Mirko Raduševič
3. 8. 2016 Literární noviny
V noci 5.dubna roku 1992 začalo obléhání Sarajeva Jugoslávskou lidovou armádou. Vzpomíná na to bosenská turkoložka Amina Šiljak Jesenkovićová a přirovnává tehdejší boj k neúspěšnému puči na svržení tureckého prezidenta Erdogana.
Vzpomínka není náhodná, neboť nitky k pučistům vedou do Bosny a Kosova k teroristické organizaci Fetullah, což Jesenkovićová také uvádí a tvrdí, že tato organizace Fetullah Terrorist Organization (FETÖ) se zde objevila se začátkem bosenské války (viz ). FETÖ následně v roce 1998 vytvořila v Bosně vzdělávací systém škol zvaný SEMA. „Přišli sem lidé a řekli, že chtějí podpořit vzdělání dětí z nemajetných rodin,“ a k tomu dodává, že lidé z FETÖ přišli také s heslem: „Dobudeme a ovládneme svět.“
Klíčovou roli v tomto systému sehrává International Sarajevo Burch University. Údajně základní myšlenkou organizace FETÖ je, že zakládáním škol budou jejich absolventi moci pracovat ve státní správě a tím ovládnou svět. Jde o využívání náboženského cítění lidí. Za vším má stát kazatel Fetullah Gülen a jeho stoupenci. Mluví se o něm, jako o muslimském Georgy Sorosovi.
To, že to nyní po neúspěšném puči proti Erdoganovi nebude v Bosně jednoduché, naznačuje další bosenský intelektuál ze sarajevské univerzity, tentokrát profesor literatury Enver Kazaz, který se začal posmívat zmíněné turkoložce Jesenkovićové a dalším bosenským intelektuálům, ale zejména politikům v čele s Bakirem Izetbegovićem předsedou předsednictva Bosny a Hercegoviny. Úsměv na tváři mu vyvolalo jejich přehnaně se projevující roztrpčení a žal nad možným koncem vlády Recapa Erdogana. Přitom nikdy prstem nehnuli proti islámskému extremismu představovanému podle Kazaze Saudskou Arábií ani si nikdy nevšímali autokratického vedení Turecka Erdoganem. Jakoby jim toto vše vyhovovalo. Najednou za pučem by podle nich měli stát sionisté a Gulan. Obvinil z islamofobie a neo-osmanského fantasmagoratu bosenské elity, trpící podle něj politickým emocionalismem.
Tomuto odpovídá dilema současného vedení Bosny, kdy Sarajevu je velice nepříjemný odklon Erdogana od USA a jeho sbližování s Ruskem. Přitom bosenští politici musí do světa vytrubovat svoji absolutní příslušnost k Erdoganovi, a přitom mají obavu, že mohou ztratit podporu USA.
To souvisí se zprávami, že Bosna ani Kosovo nemohou ani nechtějí nic podnikat proti politice USA, která údajně má podporovat organizace FETÖ. Přitom to byli údajně také bojovníci této organizace, kteří se podíleli na puči v Turecko a měli mít své zázemí v Bosně a Kosovu (viz).
Americké zájmy se neshodují s Erdoganovými
To, že bude mít Bosna problémy se svým rozhodováním je jasné, když čteme na amerických a západních serverech opět texty analyzující puč v Turecku a které se přitom vracejí do nedávné minulosti a rozebírají úlohu CIA a Gülana. V popisu těchto vztahů hraje prim znalkyně nejen tureckých poměrů Sibel Edmonsová, informátorka amerických bezpečnostních služeb. Upozorňuje na osobnost Grahama Fullera, analytika amerického thinktanku RAND corporation ( viz ), šéfa CIA v Kábulu a náměstka instituce NIC. Fuller se v roce 2006 zasazoval proti vyhoštění Gülana z USA. Další osobou, která je pojítkem mezi CIA a Gülanem je podle Edmonsové Morton Abramowitz, další operativec CIA v Turecku a také později zde bývalý velvyslanec. K těmto informacím přičtěme informace od bývalého šéfa tureckých výzvědných služeb Osmana Nuri Gündeşe, který ve svých pamětech popisuje fungování výše uvedených Gülanových škol ve světě, které fungovaly například v Uzbekistánu a Kyrgyzstánu k pokrytí činnosti 130 agentů CIA ( viz ).
V těchto zdrojích se také mluví o Gülenových cílech, kterými bylo, jak je shora také uváděno, vychovat v těchto školách žáky, kteří by ve státních institucích převzali politickou kontrolu. Svědčí o tom Gülenův proslov ještě ze začátku devadesátých let: „Vyzýváme naše přátele, kteří zastávají pozice v zákonodárství nebo administrativě země, aby se připravili, když nadejde náš čas, k vedení správy země… Musíme vyčkat na správný okamžik a nesmíme to uspěchat.“ Některé zdroje (Ahmet Sik: Imam’s Army ) mluví o tom, že až 95 procent zaměstnanců policie stojí za Gülenovým hnutím Hizmet.
