Putin jako fenomén Západu

Avatar
Původní autoři

Lin
22. 9. 2016   Zdroj


Možná si vzpomenete, že Zaznobin v jednom ze svých vystoupení „prorokoval“, že Rusko a Putin velmi výrazně ovlivní volby amerického prezidenta. Nyní je to již dost zřejmé, málokdo by pochyboval. 


Nejde však o ovlivňování v duchu nějaké fyzické „akce“, že by Putin nějak fandil tomu či onomu kandidátovi či jako Obama svými řečmi přímo ovlivňoval mínění lidí. Jde o „fenomén Putina“, nad kterým v dnešní době kroutí hlavami v médiích „západu“.

Putin má nejen vysokou podporu a sympatie doma či na „východě“, ale – ó hrůzo – i na „západě. A tyto sympatie stoupají, přes veškerou snahu ho pošpinit či zesměšnit.

V Americe si sami protlačovatelé Clintonové postavili volební kampaň na obviňování Trumpa z „putinismu“, vidí „ruce Putina“ snad úplně všude, Trumpa viní dokonce i z toho, že z Republikánů dělá fanklub Putina. Neumějí si totiž vysvětlit, že pouze 27% Republikánů vidí Putina negativně, přitom ještě před dvěma lety to bylo celých 66%. A mezi lidmi, kteří chtějí Trumpa volit, je procento příznivců Putina ještě vyšší, než v republikánské straně.

V Anglii nedávno „politicky šokovala“ nástupkyně Farageho Diana James, když prohlásila, že Putin je jejím politickým hrdinou. The Spectator o tom napsal, že nejen nepopřela před televizními diváky, že má Putina za svého hrdinu, ale navíc řekla, že ani Clintonová a ani Trump jejími hrdiny nejsou.

V Itálii komentovali volby do ruské Dumy tím, že Putin je sice skvělým populistou, ale jen populismem nelze vysvětlit, jak se Putinovi podařilo být tak velmi úspěšným a přitažlivým i za hranicemi Ruska. Mají popularitu Putina v zahraničí za větší, než je popularita samotného Ruska.

A jak tento fenomén v analýzách objasňuje „západ“? Jednoduše. V době globalizace v něm lidé vidí politika, hájícího zájmy vlastního národa a státu. A to úplně stačí jak obyčejným občanům, tak nesystémovým, antisystémovým či opozičním politikům. Ti systémoví, kteří zrovna jsou u moci, si nemůžou dovolit říkat, co si myslí, protože atlantická matrice „nepustí“. Jakmile ale odejdou ze systému, stávají se z nich „proputinovci“.

Samozřejmě – jsou na světě politici i v jiných zemích, kteří dělají to, co Putin (= hájí zájmy lidí a země) – např. Írán, Maďarsko, Čína. Ale pouze Putin hodil rukavici atlantistům a dokázal světu, že Rusko je nejen velmocí, se kterou se musí počítat (ač si „západ“ myslel, že toto je už ruskou minulostí), ale je také zemí, která jde vlastní cestou.