Politruk pan Pehe míchá vkus a národy aneb Blábol jako obvykle?

Avatar
Původní autoři

Jiří Jaroš Nickelli
4. 9. 2016     České národní listy
Onehdy jsem psal o postoji pana profesora Bělohradského v polemice s profesorem Klausem a dr.Weiglem o národech v dobách informační hojnosti,jak to označil profesor Bělohradský. Zastal jsem se profesora Klause a dr.Weigla v tom ohledu, že podle historiků, amtropologů (jmenoval jsem věhlasného prof.Léviho-Strausse) i nás etnografů národy žádnými konstrukty politiků, nacionalistů nebo sociálních inženýrů prostě nebyly,nejsou a nemohou být. A nežijeme ve věku informační hojnosti, jak tvrdí profesor Bělohradský,ale ve věku dezinformační hojnosti.


Nyní vstoupil další obhájce profesora Bělohradského, pan politolog – dle mne politruk – Jiří Pehe, odchovanec a propagátor amerických institutů v Česku.

Vážený pan politolog vystupuje na obranu prof. Bělohradského nejen netradičně, ale i tragikomicky, když svou úvahu o národech a vkusu (Novinky.cz) končí pokusem o jakýsi vtip – tvrdí,že pánové s nečeskými jmény Klaus a Weigl vlastně nahrávají profesoru Bělohradskému s jeho tezí o národech jako konstruktech. Na to by se mohlo kontrovat známým vtipem o tom, že fotbalová mužstva Rakouska a ČSR mívala obsazení protikladná národní příslušnosti. Zatímco ve vtipu na rakouské straně figurovali samí “Horackové, Nowakové, Czerni a Zeleni”, na české straně naopak samí “Neumannové, Fischerové, Hirschové a Nachtigalové”, abych to mytologicky vylíčil. A přitom nezanikly ani národ český ani národ rakouský, i když se o to snažil sociální inženýr führer velmi vehementně – a po “Ostmarce” nezůstalo slechu a Rakousko i Čechy žijí dál navzdory všem šíbrům dějin.

Ale k tématu samému. Obrana tezí profesora Bělohradského z pera pana Pehe o národech jako historických konstruktech (akčních menšin a sociálních inženýrů) je nesmysl hodný pagáčovského folklórního blábolu. Daleko blíže faktům a historické pravdě jsou pánové Klaus a Weigl, než pan Pehe. Blábol o tom, že vkus nositele nebo pojetí badatele či aktivního předáka na vytváření vědomí národní příslušnosti je typický právě pro průkopníky takzvaného přenárodnění, čili Umvolkungu. S tímto sociálním inženýrstvím v novějších dějinách nepočali žádní slovanští národovci ani kulturní inteligence v tak malém počtu, že by na ně spadla bouda na starém Koňském trhu, jak se kdysi nazýval Václavák.

S vystěhováváním národů a s přenárodňováním začali, jak je známo z dějin naopak například zuřiví Pangermáni v Rakousích, v Němcích a rovněž jejich praporečníci v Království českém v devatenáctém století. U nás to byl například fanatik pangermanismu Georg von Schönerer, známý svým výkřikem v panské sněmovně ve Vídni “Kéž bychom už patřili jen k Německé říši!” Stejně jako poslanci, kteří zakazovali existenci nepohodlných národů řvaním v habsburské sněmovně, jako Velkoněmci řvoucí “Není národa českého!” nebo Uhři řvoucí “není národa slovenského!” stejně jako řvali hanebnost “Slovák není člověk! Tóth nem embér!”

Již například Schönerer, a po něm další Pangermáni, chtěli vystěhovat tehdy šest milionů Čechů a též Poláky k Ledovému oceánu a na Sibiř, dávno před frajtrem z Braunau, jak posměšně říkával maršál Hindenburg o Hitlerovi. Takže sociální inženýrství nepatří ani ke slovanskému, ani k českému národovectví nebo vlastenectví. Nepatří ani ke klasickému marxismu, nýbrž k trockismu, pro který byly národy jen otýpkou chrastí do ohně světové revoluce.

Už jednou jsem vysvětlil, že národy nejsou a nemohou být umělými konstrukty, protože jsou to historické, nikoli jen psychologické fenomény. Již jen z tohoto prostého důvodu je úvaha o “vkusu” k národní příslušnosti pana Peheho výrazem kovaného politructví, nikoli vědeckého přístupu. Národy se nedefinují dle pohledů politických škol, směrů a dle psychologie jedinců (i když psychologie jedinců mohou do charakteristik národů někdy zapadat). Národy vznikají a někdy i zanikají historicko společenským vývojem, nikoli sociálním inženýrstvím, nebo psychologickým chtěním. Pokusy sociálních inženýrů jsou namnoze tragické a kontraproduktivní – jak to dokázali nacisté a fašisté. Jestliže dnes probíhají pokusy na Ukrajině vymazat Rusíny, je to stejné fašistické sociální inženýrství, jako dříve pokusy vymazat Poláky, přenárodnit Kašuby, Lužické Srby, či udělat z bosenských Srbů Muslimy. A tak bychom mohli pokračovat v příkladech donekonečna. Pan politolog Pehe opět šlápl mimo mísu. Neměl by míchat otázky vkusu s otázkou etnogeneze národů, protože takový pokus jen vždy historicky znemožní svého autora. To přece už dávno pravil Werich, že každý se musí historicky znemožnit sám…

Nebo je to jinak? – a pan Pehe nám prostě a jednoduše podprahově oktrojuje prastarou koncepci rakouského šlechtice Coudenhove-Kallergiho o tom, jak by bylo vhodné zrušit dosavadní národy Evropy a nahradit je novorasou Kreolmuslimů, dobrých pro práci ,ale neschopných politicky uvažovat. Ti by pak byli dobří vojáci proti Rusku, není-liž pravda? To pak by byla vskutku otázka nového vkusu nových sociálních inženýrů – a to by byl pravý národní konstrukt podle všech pravidel arbitrů elegance sluníčkářství a havlismu-schwarzenbergismu,ne?

Nakonec jedno historické inženýrství po fašisticku, abychom potěšili pana Peheho. Někdy kolem roku 1943, když italské “Impero” dostávalo na frak, začal Duce prý uvažovat o tom, že nordisuje italskou rasu. Proč? Je prý málo otužilá, tak ji musíme otužit vysazováním lesů v Apeninách. Začne tam pršet, slabí Italové vymřou a zůstanou jen otužilí a ti pojmou nordické manželky…Něco podobného chtěl poglavnik Chorvatů zločinec Pavelič. Chorvati prý nejsou Slované, jsou potomci Gótů (!) – a proto se nesmí míchat se Srby, ale s nordiky, a jejich semeno bude mít pak význačnou hodnotu…Sociální inženýři fašismu prostě blbnuli s národy již tenkrát. 21. století by toto blbnutí snad nemělo opakovat.

Autor je etnograf (druhé italské příjmení je po babičce)