Účelem není zde popisovat, proč USA více sympatizují s Gülenem než s Erdoganem. Dodejme jen pro úplnost, že USA nevyhovuje Erdogan svojí specifickou nezávislou zahraniční politikou. Například rozdíl mezi Edoganem a Gülenem je ve vztahu k Izraeli, kdy Gülen má blízko k židovské lobby v USA a je známá jeho kritika tureckých aktivistů na lodi Mavi Marmara, kteří chtěli pomoci Palestincům (Gaza Freedom Flotilla). Zatímco, Erdogan je silně protiizraelský. Proto USA využívaly mnohokrát Gülenovo hnutí Hizmet k oslabování Turecka. Dokonce se mluví o tom, že kdyby puč v Turecku uspěl, probíhal by soudní proces, kde hlavními obviněnými by byli Erdogan, ministr vnitra Efkan Ala, šéf výzvědné služby Hakan Fidana bývalý premiér Ahmet Davutoglu a to zejména pro podporu PKK, která je považována za teroristickou organizaci.
Vraťme se k Bosně a citujme v souvislosti se shora uvedeným zdejšího tureckého velvyslance Cihad Erginay, který rezolutně upozornil bosenské vedení, že musí místní úřady přijmout rozhodná opatření proti školám Fetullaha Gülena, ale diplomaticky tyto školy nejmenoval. Uvedl, že některé země přijaly již opatření proti těmto vzdělávacím institucím a apeloval na bosenskou vládu, aby rovněž tak učinila. „Očekáváme, že vlády na celém světě se připojí k boji proti této teroristické organizaci, neboť jsme svědky, jak infiltrují státní instituce. Čelit tomuto jevu je to povinností, a to jak státních institucí a stejně tak rodičů, kteří posílají své děti do těchto škol,“ uvedl ve svém upozornění turecký velvyslanec v Bosně.
Co málo se ví o Andrićovi
I u nás je velice populární spisovatel Ivo Andrić s jeho popisem Bosny, za což byl také oceněn Nobelovou cenou. Literární vědci zkoumali ze všech úhlů jeho dílo a málo se se již věnovali jeho dřívějším pracem, ke kterým patří také disertační práce „Vývoj intelektuálního života v Bosně pod vlivem turecké nadvlády“ (Razvoj duhovnog života u Bosni pod uticajem turske vladavine). Dlouho tato práce psaná na vídeňské univerzitě zůstala nepřeložená do srbochorvatštiny. Vysvětluje se to tím, že disertační práce údajně, aby se Andrić zalíbil svým profesorům, je značně protiislámská a spisovatel se proto bránil tomu, aby nebyla překládána. K překladu došlo až po jeho smrti v roce 1982. Například, již nežijící rakouský slavista Heinrich Felix Schmid otevřeně píše o Andrićovi, že odmítal uznat pozitivní vliv islámu a Turecka na bosenskou kulturu. Další již také zesnulý teoretik literatury dříve profesor na Univerzitě v Innsbrucku Zoran Konstantinović píše o Andrićovi, že tento klasik co možná nejhorším možným způsobem psal ve své dizertaci o příchodu islámu do Bosny.
Citujme přímo z Andrićovy práce: „S dobytím Konstantinopole Turky (1453) utržila evropská civilizace obrovskou ránu. Je jen málo zemí, které sdílely těžký a bolestivý osud jako je to v případě Bosny.“ „Bosna bránící se podjařmení Západu, se nakonec silou osudu dostala pod ujařmení Východu.“ Dále napsal Andrić i pro dnešek platnou až prorockou větu: „Pod tlakem nezdravých nábožensko-politických okolností se Bosna vydala vstříc propasti.“
Dále se v Andrićově disertační práci dočteme: „Z geografického hlediska by Bosna měla spojovat Podunají s Jadranem, což znamená srbsko-chorvatský element a zároveň by spojovala dvě různorodé oblasti evropské kultury. Tím, že Bosna podlehla islámu, tím tato země nejen nemohla splnit předurčenou roli, ale také se nemohla účastnit a být součást křesťanské Evropy (, ke které patří svou etnografickou a geografickou charakteristikou). Naopak z důvodů zdejší islamizace se stala překážkou pro křesťanský Západ.“ Nakonec k tomu klasik srbochorvatské literatury dodává, že idea osmanského státu a islám pouze vlastně posloužily jako prostředek k uchování vlastnictví půdy a moci, což z přijetí islámu plynulo.
