Ivan S.
5.8.2016 NWOO
Zatímco Hillary Clinton jako ministryně zahraničí veřejně vítala zlepšení vztahů s Venezuelou, její emaily, které odchytila WikiLeaks, odhalily, že soukromě tuto zemi zesměšňovala a pokračovala v podporování snah o její destabilizaci. V roce 2010 se Clintonová zeptala Artura Valenzuely, tehdejšího náměstka ministryně zahraničí pro záležitosti západní polokoule, jak „si ochočit Chaveze“. Valenzuela odpověděl: „Musíme bedlivě zvážit následky jeho veřejné konfrontace, ale i pro další partnery v regionu bychom se měli poohlédnout po příležitosti pomáhat.“
Jeho odpověď byla v souladu se strategií ambasády USA v roce 2016, která byla také odhalena ve zpravodajských depeších WikiLeaks: „Kreativní nápřah USA k Chávezovým partnerům v regionu vrazí mezi ně a Cháveze klín“, zní důvěrná depeše z amabasády. „Nebudeme-li brát vážně Chávezovy výlevy, budeme ho tím ještě více frustrovat, čímž vydláždíme cestu pro další chybné kalkulace jako v Bolívii. Necháme prostor i pro další mezinárodní hráče, aby mohli reagovat.“
Španělsko bylo jednou ze zemí ochotných pomáhat USA v jejich podvratné strategii zahraničních vztahů. Bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albright přeposlala zprávu od administrativy konzervativního premiéra Mariana Rajoye z roku 2012, v níž jsou vyjádřeny záměry „přeorientovat zahraniční politiku Španělska tak, aby mohlo spolupracovat s USA v Latinské Americe, a to zejména na Venezuelu a Kubu… S tím, jak se rýsuje změna na Kubě a něco významného ve Venezuele (a možná i v oblasti And), pevnější pracovní vztahy mezi USA a Španělskem by mohly být velmi prospěšné.“
Při svém zaměření na regionální shromáždění se Clintonová věnovala především Venezuele. Na prohlášení OSN proti puči v Hondurasu v roce 2009 – který podporovala – Clintonová reagovala tak, že odvedla pozornost na Venezuelu: „OK – ale odsoudili někdy Venezuelu za potlačování svobody tisku ?“ napsala zástupci vedoucího štábu Jaku Sullivanovi.
Odpověděl „Já o tom silně pochybuji. A to je jen špička ledovce“, na což mu Clintonová napsala „Ach, ten příslovečný ledovec.“
Clintonová si dávala pozor, aby nereagovala na všechny „šaškárny“ Huga Chaveze, ale její štáb trval na tom, že venezuelská politika ohrožuje zájmy USA
Role USA v nezdařeném pokusu o svržení Huga Cháveze
Email s doporučením, jak nakládat s fondy USAID (US agentura pro mezinárodní rozvoj), naléhavě navrhoval přestat s podporou levicových států jako Venezuela, Ekvádor, Nikaragua a Kuba, protože ty peníze „by mohly podkopat skutečný demokratický vývoj předáním ‘vlastnictví’ centralistickým populistům“.
Clintonová by měla používat výrazy jako „‘místní vlastnictví’ v jemnějších odstínech“, aby její slova nemohli „proti ní použít demagogové a kleptokrati“, psalo se v emailu. Jakékoliv fondy tekoucí do takových nespolehlivých států, stojí tam dále, musí být provázeny „změnami v lidském chování“.
Mezinárodní pomoc Venezuele byla zastavena, naproti tomu vysílání proti místní „propagandě“ nabralo na intenzitě.
Rada pro rozhlasové a TV vysílání (BBG) – která provozuje stanice Martí, Hlas Ameriky, Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, Rádio Svobodná Asie a rozhlasové sítě na Středním Východě – žádalo v roce 2010 v emailu adresovaném Clintonové o navýšení rozpočtu, aby mohli „bojovat proti snahám veřejné diplomacie ‘nepřátel’ Ameriky, za které on (předseda Walter Isaacson) označil Irán, Venezuelu, Rusko a Čínu“.
BBG s ročním rozpočtem 700 milionů USD, který byl nyní navýšen na více než 750 mil. USD – muselo čelit „rostoucí konkurenci v podobě vměšování ostatních vlád do mezinárodního vysílání … včetně venezuelské TeleSUR“.
O měsíc později, když byl radě rozpočet zkrácen, senátor za Floridu, kubánský rodák Ileana Ros-Lehtinen navrhoval, aby zdroje směřovaly do zemí s nejvyšší prioritou jako je Kuba, Venezuela a Ekvádor.
„Tak to roztočíme – a budeme pokračovat v našich plánech“, odpověděla Clintonová.
Další uniklý email od Stratforu popisuje BBG jako „zodpovědnou za rozhlasovou a TV agresi proti Kubě“, což ji zařadilo do samostatné kategorie se státní podporou téměř 40 mil. USD. Rada se vyvázala z kontroly ministerstva zahraničí v roce 1999, a oficiálně se stala nezávislou agenturou. „Kongres se shodl na tom, že věrohodnost zahraničního vysílání USA je klíčová pro jeho efektivitu jako nástroje veřejné diplomacie“, což odpovídá rozpočtu schváleného Kongresem pro zahraniční operace.
Zatímco k Venezuele se Clintonová obrátila zády, zaujala přívětivý postoj vůči latinskoamerickým aktérům, kteří stojí proti levicovým politikům země.
Šéfka její kanceláře a vedoucí štábu Cheryl Millsová jí doporučila nominovat Mari Carmen Aponte do funkce velvyslankyně USA v El Salvadoru. Aponte, jak se píše v emailu, „důsledně bojovala proti snahám Kuby a Venezuely o získání vlivu ve Střední Americe, a díky jejím vyjednávacím schopnostem USA a El Salvador otevřou nové, společně financované elektronické monitorovací středisko, které se stane neocenitelným nástrojem v boji proti mezinárodnímu zločinu“.
Ta jmenování získala a později se stala náměstkyní ministryně zahraničí pro záležitosti západní polokoule.
Clintonová také vyvolala nelibost vůči sobě výkřikem „Vítězíme!“, když venezuelská opozice v roce 2015 získala většinu křesel v parlamentu, a svým působením ve funkci ministryně zahraničí v době, kdy Národní bezpečnostní agentura pravidelně špehovala Venezuelu.
TELESUR ENGLISH, 27. července 2016
Zdroj: https://venezuelanalysis.com/analysis/12104
