dozrála myšlenka Charty 77, důstojně požadující po tehdejší československé vládě, aby dodržovala zákony vlastní země, mezi jinými i „helsinské“ mezinárodní pakty (o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech).
REKAPITULACE
Z níže uvedeného textu Washingtonské smlouvy z roku 1949, zakládajícího a hlavního dokumentu NATO, je patrné, že obsahuje jediný závazek, uvedený právem a nikoliv náhodou v prvním článku. V něm se smluvní strany v souladu s Chartou OSN zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.
Ostatní ustanovení Washingtonské smlouvy se týkají implementace tohoto jediného závazku, a k tomu deklarují snahu udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.
VÝZVA
Signatáři této Washingtonské charty apelují na vlády členských státůNATO, aby dodržovaly závazek,
vyplývající z Washingtonské smlouvy, urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovou cestou.
Žádají, aby vlády snižovaly napětí, ukončovaly konflikty a zvyšovaly důvěru mezi státy,
vojenskými či politickými bloky i lidmi vůbec.Ostatněv době, kdy v myslích mnoha politikůmísto
věrnosti těmto zásadám začínají chrastit zbraně, jiné cesty k budoucnosti ani není.
Signatářem této smlouvy se může stát kdokoliv, kdo svůj podpis tohoto textu zašle vláděsvé země.
TEXT WASHINGTONSKÉ SMLOUVY
Washington D.C., 4.dubna 1949
Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Jejich snahou je podporovat stabilitu a blahobyt národův severoatlantickém prostoru. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti. Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě.
Článek 1: Smluvní strany se zavazují, jak je uvedenov ChartěOSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem
neslučitelným s cíli OSN.
Článek 2: Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení z konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi všemi smluvními stranami jednotlivěnebo společně.
Článek 3: Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílůtéto smlouvy, budou smluvní strany jednotlivěi společněstálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.
Článek 4: Smluvní strany budou společněkonzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany.
Článek 5: Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropěnebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojdeli k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetněpoužití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho
důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Článek 6 (po doplnění článkem 2 Protokolu k Severoatlantické smlouvěo přistoupení Řecka a Turecka): Pro účely článku 5 se za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran pokládá ozbrojený útok na území kterékoli smluvní strany v Evropěnebo Severní Americe, na Alžírské departmenty Francie (dne 16. ledna 1963 vzala Rada na vědomí, že pokud jde o bývalé alžírské departmenty Francie, stala se příslušná ustanovení této smlouvy od 3. července 1962 nepoužitelnými), na území Turecka nebo na ostrovy pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka; na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli smluvní strany, jež se nacházejí na těchto územích nebo nad nimi nebo na kterémkoli jinémúzemí v Evropě, kde byla umístěna okupační vojska kterékoli smluvní strany v den vstupu této smlouvy v platnost, nebo ve Středozemním moři, nebo v severoatlantickém prostoru severněod obratníku Raka.
Článek 7: Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy OSN, vyplývající z Charty, ani základní zodpovědnosti Rady bezpečnosti za zachování světového míru a bezpečnosti.
Článek 8: Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současně platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.
Článek 9: Smluvní strany tímto zřizují Radu, v níž bude každá z nich zastoupena, abyprojednávala věci týkající se plnění této smlouvy. Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli pohotově sejít. Rada zřídí takové pomocné orgány, jaké mohou být potřebné, zejména ihned zřídí výbor pro obranu, který bude doporučovat opatření nutná k k plnění článků3 a 5.
Článek 10: Smluvní strany mohou na základějednomyslného souhlasu vyzvat kterýkoli jiný evropský stát, který je schopen napomáhat rozvoji zásad této smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantického prostoru, aby přistoupil k této smlouvě. Každý takový smluvní stát se může stát smluvní stranou tím, že uloží u vlády Spojených státůamerických svoji listinu o přistoupení. Vláda Spojených státůamerických vyrozumí každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení.
Článek 11: Tato smlouva bude ratifikována a její ustanovení budou smluvními stranami plněna v souladu s jejich ústavními postupy. Ratifikační listiny budou uloženy co nejdříve vládou Spojených států amerických, která uvědomí všechny ostatní signatáře o každém uložení. Smlouva vstoupí v platnost mezistáty, které ji ratifikovaly, jakmile budou uloženy ratifikační listiny většiny signatářů, sestávající z ratifikačních listin Belgie, Francie, Kanady, Lucemburska, Nizozemska, Spojeného království a Spojených států, a pro další státy smlouva nabude účinnosti dnem uložení jejich ratifikačních listin. (Smlouva vstoupila v platnost 24. srpna 1949 po uložení
ratifikačních listin všech signatářských států.)
Článek 12: Poté, co bude smlouva v platnosti deset let, nebo kdykoli později, se smluvní strany, jestliže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního práva a bezpečnosti.
Článek 13: Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vláděSpojených státůamerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.
Článek 14: Tato smlouva, jejíž anglické i francouzské znění mají stejnou platnost originálu, bude uložena v archivu Spojených států amerických. Řádně ověřené kopie budou touto vládou předány vládám ostatních signatářů.
Text této výzvy byl podepsán v HavlíčkověBrodě, uprostřed České republiky, která leží v srdci
Evropy, ve výroční den upálení Mistra Jana Husa 6. července 2016,
Miroslavem Polreichem a Janem Schneiderem.
