Může být finlandizace aplikovaltelná v jiných zemích, například v Česku? Jak se mění politická mapa České republiky?

Avatar
Původní autoři

Veronika Sušová -Salminen
16. 8. 2016     Kulturní noviny (značně kráceono)
Nemyslím, že finlandizace je pro Česko vůbec aktuální, protože jako členové EU a NATO máme zahraničněpoliticky velmi jasně definované místo a manévrovací prostor. Něco jako finlandizace kromě toho vyžaduje výrazné politiky s páteří, kteří umí myslet strategicky a nemají strach. Země jako ČR hledají jenom ochranu, ale nedělají skutečně strategickou zahraniční politiku v rámci prostoru, který malé země mají. O něčem podobném jako finlandizace se mluvilo v souvislosti s Ukrajinou, kde by to bylo určité řešení. Jenže současné elity na Ukrajině dávají přednost totální závislosti na Západu. Finlandizace je reálpolitické řešení, které dneska nahradila všeobecná ideologizace a mluvení o hodnotách a principech.


Kulturní noviny: Už několik let se zásadně mění politická mapa České republiky. Naši levici nejprve rozštěpila volba prezidenta Zemana, posléze válka na Ukrajině, pak uprchlická krize, nejnověji Brexit – a jistě přijdou i další fenomény. Mám pocit, jako by dělicí čára dneška vedla spíše než mezi pravicovou a levicovou částí naší společnosti mezi pražskou kavárnou (lhostejno, jakého politického zaměření), odtrženou od života, a zbytkem populace, stojícím na pevné zemi. Jak to cítíte jako Pražačka žijící ve Finsku? Mimochodem, existuje ve Finsku podobná polarizace mezi hlavním městem a „venkovem“?

Velká ideologizace politiky vede k polarizaci. A ideologizaci doprovází zase moralizace, která vlastně paralyzuje politiku, protože ji depolitizuje. Dneska jako by se neslušelo vidět politiku jako konflikt a demokratickou politiku jako určitý konsenzus o tom, jak se takový konflikt vede. Dnes se politika začíná chápat tak, že nemá jít o klasické přerozdělování zdrojů, ale o hodnoty dobra a zla a nějaký vyšší princip, a materiální věci jsou dnes „pod úroveň“. V důsledku toho chybí skutečné alternativy, všechny strany a politici nabízejí a pak dělají stejnou politiku s nějakými kosmetickými rozdíly. A neoliberalismus si dál za oponou mluvení o hodnotách přerozděluje zdroje směrem nahoru, zatímco většina se má spokojit s drobty, ale cítit se přitom dobře, že je na té „správné straně“.

Všimněte si toho, že sám pojem pražská kavárna nemá vlastně politický smysl, je to pojem estetizující a zase depolitizující. Stejně tak je to s kritikou prezidenta Zemana, cílenou třeba na jeho fyzické vlastnosti, či na rysy takzvaných „buranů“ – to jsou ve své podstatě estetické postoje. Pojem venkov, který jste použil vy, se vlastně nepoužívá. Máme tu „kavárnu“ nebo „elity“ versus „burani“ a „plebs“, který už pro některé nemá kvality vhodné pro demokratické rozhodování a neměl by o ničem zásadním rozhodovat. To všechno je „post-politika“.

Tohle rozdělující vidím jako výsledek sterility současné post-politiky. Ta vaše metafora, že venkov stojí na pevné zemi, nenaznačuje nic jiného, než že lidé zoufale hledají způsob, jak vyjádřit a vůbec definovat svoje zájmy a problémy z politického hlediska. Je tu problém politické nereprezentace. Prezident Zeman se stal „tribunem lidu“, který se vědomě sociokulturně přibližuje obyčejnému člověku, mluví za něj jeho jazykem a pomáhá kanalizovat emoce. Ale tohle vůbec nestačí. Musíme se dostat od rétoriky zpátky k politice.

A samozřejmě, že sterilní neoliberální konsenzus, který si nárokuje univerzální pozici liberálního a demokratického, využívá zase všechny rétorické prostředky k tomu, aby se nic nezměnilo. A nejde o slova, ale o podstatu, která se rozhodně nezměnila – o spravedlivé a sociální přerozdělování zdrojů ve společnosti, jež bylo vždy otázkou politického boje.

A k vaší druhé otázce: Tak silnou polarizaci jako u nás mezi hlavním městem a venkovem ve Finsku nespatřuji. Ale všimla jsem si, že tu jsou určité rivality mezi lidmi ze severu (kde bydlím například já) a jižany nebo lidmi z Helsinek. Je to ale spíš otázka lokální hrdosti: něco ve stylu, že „my tady na severu nejsme změkčilí jako lidi z jihu a hlavně z hlavního města“. Dodám ale, že bydlíme hodně blízko velkého města a mám to patnáct minut na letiště, odkud můžeme via Helsinky do celého světa. Takže to venkov je a současně i není.