Jiří Jírovec
2. 9. 2016
Materiál, který jsem zveřejnil ZDE byl možná příliš obsáhlý na to, aby inspiroval ke skutečné diskusi. Jádrem příspěvku bylo, že kanadský důchodový systém vychází z nutnosti stanovit určitý (minimální) příjmový standard pro lidi nad 65 let. Zejména pro ty finančně slabé. Tato myšlenka vychází z premisy, že člověk, který tak tak vystačí s platem, nemůže na důchod nic ušetřit. Je-li český průměrný důchod asi 50% průměrného platu, je zřejmé, že občan, který za průměrný plat pracoval, je s polovičním důchodem v hajzlu s celou slávou.
Tohle by měl profesor, který předsedá důchodové komisi, vědět. Jenže on dostal kšeft, který si nebude kazit kritikou, či spíše zesměšňováním politiků, kteří drží kasu. Jeho honorář za paskvil, který nakonec vznikne, nejde (bohužel) ze Sobotkovy kapsy.
Kanadský (ryze kapitalistický) důchodový systém vyžaduje určitou formu přerozdělování bohatství.
Odpověď na otázku, kde na to vzít, není zas tak složitá. Zdroje jsou, bez ohledu na pořadí důležitosti, tyto:
(1) Progresivní daňový systém;
(2) Vybírání daní;
(3) Hospodaření s penězi daňových poplatníků; a
(4) Zvyšování státního dluhu.
Bod (3) například zahrnuje zdravotnictví, které v Ontariu vystačí s jednou pojišťovnou a povoluje výhradně neziskové nemocnice.
Bod (4) je vypadá nejméně žádoucí, ale otázka vždy je, na co si stát půjčuje.
Tento zdroj (https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_external_debt) obsahuje zajímavé údaje o zahraničních dluzích jednotlivých států. Například Island má s 300,000 obyvateli dluh 94 miliard USD a potíže s jeho splácením. Pak se cosi stalo, Islanďani poslali bankéřstvo do háje, a všechno utichlo.
My, na rozdíl od nich máme Grippeny a létáme “chránit” jejich vzdušný prostor před neexistujícím nepřítelem.
Jsme v NATO, které možná vyvolá další světovou válku, protože zbraně je nutné spotřebovávat a neziskové organizace nebudou na rozvalení Ruska stačit. Zavázali jsme se vyhazovat 2% HDP na zbrojení. Po roce 2020 to znamená dávat každoročně 40 miliard oproti současnému stavu. Toto číslo se velmi podobá přebytku důchodového účtu, než byl rozpuštěn ve státním rozpočtu.
President i ministerský předseda podporují vznik nesmyslu zvaného Evropská armáda. Patrně proto, že adjektivum “evropská” jim zdánlivě dodává velikost. Podněncují ale atmosféru strachu. Povšimněme si, že z jejich slovníku zmizela slova válka a člověk.
Jsou ochotni vyhazovat obrovské peníze na zbrojení i na vlastní ochranku. Podělali se strachem a tak uvolnili cestu špiclování. Víte, že policie sleduje a rozeznává poznávací značky všech aut, která jedou kolem letiště? A že má k dispozici technologii rozpoznávání obličejů? Veřejnost neví, kolik to všechno stojí. Jde ale o peníze, které pak sumárně chybějí jinde.
Otázka, jak to má fungovat, je tabu. Předpoklad, že budoucí terorista vyžvaní na sociálních sítích, co má za lubem – nejlépe pomocí klíčových slov, která příslušný software vyhledává – je hodná nedovzdělanců jistých fakult. Potenciální teroristé se časem přizpůsobí a zmizí z dohledu moderních technologií. To, že policejní archivy obsahují pouze kriminálníky druhé, třetí sorty, to věděl již laborant Jára Cimrman.
V české společnosti je nutné započítat do ztrát i nehorázný podvod zvaný církevní restituce. Kšeftaři s vírou při nich dostali nejen miliardy, ale i lesy a půdu.
Na obrázku, symbolizujícím nenažranost církve, není kardinál Duka. Nejde ani o propagandu z Dikobrazu nebo Rudého práva. Jde o dílo Františka Kupky, který na začátku minulého století neabstraktně ztvárnil svoje vidění církve.
Jakkoli to je paradoxní, katolická církev zrestituovala i heslo “bylo-li co ukradeno, musí to být vráceno”.
Toto pravidlo by mělo platit především pro majetek, který byl po roce 1989 rozfofrován a svým způsobem představuje vykradení pensijního systému.
